Spi, Havlíčku, v svém hrobečku....

Tu patetickou píseň zpívali čeští "vlastenci", když se u nás usazoval mýtus o rakouském mučedkovi Karlu Havlíčku Borovském. Možná aby se rychleji zapomnělo, že to byl především mučedník český. Protože ho miluji, napsala jsem si o něm hru. Rok 1850 - 51 - těsně před internací do Brixenu...

Kameloti:              Nejnovější Havlíček! Něco o politické mravnosti!

Novinářka:            Pouze člověk, který se řídí určitými vnitřními pravidly, dokáže odolat pokušení  mnohamluvných slibů a nesmyslných extrémů.

Havlíček:               Takový člověk je pevný ve svých názorech a nebojí se je hájit i před osobou nejvyšší. Jen takové politiky potřebuje naše vláda…

Novinářka:           …jen takové politiky potřebuje náš národ!

Bach:                     Vy mi prostě nedáte jinou možnost!

Kameloti:               Havlíčkovy noviny zakázány! Nejznámější český novinář bez práce!

Havlíček:               Ještě jsem neskončil, pane ministře!

Vlastenec 2:          Už jste četli Slovana? Ten jim to dává, co? Ten je natírá!...Vy vo tom nechcete mluvit? Ale přece se mě nebojíte, já nejsem žádnéj práskač...(vlastenci mlčí)...no vážně, to je blbost...Hele, velebníček! Velebníčku, co tomu říkáte?

Kněz:                     Přejete si, synu?

Vlastenec 2:          Ptám se, co říkáte těm Havlíčkovejm článkům vo nestydatosti církve svatý.

Kněz:                     Že si je zřejmě každý vysvětlujeme trochu jinak.

Soudce:                 Kutnohorský soud zasedá. Pane žalobce, začněte.

Žalobce:                Obviněný soustavně porušuje tiskový zákon. Hrubě pomlouvá naše státní úředníky,    policii, armádu...

Soudce:                K věci!

Žalobce:               Ano, ctihodnosti. V tomto článku pan Karlíček...

Soudce:                Prosím?

Žalobce:               Pan Havlíček, omlouvám se...v tomto článku pan Havlíček uráží celou rakouskou vládu!

Havlíček:              Píšu o špatné vládě, ale není tu ani slovo o té naší. Vy se domníváte, že je špatná?     (smích, potlesk)

 
Policejní ředitel:  Tohle vám jen tak neprojde, pane Karlíčku!
 
Soudce:                Porota se dohodla. Rozsudek zní: nevinen.

Policejní ředitel:  Zval jsem vás už tolikrát. Dříve to nešlo?

Kněz:                    Měl jsem mnoho povinností.

Policejní ředitel:  Ovšem, jak jinak. Tady. Havlíčkovy epištoly o církvi svaté. Předpokládám, že budete požadovat exemplární potrestání.

Kněz:                    Proč?

Policejní ředitel:  Prosím?

Kněz:                    Ptám se, proč? Proč by nás měly jeho úvahy o reformě církve znepokojovat nebo pobuřovat? Přežili jsme Husa a přežijeme patrně i Havlíčka.

Policejní ředitel:  Vaše názory mě udivují.

Kněz:                    Karel vede své vlastní křižácké tažení za všeobecnou nápravu světa a církev staví na čelné místo. Vlastně nám tím lichotí. Už jsem se bál, že na nás ve víru politiky zapomněl.     

Policejní ředitel:  Vaši … kolegové jsou v této otázce jednotní?

Kněz:                    Ani zdaleka. Ale domnívám se, že nikdo z nás nemá potřebu řešit tento problém za asistence vládní moci.

Policejní ředitel:  Čili ... nepomůžete nám.

Kněz:                   My se přece musíme postarat především o jeho duši. V této oblasti máme bohatší zkušenosti.

Policejní ředitel:  O tom nepochybuji.

Palacký:               Celá Praha se raduje z vaší neviny. Blahopřeju.

Havlíček:              Děkuji, Františku. Za návštěvu, za dárky…

Palacký:               Nicméně, na slovíčko, příteli drahý. Necítíte únavu? Už jste udělal dost. Víc než kdokoli    z nás. Možná by teď bylo na místě trochu zvolnit, zbytečně nedráždit…

Havlíček:              Nedráždit?

Palacký:               Lidi už jsou uondaní politikou. Bojí se, mají svých starostí nad hlavu…

Havlíček:              Chtěli jsme náš národ vychovat!

Palacký:               Proč páchat hromadnou sebevraždu… uberte, počkejte na příhodnější dobu.

Havlíček:              Ono jde o život? Myslel jsem, že spíš o koryta!

Palacký:               Teď už ale opravdu přeháníte! Jste v takové tenzi, příteli, my to nemůžeme stálesnášet! Pojedu, mám ještě nějakou práci, ale až se uklidníte, rád vás uvidím. (odchází)

Havlíček:              Co když nebude, Františku…

Palacký:               (Na odchodu) Prosím?        

Havlíček:              Ta příhodnější doba! Co když se jí už nedočkáme!

                            ..............................................................

 Závěr:                 Tak to chodí na tom světě,

                            každou chvíli jinak:                           

                            dneska ctí tě za svatého

                            zejtra budeš sviňák!

                            Dnes vám, bozi, vy ubozí!

                            kadidlo lid pálí,

                            a zejtra vás jako smetí

                            v kalužinách válí

                            Dělají si nové bohy

                            dle svého pohodlí,

                            koho včera oběsili,

                            k tomu se dnes modlí.

                           Neboť svět je pořád stejný

                           lidi ho nezmění,

                           plivni si stokrát do moře

                           ono se nezpění!

Ukázka je z dokončené hry SPI, HAVLÍČKU! (Verše jsou samozřejmě ze Křtu sv. Vladimíra)