Povídka Piko připomíná normalizační léta- páté pokračování

Pátá část povídky, která byla napsána v roce 1999, kdy poprvé spatřila světlo světa byla nekolikrát upravována. Pro obyvatele města Karlovy Vary mám jedno upozornění, některá místa se v tomto městě nacházely a nacházejí, jiná jsou vymyšlená, slouží k dokreslení příběhu. Upozornění platí pro ty věčné "šťouraly," kteří si pletou literaturu faktů s fikcí.

 ------------------------------------

Po hodině ruského jazyka se pokračovalo v předmětu občanská nauka. Soudružka Nováková zde snad půl hodiny hovořila o připravované přednášce soudruha Karmedla, který prý sudoval v Moskvě na nějaké politické škole.

Přednáška se měla konat dnes, v odpoledních hodinách a celá třída jen diskutovala o tom, kdy se vlastně kvůli takové blbosti dostanou domů. Hlavně ti, co dojíždějí. Jirka Chvojka si nezapomněl přidat pár svých ostrých slov na adresu učitelky ruštiny a občanské nauky.

"Ticho!!!!," zakřičela soudružka Nováková do třídy.

"A jéje," stačil ještě dodat Jirka.

"No, Chvojka, máš to nahnutý, pětka z ruštiny a závěrečné zkoušky nebudou."

Karel, který už to měl tak dost pomotané, protože pomalu nevěděl jak se doopravdy jmenuje, si vzpomněl, jak mu na učilišti také nenechali udělat zkoušky. Jak to vlastně bylo? Pomyslel si. Možná jsem něco provedl, dělal si legraci, nebo jsem se choval jako Jirka?

"Téma Vladimír Iljič Lenin a Velká říjnová socialistická revoluce bude hlavním tématem slohové práce. To platí zejména pro ty, kdo si plete pojmy s dojmy, že pane Pokorný."

Karel se zahleděl z okna, opřel si hlavu a nevnímal.

"No, mimochodem, než půjdmeme na přednášku, nechám vás ostříhat. A tu bundu si koukejte ihned někam uložit."

"Kam? Jak, vlasy? Jste mimo, ne?"

"Cože? Tak vám to nestačilo? On už si na vás soudruh ředitel posvítí!," a opět zvýšila hlas, zrudla v obličeji a vypadala tak strašně příšerně, jako v ředitelně.

"Bude tady ticho!" a vyvedla Karla ze třídy na chodbu, rovnou do ředitelny. Popadla nůžky a ustřihla mu kus vlasů.

"Já ti ukážu!" nůžky položila na stůl a ještě dodala, "tak a teď k tomu holiči musíš."

Jak to vše zapadá do sebe. Jednou na internátě se musel také nechat ostříhat, jinak by ho vyloučili z učiliště. Vlastně ho donutili. Ovšem s rozdílem, že tento sen je více brutální. Soudružka Nováková vůbec neodpovídá nikomu z této školy. Pomyslel si, že je to sen a tak ochotně vyrazil k holiči. Ten nebyl příliš daleko. Pamatoval si cestu, i po dvaceti letech.

"No, kdo vás tak zřídil?," zeptal se holič.

"Jedna kráva ze školy, učitelka na ruštinu."

"Jo, Nováková?,"  zeptal se a vzal do ruky strojek na zastříhávání vlasů.  "Takže na Ivana?," zeptal se a začal se nahlas smát.

"Mě je to jedno," mávl rukou Karel a zavřel oči, aby se na sebe nemusel dívat do zrcadla. Stejně je to sen, až se probudím, pak budu mít zase ty dlouhé vlasy a svou bundu. "Víte co, vemte to úplně na krátko, abych vypadal jako trestanec."

"Jak myslíte," odpověděl a pustil se rovnou do práce. Chvíli Karlovi jezdil strojkem po hlavě, až z toho byl docela slušný účes na ježka.

A tak se se svou skoro holou hlavou vracel do školy. Za půl hodiny se jde na tu přednášku. Byla mu zima, bundu neměl a svetr mu moc nepomohl. Sakra, kde teď seženu něco na sebe, to je tak kreténskej sen, mám tu zmrznout nebo co?