Jsem invalida a Paroubkovi nedám hlas- podruhé

"Tak nezapomeň volit ODS, ty ti ukazují jak se žije v dluzích, které oni udělaly. Přeji ti to, hlavu ti nikdo nevyméni, je to tvá smůla,bohužel......," jedna rázná reakce na můj první článek, tehdy předvolební. Chci říci, bohužel, pravice to vyhrála. Má hlava je v pořádku.

Je pravda, že se některé strany oháněly rodinami s dětmi, starobními důchodci apod. Poněkud pozapomněli hovořit o nás zdravotně postižených. V tuto dobu jsem díky své nemoci a po transplantaci ledviny poněkud unavený, zesláblý kvůli vysoké horečce, ze které jsem již dostal a mohu pokračovat ve svém, už povolebním článku.

Spořím si na penzi, co se dá.  Investuji do fondů a akcií, splácím měsíčně úvěr. Ale nestojím o žádné třinácté důchody, které byly stejně slibovány pouze seniorům (invalidé zřejmě nic). Jak už jsem psal jsem plně invalidní důchodce a chodím na šest hodin na vrátnici. Nic těžkého a mému zdraví spíše prospěje pobyt mezi lidmi, než se dívat z okna, smutnit a čekat na Paroubkovy padáčky štěstí v podobě jakýchsi darů. Já tu Řecký systém nechci.

Nyní jsem byl po volbách stejně hrdý na naše občany, na to, že jsem Čech, stejně jako na mistry světa v hokejï. Navíc pocházím z jihočeského kraje, kde ODS zvítězila a v obci, kde tato strana zvítězila s velkou převahou. Ať byla či nebyla tato strana maková či jiná, stejně tak podobně velká ČSSD, věřím ve zdravý rozum.

V dluzích jsem se nacházel i já. A není to lehké deset let se z toho vyhrabávat. Stejně tak tomu bude u našeho státu.

Dnes jsem zvažoval, kde byla ta chyba. Bezmyšlenkové utrácení. Asi jako hlasovat pro zrušení poplatků, které se týká našeho zdraví. Oproti jedné krabičce cigaret za 60,- Kč. Zbytečných útrat za zbytečné léky a vymýšlení si nemocí, které neexistují. Vrátit zpoplatnění nemoci v prvních třech dnech. Dovedu si představit, kolik by opět bylo marodů jen proto, že jim křuplo v rameni a nebo těm, kteří prostě nechtějí pracovat. O nemoci bych vám mohl vyprávět, o bolesti a ztracených osmi hodinách na hadičkách v nemocnici týdně.

A tak chci vzkázat jen jedno. Své starosti, ale i radosti si schvalujme sami pro sebe. A mysleme třeba na naše děti, na naše zdraví. Politika je taková nebo maková, ale stát a naše republika poroste jedině tehdy, pokud pochopíme naše vlastní přičinění. A jde to i v těžkých chvílích, kdy si myslíme, že je konec.

A jeden citát od Karla Havlíčka Borovského: "Čím je národ vzdělanější, tím je silnější." Proto chci zdůraznit, že hloupost oslabuje nejen národ a lidi, ale i ekonomiku a politiku. Nechci už návrat před rok 1989.