Povídka Piko připomíná normalizační léta- třetí pokračování

Třetí pokračování povídky nás zavede do učiliště, kde v podstatě vládne učitelka občanské nauky. Hlavní hrdina, který se nedokáže vzpamatovat z tak náhlého skoku do minulosti. Je nucený se přizpůsobit jinému režimu a to nejen na škole. Myslí si, že spí a tím pádem se mu nemůže nic stát.

---------------------------------

....Karel se podivil, jak s ním ředitel školy jedná a odpověděl. "No, co?"

"Jak, no co. Co to máte na sobě, co ty náušnice, co ta bunda, americká vlajka,.....?!!"

"Normálka," odpověděl a usmíval se v domění, že je vše jen sen.

"A, soudružka Nováková, ta si s vámi jistě poradí."

Vešla do dvěří a zarazila se, vypadala příšerně. Velké brýle, vyzáblý obličej a když chtěla promluvit, úplně zrudla. Pak byl její výraz v obličeji ještě hroznější. Zmohla se jen na takový dusivý zvuk, který vyzněl jako zaskřehotání před infarktem.

Karel se zarazil a pohlédl na ředitele. "Proč na mě tak civíte? Já se přijel jen podívat na tuhle školu, nevěděl jsem ale, že celé město takhle blbne."

Zarazila se: "Co to má znamenat, co je to za hrůzu, odkud to je? Co to tady dělá?"

"Já jsem Karel Novotný, z Prahy," odpověděl pohotově a s úsměvem na tváři.

Ředitel vyhodil ze šuplíku jakési desky, "Karel,... Děláte si z nás legraci? Snad Pavel Pokorný, ne?"

"To už ale Karel zblednul, "je mi zle, můžu si odskočit?" vylétl z kanceláře a chtělo se mu zvracet. "Co to má znamenat?"

Na toaletě nahmatal v kapse košile jakousi knížečku. Červený. Občanský průkaz, na jméno Pavel Pokorný, bytem Nejdek, Gottwaldova 543. Zatočila se mu hlava.

"No, tak co bude," pronesla ve dveřích ředitelny soudružka Nováková., "Takhle nemůžete jít na přednášku do klubu mládeže."

"Jak to? A co tam jako bude?," zeptal se ještě celý bledý.

"Jak, co tam bude!"

"No, já nic nevím."

"A co jste včera dělal při hodině, vždyť jsem o tom mluvila.

"Jak, já tu nebyl."

"Já ti ukážu, nebyl!" opět zrudla a otevřela dveře do chodby.

"Já tu fakt nebyl," a vzpomněl si na včerejší cestu z Prahy. "Byl jsem ještě doma, v Praze."

"Já ti dám v Praze, tak vzpomeneš si, o kom bude ta přednáška?"

"To nevím," a náhle si vzpomněl na ty plakáty, pionýry a to všechno, s čím se seznámil dnes ráno. "jo, vy myslíte toho Lenina, co všude visí?"

"Já ti dám, co všude visí. Co dělají tví rodiče?," zeptala se soudružka Nováková a se svolením ředitele vedla Karla do své třídy.