Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

Nebo je to dobou, v níž si tolik mladých lidí není jisto ani svým pohlavím, ani svými preferencemi, což jejich život značně komplikuje? I my, dnešní babičky, jsme přece v dávných dobách randily. Ale randění mělo jistá nepsaná pravidla, která jsme se ve vlastním zájmu snažily dodržovat. Možná si na ně ještě vzpomenete.

1/ První rande bylo testovací. Procházka, kino, kavárna. První pusa mohla přijít brzy, na důvěrnosti si pánové počkali. Na důvěrnější důvěrnosti alespoň dva měsíce.

2/ Doprovod z večerních akcí byl pro pány nepsanou povinností. Kdo nedoprovázel, neměl nárok na další rande. (Samozřejmě i kamarádovi může lupnout v hlavě, ale když lidé vědí, kdo vás vede domů, je pravděpodobnost lupnutí výrazně menší.)

3/ Zdravý pud sebezáchovy velel nikdy nezůstávat ve společnosti opilců, šmátralů, slovních úchylů či exhibicionistů. Rozumná dívka odtud prchala (pokud tam vůbec vlezla). Nenašel-li se v kruhu deviantů vhodný doprovod, volalo se příteli, kamarádům, rodičům, někdy pro taxíka.

4/ Jestliže se protějšek na schůzce projevil jako opilec, šmátral, úchyl či exhibicionista, platilo pravidlo číslo 3. (Věřit, že se muž změní, když se ve fázi zamilovanosti chová jako hovado, byla známka nebezpečné nezralosti.)

5/ Pokud se nějaký predátor pokusil o sexuální útok, padaly facky, kousalo se, ječelo, škrábalo a kopalo do rozkroku. (Učily jsme se to od chvíle, kdy nám kluci na základce hodili za krk první žížalu.)

6/ Když jsme musely jít (výjimečně) v noci samy domů, držely jsme v jedné ruce ježka z klíčů a ve druhé deodorant. (Pepřový sprej přišel až později, ale fáčko v očích je taky lahůdka.)

7/ A pravidlo nejpodstatnější: slečna nikdy nechodila s mužem do jeho bytu, ani s ním nezůstávala sama po mejdanu, pokud s ním nechtěla spát! (Pokud tak učinila a pak si hrála na netýkavku, byla považována buď za naivní, nedospělou osobu, nebo za vypočítavou mrchu.)

Netvrdím, že jsme ta pravidla dodržovaly vždycky a stoprocentně. Ale visela ve vzduchu a svým způsobem nás chránila. Když dnes čtu nářky a žaloby slečen na nemravné samce, svrbí mě na jazyku mnoho otázek. Proč jsi mu jednu nevrazila? Proč jsi u něj zůstávala opilá po mejdanu? A proč jsi k němu v noci šla sama do bytu? Pro lízátko?

Je jiná doba, čas zpátky nevrátíme. Dnešní slečny by si však měly uvědomit, že zákony jim bezpečí nezaručí. Že násilí a sexuální útoky je mohou potkat kdykoli a kdekoli. A že se o svou ochranu musí starat samy, pokud se o ně nestará spolehlivý partner. Trocha babičkovských rad jim neublíží.

A zase tu máme květen, měsíc lásky a dlouhých procházek voňavou noční přírodou…

Psáno pro MF Dnes, 6. 5. 2024