Proč jsme u toho nebyli, aneb buďme hrdí na to, co děláme

Předevčírem mi přišel email, abych si konečně odpočinul, ale řekněte to mozku, který neustále pracuje, vymýšlí a je v činnosti. Nedávno se mě někdo zeptal, co dělám. Tak kromě toho, že sedím na vrátnici a pobírám invalidní důchod, tedy jsem vlastně svým způsobem také "socka" jsem dal ale jinou odpověď. "Jsem spisovatel a šéfredaktor."

Protože ještě stále studuji a vzdělávám se, patřím spíš mezi lidi se slabší teorií, ale se schopností ji využít v praxi. Poznal jsem to včera, když jsem musel ručně přepisovat povídku PIKO. Ukázalo se, že teorie se za ta léta vyplatila a nejen to. Napsat několik desítek či stovek článků, četba atd. mě v dobrém poznamenaly. Jednou jsem četl názor, že bez vzdělání těžko napíšete něco pořádného. A věřím tomu, že je to tak. Bohužel je velikou pravdou i to, že mé psaní do blogu je jako, "jednou jsi dole, jednou nahoře." Mohu psát to, co lidi zajímá a získávat vyšší hodnocení, ale budu se tím muset přizpůsobit. Nebo naopak. Pro člověka, který si užívá svobody, po dvaceti letech, je velmi těžké se podřizovat druhým, pro, snad slávu. Jistě, občas se i mé články dostanou mezi ty nejlepší.

Ale nyní k hlavnímu tématu. Proč jsme nebyli u oslav 17. listopadu. Je to jednoduché, za celých šest let se nám podařilo sehnat pouze jednoho redaktora. Ten je bohužel natolik zdravotně postižený, že může pracovat pouze z domova. Navíc do Prahy je to z Jeseníku opravdu velmi daleko. Já, jako šéfredaktor pracuji i za redaktory, které nemáme.

Pokládám si znovu po letech otázku. Proč? Jsme nezajímaví? Můj projekt je nezajímavý? Ale to není pravda. Možná se málo věnuji propagaci a starám se o naše výrobky, články. Například jsem ještě nedal dohromady tiskovou zprávu. Dlouho jsem se tím zabýval, zda je to v penězích. Ne, není. Mám to vyzkoušené.

Jednou jsem se pokoušel získat jistý program, a povedlo se. Trošku jsem se více věnoval věcem, jako je marketing, public relaions, reklama a tak. Povedlo se to. Proč jsme tedy nebyli u včerejších událostí? Možná i proto, že málo podporujeme budoucí redaktory. Je to v penězích? Ne. Kdo psát chce, bude psát. Kdo nechce, začne na nás, či rovnou na mě hledat chyby. Možná si myslí, že jsem namyšlený, arogantní a pyšný. Ale já má být na co pyšný.

Zůstala mi vmysli jedna věta, kterou pronesla ve filmu Sestra v akci herečka Whopi Goldberg. "Pokud nemyslíš na nic jiného, než na psaní, jsi spisovatel."

A tak jsem tedy šéfredaktor a spisovatel. Také autor projektu pro zdravotně postižené. A říkejte si, co chcete. Znám spoustu lidí s diplomem, ale neví, co jsou. Pokud nejste hrdí na to, co děláte, nemyslíte na nic jiného, jste jen majitelé diplomů.

A co naše demokracie? Opět máme dvě možnosti Být hrdý na to, že žiji v této zemi, a napomáhám politickému, ekonomickému a společenskému rozvoji. Nebo jen nadávám, aniž bych přiložil ruku k dílu. Já třeba píšu.