Přepadení v práci

Otevřely se dveře a hlasitým: "Nazdar Venco," se objevil můj bývalý spolupracovník. "Tak co, Venco, co zdraví?" Lapal jsem po dechu, kdo že to vstoupil do mé pracovny bez zaklepání a náhle.

Vzpomněl jsem si na mou matku, jak mi vyprávěla, že můj děda byl špatný z pozdravu: "Co potřebuješ soudruhu."

Nebyl jsem daleko od pravdy. Po krátkém rozhovoru o mé nové ledvině, bolavé ruce a antibiotikách přešla řeč na politiku.

"To je v pr...., co?" nějak mi nedošlo, jak se vlastně ten chlápek, co tu se mnou dělal jmenuje.

"To ta nová koalice, to bude něco. Rovná daň."

Chvíli jsem mlčel a s mírným upozorněním, že aby sem politiku netahal, on pokračoval.

"Milionáři budou platit stejné daně, jako mi chudáci."

To už jsem nevydržel. "Hmmm, kdybych měl vyšší daně, tak asi ty miliony nějak utratím, než bych je danil, ne?" Taky jsem tomu moc nerozuměl, ale plácnul jsem to jen tak.

"No a kdo ty miliony vydělává. No majitelé firem, podnikatelé, na které mi makáme. My, dělníci."

Nyní jsem opravdu nevěděl, co si mám myslet. Vpálit mu rovnou, že jsem volič ODS? Nemusel jsem.

"Za to můžou hlavně ty ku... z ODS. My obyčejní dělníci to zase odse..., a podnikatelé si budou mastit kapsy. A to ještě budou mít stejné daně."

Než jsem ho stačil vyhnat z pracoviště ještě dodal.  "Tady jsou na hov... odbory."

No, co na to říci. Vyšší daně pro bohaté podnikatele. Asi si hodně potom rozmyslí, zda zaměstná deset či jen osm zaměstnanců. Můj host bude jako nezaměstnaný nadávat, že ho nikde nechtějí. Že není práce a že se z podpory žít nedá. Bude chodit dále otravovat své spolupracovníky, asi už jen bývalé a svou politickou angažovanost přenese do míst, kam nepatří.

Tedy, mohu vám říci jen jedno. Jestli je levicová strana, jako např. ČSSD a KSČM zastáncem právě těchto "obyčejných", či neobyčejných lidí, pak nechť růže a třešínky na jabloních vesele kvetou. Až do chutných plodů beze jména.