Veselé Vánoce od redakce zdravotně postižených

Když jsem se zamýšlel, jaké sváteční slovo ke Štědrému dni napíši, uvědomil jsem si, že je to už od roku 2003 posedmé. Utíká to. Otřepané fráze, které bych zde mohl opisovat a nenapsat nic nového. Jsem dva a půl roku po transplantaci. A tak jsem si vzpomněl, že službu mají lékaři a sestry, kteří se o mě starali, když jsem byl po operaci. Tedy IKEM, Praha. Dialýza České Budějovice a  dialýza Prešov- fa. Logman. Hodně zdraví Pavlíně Brašíkové (zástupce šéfredaktora- také po transplantaci) a Ivetě Kollertové (vozíčkářka a autorka krásné poezie).

VánoceVaclav Hejna

Vždy jsem si myslel, že budu něčím jiným, dělat něco jiného, něčemu jinému se věnovat. Nakonec píši nejen články, ale i povídky. Snad se někdy pustím do psaní i delších útvarů, jako je novela, či román. A tak přemýšlím, zda bych třeba dokázal napsat román, o štěstí. Ano. Najít štěstí v životě, to je mnohem těžší. A tak se o ten svůj názor na svět pokouším zapomenout alespoň dnes, na Vánoce.

Dnes se narodil Ježíš Kristus, slavíme jeho narozeniny. Ale kdo si na to vzpomene. Přiznám se, že i já. Dívám se na televizi, na staré klipy, hudbu 80. let a vzpomínám. Příběh mohl být zcela jiný, mohl jsem ho napsat jinak. Ale žít? To už se nevrátí. Mohl bych si sednout a napsat něco hezkého o tom, jaké by to bylo, kdyby....

Přinesl nám Ježíš Kristus radost do života? Křesťané by odpověděli, ano. Ale jen proto, abychom se netrápili svými chybami, požádali o odpuštění, zapomněli a žili správně dál. Protože on za nás položil život.  Měli bychom se zastavit. Ano, to se říká. Většina lidí se za něčím honí. Utrácí spoustu peněz za drahé dárky. Zadluží se na jeden či více let. A místo lásky přinese problémy. Stačí přeci, třeba jen maličkost.

-------------------------

Ráno jsem se probudil vedle tebe. Objala si mě, venku bylo zataženo, ale pro nás svítilo slunce. Všichni se připravovali na sváteční den, ale u nás byl svátek stále. Když se probudila malá Jituška¨, bylo hned tolik radosti.

Skočila mi do postele a povídá: "Tati, dneska jsou Vánoce."

Usmál jsem se, popadl jí a na stole v jídelně byla dobrá snídaně. Obyčejná, jako vždy. Martinka se usmála, dala mi dlouhý polibek a dali jsme se do jídla.

Docela obyčejný den, proč se za něčím honit. Docela obyčejný den. Ozdobený stromeček v obýváků. Večer pár krabiček pro Jitušku. Něco malého pro Martinku a krabička pro tatínka. A všem velká pusa.

---------------------------

Tato kratičká povídka by se dala přepsat, několikrát přepsat. Tak jako jakýkoliv článek. Ale tento okamžik v životě si vždy užíváte jen jednou.

A tuto jednu možnost, kterou můžeme prožívat celý život nám dal ten, kdo se tento den narodil. Nemusíme se mu klanět, to on nechtěl. Jen má úsměv ve tváři, protože jsme to pochopili. A proto zapomněl i na tu bolest na kříži.

Nemusíme být věřící, abychom tohle pochopili. I ten polibek.....