Veroniko, já pocházím z vesnice, a tam byly za mého mládí velmi přísné maminky. Dbaly na to, aby se jejich dcerka (dcerky) "nedostaly do řečí". (My jsme byly tři). Tam u nás v N... se na to opravdu dbalo". Hlídalo se "která s kterým chodí", a když se začalo říkat, že "ta s tím už chodí navážno", většina to končilo svatbou. Hlavně se o žádné děvčici nesmělo říkat - "ta chodí s tím- a už zase "zas s tím" - to její časté střídání nesvědčilo o tom, že je to slušná dívka. Maminky si dcery hlídaly - a kupodivu - každá druhá se "musela" vdávat. A svatba musel být brzy, "dokud to ještě nebylo vidět". Nakonec to bylo dobře, demografická křivka se v republice po válce vyvíjela velmi dobře... No jo, také nebyly ty anti- pilulky. A to, o čem, Veroniko, "píšete, nám vštěpovaly doma, ale i na internátě v Brně, kde jsem od 15 do 19 roků bydlila. A tam byl režim přísný, jen jednou týdně jsme mohli jít večer do kina. Moji kamarádi byli studenti, sami slušní hoši. Pravidlo bylo - se staršími, co měli tak kolem třiceti, nebo neslušnými hochy se nebavit, vyhýbat se jim. No jo, láska je láska, člověk se zamiloval, nebezpečí číhalo všude... Proto, každá dívka byla ráda, když našla toho pravého... Já jsem měla štěstí, našli jsme se s R... brzy - a navzájem. A vydrželo nám to díkybohu dodnes.

Opr. A to, o čem, Veroniko, píšete, nám maminky vštěpovaly doma, ale i vychovatelky na internátě v Brně, kde jsem od 15 do 19 roků bydlila. A tam byl režim přísný...

Záleží, jaké babičky máte na mysli. Ty dnešní zhruba sedmdesátileté zažily taneční zábavy, kde se na mravy moc nehledělo, zvlášť když byl v okolí restaurace lesík. Vzhledem k tomu, že výše uvedeného věku dnes dosahují i prababičky, ta vaše pravidla se týkají nejspíš praprababiček.

Kdybychom měli kdysi dodržovat ta dnešní "pravidla", nebyl bych už 45 let celkem šťastně ženatý. A pokud by holka řekla bez zdráhání "ano", byla by pokládána za lehčí sortu.

to se mi tedy ty poměry na tehdejších vesnických zábavách asi jenom zdály

například pravidla o opilcích si autorka cucá z babského palce. A nešlo o mne osobně, ale o celý společenský model těch zábav. Vracení se domů nebyla úzkostlivá anabáze s ježkem z klíčů v ruce, ale ožralá, smrdutá jízda nočním vlakem kde když se člověk prošel uličkou, tak se nemohl divit na co tam všechno narazil. Atd atd atd

Vše od vás se dá číst.

věřím, že pravidlo 5 jsi nikdy nezažila

Coby pamětník- pradědek mohu potvrdit, že převážně tak to bývalo

jako člen rockové kapely si to pamatuji ehmm jaksi jinak (ROTOR,SELECT,KALIBR)...ale pravidla povidla...to jo ty ...

Pokud bych měla dceru, rozhodně bych jí mnoho z Vámi napsaných "pravidel" kladla na srdce.