Na padesátce do Německa, Rakouska a Prahy

"Uháním" na svém skútru Sym Symphony 50 ccm asi tak padesátkou po rakouské silnici od Budějovic tunelem za Freistadtem, pod vesnicí Neumarkt im Mühlkreis. Kupodivu netroubí, když jedu méně než povolenou osmdesátkou.

Včerejší křesťanské povídání

Včera jsem si všiml asi dvou článků na křesťanskou tématiku a téma víry v Boha. Navíc některých členů církví či sekt apod.

Vojtěch Filip s tichým úsměvěm odpovídal

Komunisty nemusím. Do svých 26 let jsem žil v době, kdy vládli. Něco málo o tom vím. Ale je to pryč. Pomohlo by přejmenování z KSČM na jinou stranu? Těžko.

Jak to řeším aneb reakce. Handicapovaný a stát.

Náhodou jsem si otevřel článek handicapovného autora, "Zabraňme politikům obírat handicapované," který vyšel včera. Je rozdíl mezi vozíčkářem, který je viditelně handicapovaný, či zdravě vypadající invalida po transplantaci jako já?

Přepadení v práci

Otevřely se dveře a hlasitým: "Nazdar Venco," se objevil můj bývalý spolupracovník. "Tak co, Venco, co zdraví?" Lapal jsem po dechu, kdo že to vstoupil do mé pracovny bez zaklepání a náhle.

Jsem invalida a Paroubkovi nedám hlas- podruhé

"Tak nezapomeň volit ODS, ty ti ukazují jak se žije v dluzích, které oni udělaly. Přeji ti to, hlavu ti nikdo nevyméni, je to tvá smůla,bohužel......," jedna rázná reakce na můj první článek, tehdy předvolební. Chci říci, bohužel, pravice to vyhrála. Má hlava je v pořádku.

Trošku starší předvolební: István Sutryházy se ptá na Paroubka

"Jó napot! Víte, vždycky mám sto chutí napsat něco, co si myslím. U nás v Magyarország se mi to moc nedaří. Bydlím v jedné takové osadě, kde je plno turistů. Je tam taková vysoká televizní věž. Prodávám vařenou kukuřici za 150 forintů. A vy Češi si na ní vždycky pochutnáte."

Radost mi vrátili hokejisté

Tohle pitomé počasí příliš nepřeje novému projektu Čundrfichtl," říkám si a o víkendu sleduji utkání Česko- Švédsko v poslední minutě třetí třetiny. Ještě k tomu naši hrají blbě, prohrávají 2:1, tak tohle je smůla. Místo výletu na skůtru sleduji tohle prohrané utkání.

Jsem invalida a Paroubkovi nedám hlas

Paroubka nevolím, nejsem blázen. Nevolím celou ČSSD. Lákavý program pro lidi, kteří si myslí, že jim pomůže je příliš jednoduchý a podporuje lenochy. Jsem invalida, o pomoc si musím žádat sám a budu i dál. Pokud volit, tak jedině s uvážením. Mohu to potvrdit zkušenostmi z osobního života.

Kdo je to ten obyčejný člověk aneb Jak to chodí v Řecku

Stávka v Řecku, zapálená banka a tři mrtví lidé. Řecko zkrachovalo, protože za to mohou "oni." Tak jsem se přesvědčil, že ti "Oni" jsou i jinde. Důchodci a ti chudší se bouří, aniž by jim docházelo, jak na tom ta řecká země vlastně je. Viníka mají, bohaté. "Chci si žít přinejmenším stejně, pokud možno lépe." Je to vlastně všude stejné.

Povídka Piko připomíná normalizační léta- sedmé pokračování

Je po Vánocích a já se zase pouštím do normální práce. Opět to začíná. Všiml jsem si, že předchozí část této povídky byla napsána 17. prosince. Protože jsem pracoval i na jiných věcech, jako byla tvorba archívu, úprava stránek apod., dostal jsem se k pokračování až nyní. Karel se vrátil do roku 1999 a přemýšlel, zda to byl jen sen či důsledek jeho chorobných vzpomínek na minulost. Ty ho brzdily v dalším rozvoji a cestě vpřed.

Veselé Vánoce od redakce zdravotně postižených

Když jsem se zamýšlel, jaké sváteční slovo ke Štědrému dni napíši, uvědomil jsem si, že je to už od roku 2003 posedmé. Utíká to. Otřepané fráze, které bych zde mohl opisovat a nenapsat nic nového. Jsem dva a půl roku po transplantaci. A tak jsem si vzpomněl, že službu mají lékaři a sestry, kteří se o mě starali, když jsem byl po operaci. Tedy IKEM, Praha. Dialýza České Budějovice a dialýza Prešov- fa. Logman. Hodně zdraví Pavlíně Brašíkové (zástupce šéfredaktora- také po transplantaci) a Ivetě Kollertové (vozíčkářka a autorka krásné poezie).

Stavby třetího železničního koridoru Plzeň- Cheb

Cheb- České Budějovice (21.12.2009)- Při prohlížení internetu jsem se marně snažil najít alespoň zmínku o stavbě železničního koridoru v úseku Plzeň- Cheb. Při letní návštěvě přehrady Hracholusky a poté města Stríbro jsem věděl, že stavba je zde dokončena. V té době ovšem probíhaly výluky a cestovalo se autobusem. Hlavně mezi Stříbrem a Kozolupy, dále pak na Mariánské Lázně. Nyní v zimních měsících je ovšem stavba pozastavena, mohli jsme tak projet trať po celé délce, včetně rozestavěných, ale i ještě starých nedotčených úseků.

Povídka Piko připomíná normalizační léta- šesté pokračování

Karel Novotný alias Pavel Pokorný už to měl v hlavě dost pomotané. Píše se rok 1979, v Domu mládeže Rudá hvězda se má konat přednáška k výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Svojí koženou bundu s americkou vlajkou mu soudružka Nováková zabavila. Nechali ho ostříhat a pouze ve svetru.

Povídka Piko připomíná normalizační léta- páté pokračování

Pátá část povídky, která byla napsána v roce 1999, kdy poprvé spatřila světlo světa byla nekolikrát upravována. Pro obyvatele města Karlovy Vary mám jedno upozornění, některá místa se v tomto městě nacházely a nacházejí, jiná jsou vymyšlená, slouží k dokreslení příběhu. Upozornění platí pro ty věčné "šťouraly," kteří si pletou literaturu faktů s fikcí.

Když jste po transplantaci, je i obyčejná chřipka trošku horší

Obyčejná chřipka, řeknou si mnozí. Ale po transplantaci ledviny je poněkud jiný průběh. Navíc upravit si dávku inzulínu, když čtyři dny nemáte na nic chuť a přesto je hladina cukru v krvi vyšší. A navíc, když jsem si vymyslel před sedmi lety projekt, co má pomáhat zdravotně postiženým. Ale začalo mě to bavit, proto už tolik nezáleží na počtu čtenářů.

Povídka Piko připomíná normalizační léta- čtvrté pokračování

Povídka původně napsaná před jedenácti lety, do které jsem se znovu pustil. A to dříve něž začnu psát svou třetí povídku. Čtvrtá část nás opět zavede do Karlových Varů, tentokrát do roku 1979, do hluboké totality. Karel je seznámen se svými novými, či staronovými spolužáky. Chystá se návštěva přednášky soudruha Karmedla o zakladateli prvního socialistického státu na světě.....

Budou Vánoce- kolik, komu a proč?

Ve schránce zase nějaká obálna se složenkou. "Přikládáme vám jako dárek propisku, kterou možná právě budete chtít využít k vyplnění přiložené složenky." Ano, jistě 200, 500 nebo více peněz. Ovšem, máme losovat? Kdo bude ten šťastný? Je vůbec výmluva, že jsem já nedokázal oslovit více lidí pro projekt PUBLIC 24? Jsem to já, zdravotně postižený po transplantaci ledviny, s častými hypoglykemickými záchvaty a vysokým tlakem právě ten samaritán? A kde jsou vlastně ti, postižení, co tak strašně rádi píší? Možná to nemysleli vážně.

Povídka Piko připomíná normalizační léta- třetí pokračování

Třetí pokračování povídky nás zavede do učiliště, kde v podstatě vládne učitelka občanské nauky. Hlavní hrdina, který se nedokáže vzpamatovat z tak náhlého skoku do minulosti. Je nucený se přizpůsobit jinému režimu a to nejen na škole. Myslí si, že spí a tím pádem se mu nemůže nic stát.

Nové téma nahodil zpěvák Kenny Rogers

Ne, že bych se s ním osobně setkal a měl připravené interview, ale poslední dobou mám pocit, že jsem natolik vytížený, že bych potřeboval dlouhou přestávku. Ale jak jsem pochopil, díky jednomu člověku, kterého zajímá můj zdravotní stav, vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem byl v pohodě. Z portálu I-legalně jsem si stáhl většinu písniček od Kennyho Rogerse. A tak jsem se na chvíli vrátil k dobrodužnému životu, kdy jsem mohl v době totality poslouchat tuto hudbu. Vyšlo u ná LP s jeho největšími hity. Naštěstí.

Proč jsme u toho nebyli, aneb buďme hrdí na to, co děláme

Předevčírem mi přišel email, abych si konečně odpočinul, ale řekněte to mozku, který neustále pracuje, vymýšlí a je v činnosti. Nedávno se mě někdo zeptal, co dělám. Tak kromě toho, že sedím na vrátnici a pobírám invalidní důchod, tedy jsem vlastně svým způsobem také "socka" jsem dal ale jinou odpověď. "Jsem spisovatel a šéfredaktor."

Povídka PIKO připomíná normalizační léta- druhé pokračování

Druhá část povídky, kterou jsem napsal v roce 1998 pokračuje. Zavede nás do Karlových Varů, města proměn. Návratů i nových přátelství, poznání lidí a doby. Deset let před rokem 1989 a rok po něm. Pionýrské šátky, plakáty a fotografie, intenzivní vzpomínky a nebo skutečnost?

Jsem hrdý na to, co dělám a že jsem u toho vydržel- o té demokracii

Jako zdravotně postižený jsem využil svých nabytých vědomostí a začal se učit práci s počítačem. Přes veškeré překážky a názory, které se léty měnily spolu s dalšími vědomostmi jsem začal psát. A nyní je to už více než deset let, co se tomuto hobby věnuji. Chtěl bych tím ukázat, že dnešní doba je možností každého jedince dělat to, co ho baví. A tak jsem přes počáteční nezdary v podobě "skoropádů" díky kritice nakonec zůstal.

Demokracie je, ......

Když jsem začal vnímat trošku více svět, viděl jsem ho jako otevřený všemu, co chci vnímat, co vnímám a proč to vnímám. Byl jsem jistými okolnostmi nucen, chovat se trošku více jako dobrodruh, cestovat a učit se žít mezi lidmi. Bylo mi 12 let. Poprvé v životě jsem vyrazil na svůj asi 180 km dlouhý výlet, tehdy ze Sokolova do Plzně. Jen tak. Psal se rok 1975. Hluboká totalita, ale nevnímal jsem jí. Již sedm let tu okupovala naší zemi Sovětská armáda.

Berlin 1984

V dubnu 1984 jsem se vrátil po dvou letech z vojny. Bratrovi bylo devět let, tak abych mu, i sobě udělal radost, vydali jsme se v květnu na výlet. Do bývalé NDR a jejího hlavního města. V devět hodin večer jsme nasedli do spěšného vlaku z Českých Budějovic do Prahy. Je to dost dávno, abych si pamatoval podrobnosti, ale po dvouleté vojenské službě jsem se jistě na takový výlet těšil.