Když padla hranice

Tato úvaha je o skutečnosti a rozdílech mezi teorií a praxí. Carnegieho úvahy o úspěchu, starostech a hledání přátel. O podnikání a též filozofii. Před 22 lety jsem měl za sebou už první rok cesty filozofa, uvažování a hledání. Vycházel jsem z marxistického pojetí vnímání lidi, přírody, ekonomie, sociologie a člověka, jako takového.

Padesátiletý puberťák a stoletý adolescent

Přepišme celou sociologii a staňme se dokonalou společností. Za necelý rok mi bude padesát a pochopil jsem, proč snaha být dospělým mě odsunuje kamsi na periferii společnosti. Už neumím zaujmout nebo ještě ne. Nemumím se smát každé hlouposti a nebo ještě ne.

Pokoj mrtvých

Budova anatomického ústavu stála nad nemocničním areálem, jako palác císaře římské říše, nad obydlími poddaných, kteří žili bohabojně a nekladli žádný odpor vrchnosti, vše tak bylo v pořádku a život šel dál. Vypadala jako hrad, který už dávno ztratil lesk a zapomněl na slavné časy. Díky oprýskaným zdím, které léta nikdo neopravoval.

Stav země napadl Klause

I já přispěju troškou do mlýna se svým názorem na nezastřelení našeho prezidenta. Jen mě dlouho vrtalo hlavou, zda stav země, jako státu či stav celé planety. Či jen země, mimo nebe.

Polsko 2012

Povedeně nepovedený výlet na skútru. Bylo asi šílené vyrazit s pár korunami na cestu do Estonska. Skončil jsem kdesi jižně od Varšavy v Radomi. Příště žádnou cestu neplánuji. Dojedu tam, kam dojedu. Hotovo, tečka. Kam příští rok? Nevím, nevím, nevím.

Optimistická spravedlnost a chleba s máslem k obědu

To byl zase den, sedím v autobuse, jedu do práce. Večer, sedím v autobuse a jedu domů. Sedím doma a vyslechl jsem zprávy. Mám něco ještě dodávat? Ale ano. Ráno jsem se podíval na Facebook. Ještě že jsem dosnídal. Jak umírají v Africe děti a nejen ony. Co s tím, odpustit si oběd? Na dnešek jsem si ho neobjednal. Ne nedělám si legraci z dětí, které umírají hlady, ale píši to vážně.

Nechtěl bych být politikem

Skupina jistých lidí nám může bránit být úspěšnými. Je tedy nad naše síly se dostat nahoru ( strach, nechuť podnikat tuto cestu, vyžívání se v tomto stavu v možnosti zviditelnit se touto cestou, těžká nemoc aj.). I přesto to vyžaduje vlastní přičinění, rovnající se síle nátlaku této skupiny a to přinejmenším.

Za komunistů bylo lépe, prý

Zrovna jsem si skládal nějaké věci do batohu, když si tu u vchodu, kde bydlím na lavičku přisedl postarší pán. Zapálil si cigaretu a pak si přisedla i jeho žena. Sledovali mé počínání a pak se náhle muž zeptal, "benzín je strašně drahý, to za komunistů nebylo."

Jak to mají krokodýli

Demokracie u krokodýlů je jednoduchá. Kousnout, nekousnout, sežrat, nesežrat. My lidé jsme druh mnohem složitější. Řešíme nejen politiku, ale i lásku, vztahy a sex. To je jedna rubrika v časopise, ale nemůžu si vzpomenout, který že to je.

Tak, co bude, státní maturita

V roce 1992 jsem dálkově vystudoval "hnojárnu," rozuměj zemědělskou školu. Jen proto, abych přesvědčil zootechnika, že nejsem blbec. Krávy jsem nakrmil a podojil, zootechnika nikdy nedělal. Maturita proběhla bez problémů. S odřenými zády.

V noci ve městě

Kráčím si noční ulicí, je celkem klid. Okolo projelo auto. Autobus městské dopravy "vyplivl" nočního cestujícího. Uslyšel jsem křik a volání o pomoc. Vytáčím 158.

Povídka PIKO připomíná normalizační léta- deváté pokračování

Karel vlastně nyní vůbec nechápal, co se okolo něj děje. V hlavě se mu stále přehrávala jedna písnička, vybavovaly vzpomínky. Učitelka, která stále vyhrožovala, se před ním matně ukazovala a opět ztrácela. Proč tolik věcí zahodil, aby našel nové?

Jmenuji se Venca a jsem borec .....

Tuto větu jsem si vypůjčil z vystoupení Karla Hynka, v pořadu Na stojáka, televizní stanice HBO. Nedávno jsem měl debatu s jedním kritikem. Chci říci, nekonečnou debatu. Jak se ubránit kritice?

Záchodové zprávy

Nutně jsem potřeboval. Utíkám chodbou směrem od nádražní haly a naštěstí není obsazeno. Zaplatil jsem si kabinku, pověsil bundu na věšák, který ještě nestačil nikdo utrhnout. A když už to mám, tedy to nejhorší za sebou, pohlédnu na dveře.

Radek John a spol.

Jako bych to neříkal a netušil. Nemusela o tom komentovat ani Idnes, ani samotní diskutéři. Nepochopený fejeton o paní, která si chtěla nechat postavit dálnici. Ale o tom tu psát nechci, ani nijak obhajovat svou včerejší tvorbu. Dálnice se prý nakonec stavět budou, jen některé silnice ne.

Jak jsem si nechala postavit dálnici

Jmenuji se Česká Republika, ale můžete mi říkat Česko. Jednou jsem se takhle procházela po silnici, kde bylo plno aut. Tedy, abyste pochopili, vedle silnice. Kamiony se na ní nevešly, všude to tak smrdělo, že se nedalo nadechnout a v jedné krásné vesnici, v chráněné krajinné oblasti nebylo ani živáčka. Všichni se odstěhovali.

Typicky české ... bla

Tak jsem si přečetl článek o vietnamských večerkách a diskusi k tomu. Připadal jsem si jako, když mívám takové ty stavy, kdy bych nejraději všechno vzdal, obvinil své okolí a v klidu uléhal, že jsem to zase těm lidem nandal. Nebo napsal duchaplný článek na adresu toho, či onoho člověka s nějakým zase blbým nápadem.

Povídka PIKO připomíná normalizační léta- osmé pokračování

Po delší době jsem se pustil do pokračování povídky. Můj projekt po více než deseti letech končí, tak bych rád ještě zveřejnil dle mého názoru povídky a články, které se mi zdají nejlepší. Zda jsou skutečně nejlepší pro čtenáře, to posoudit nedokážu.

Roman Hassmann mě rozesmál

Pro ty, kteří jeho jméno neznají, jedná se o úspěšného podnikatele, jež přednáší v oblasti programování podvědomí, a nejen o něm. Mezi námi, když jsem se dozvěděl, že působil i ve firmě Amway, naježily se mi vlasy na hlavě. "Pane bože, to ne." Ale nemohl jsem odolat dobré radě jednoho člověka. Tak jsem si ten asi více než dvouhodinový pořad poslechl.

Jak Radka honili policisté na kole

... aneb rasističtí psi napadli cikány v parku, jež cygo na dívce požadovali a sprostými slovy dokouřiti chtěli. A Radka, jež si v křeslu ministerském na moderátora televize hraje a snaží se dobře svůj resort říditi.

Padesátka na cestách

Asi není příliš zajímavé sunout se na skútru, padesátce (50 ccm) po Rakousku, když potkáváte motorky mnohem vyšší kubatury. Občas se podaří, aby mi tito motorkáři odpověděli na pozdrav. Mnozí jedou rychle a jiným za to ani nestojím. Po Alpách pro začátečníky na malé motorce podél Dunaje.

Jak být na internetu úpěšným spisovatelem

Nějaký ten pátek píšu povídky, někdy i nějaký ten článek vložím a podle rady Markéty Spáčilové, autorky knihy Tvůrčí psaní se snažím přizpůsobit trhu, abych se stal známým, úspěšným a šuplík tak zel prázdnotou.

Pracující důchodci

Tak se zase řeší důchodci. Nepobavil mě tak ani samotný článek, protože vyšší zdanění práce důchodců se mě ani tak moc nedotýká. Trojnásobek průměrné mzdy. To už se mě netýká vůbec. Ovšem ta tak zvaná potrefená husa se ozve vždy.

Rakouské Alpy pro skutečné začátečníky

Na Motorkářích vyšel článek o Alpách pro začátečníky. Na stopětadvacítce skútru je prý bláznovství jet takovou dálku. No, já se vydal na padesátce. Jsem ještě větší blázen.

Měl jsem z toho srandu

V roce 1982 jsem nastoupil na vojnu. Profesionální řidič měl péct chleba. Pekař měl opravovat vojenskou techniku. Úplně slepý šel do stráže do skladu zbraní.