Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Co dělat aneb co náš národ daroval světu?
Nad vřavou nenávisti a vzájemného osočování naší politické elity stojí za to odhlédnou od „pěny dní“ a pokusit se najít vyšší hodnoty, k nimž se můžeme vztahovat, a které na rozdíl od patologické sedliny společnosti – našich politiků - stojí za širokou diskuzi. Řečeno ostře, to, co nás dnes tak vzrušuje (a je nám z toho přitom na zvracení) jsou efemérní prkotiny - zítra po nějaké „cílené lži“ slečny Kočí a všech ostatních mediálních aférách dne neštěkne pes. Jestliže půjdeme trochu hlouběji: upadlost naší společnosti, která se projevuje mimo jiné trapností naší politické sféry, toto „jedovaté býlí“ nepochybně musí někde kořenit. Jestliže chceme pojmenovat kde toto zlo koření, jedna z nejzákladnějších příčin našeho úpadku je nasnadě: „Kořen všeho zla je láska k penězům“, píše sv. Pavel svému mladému spolupracovníku Timoteovi, protože: „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby“.
Martin Pinc
Zničení člověka jako důsledek lidského hříchu
Čtu teď na všelijakých internetových serverech a blozích různé úvahy například o tom, jak budeme díky vědě nesmrtelnými, či o tom, jaké skupiny lidí si zaslouží dobrou péči a že je snad lépe nechat slabé a nezdravé jedince pomřít (prý, aby se zajistila budoucnost lidské rasy). Je mi z toho smutno. Všechny tyto články, ač jsou na první pohled zcela odlišné, spojuje jeden shodný prvek – jsme to my, lidé, kdo rozhodujeme o tom, co je pro nás dobré a zlé na základě toho, co pokládáme za výhodné či nevýhodné. Jsme to my, kdo vytváří normy a definuje, kdo je hoden života a kdo nikoli (a hledí jen k pomíjivému prospěchu). A takové myšlení se přitom vydává za nevyhnutelný pokrok. Až donedávna se přitom mělo zato, že existují určité zcela základní hodnoty, které není možné zpochybnit, aniž by došlo k demontáži lidství. Tyto hodnoty byly sdíleny v celé historii člověka.
Martin Pinc
Stvoření člověka a první hřích
Odkud se bere převrácenost lidského myšlení a proč všechny snahy o nápravu „věcí veřejných“ se znovu a znovu hatí? Proč lidé sice chtějí dobro, ale nakonec činí zlo? Učení o prvotním hříchu je jedním z klíčových míst pro pochopení příčin trvalého sklonu lidského pokolení tíhnout ke zlu, přesto (nebo možná právě proto) kolem něj panuje veliké zmatení. Jako už několikrát, výborným zdrojem pro porozumění tomu, o co se v tomto zlomovém bodu dějin lidstva podle Bible jednalo, jsou pro mne myšlenky starozákonního badatele prof. Jana Hellera z knihy Hlubiné vrty. Doufám, že budou přínosné i pro čtenáře, jimž se je pokusím předat. Zcela zásadní pak je od samého počátku jasné vymezení biblických pojmů a jejich významu.
Martin Pinc
Koho podporuje Západ v Libyji?
Téměř nikdo z našich novinářů nevěnoval před nedávnem pozornost tvrzení libyjského vůdce Kaddáfího, že povstalci proti jeho vládě, jejichž centrum je na východě země v Benghází, jsou podporování Al-Kajdou. Tato zpráva se pokládala za součást informační války, jež probíhá souběžně s občanskou válkou v zemi, vedenou vojenskými prostředky. Prostě propagandistický žvást. Že se jeho informace zřejmě zakládají na pravdě (nebo jí je velmi blízko), dokládá informace, související s náletem, provedným na automobil v Severním Sudánu.
Martin Pinc
Demonstrace levicových extrémistů proti Izraeli
Jisté skupině levicových extrémistů vadí návštěva Izrealského premiéra Benjamina Netanjahu v České republice. „Ne našim jménem“ chystá jakousi demonstraci na 8.4.2011 v Praze. ICEJ (Mezinárovní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě) v této souvislosti prosí všechny, kdo nesouhlasí s jednostranným očerňováním Izraele:
Martin Pinc
Václav Havel a prorok Bileám
Nejprve bych rád zdůraznil, že v době mého mládí – v 70. a 80. letech 20. století - byl pro mne Václav Havel vzorem skutečné lidskosti, občanské odvahy a mravní integrity. Jeho Zahradní slavnost mi doslova otevřela oči a stále ji pokládám za skvělý příklad, jak lze uměleckou formou absurdního dramatu demaskovat pokrytectví „reálného“ socializmu. Oceňoval jsem jeho nezávislé postoje a rezistenci vůči režimu v Husákově době tzv. Normalizace. Později, v 80. letech když jsem se stal křesťanem, jsem se zájmem četl jeho Dálkový výslech od. K. Hvížďaly a pokládal jsem za přirozené vyústění jeho dosavadního života, když se během „Sametové revoluce“ stal její ikonou a nakonec prvním presidentem svobodného Československa.
Martin Pinc
Anonymní pornoholici
Různé závislosti jsou evidentně fenoménem dnešní doby a o „pornonarkomanii“ to platí obzvláště. Na stránku Anonymních pornoholiků jsem se dostal spíše náhodně (byli zmíněni na e-mailovém letáku s názvem IDEA) a napřed jsem si myslel, že se jedná o nějaký žert – že jde o web, který paroduje Anonymní alkoholiky. Ukázalo se ale, že tomu tak není. Začal jsem se tímto tématem maličko zabývat a došel jsem k závěru, že u nás se nebezpečí této závislosti stále velmi podceňuje. Různí naši odborníci na sexuologii, jako R. Uzel nás přesvědčují, že pohled na sex nikomu neškodí, ba prospívá. Podle jiného sexuologa, Petra Weisse „sledují sex na internetu spíše lidé, kteří nemají možnost normálního pohlavního života. Rozhodně jim však nestačí a pokud se jim podaří najít partnera, dávají přednost sexu s ním.“
Martin Pinc
Bátoriáda aneb Hovory na pravici 2 Akce D.O.S.T.
Jako jeden ze signatářů Akce D.O.S.T. jsem dostal pozvání na diskuzní večer, který se konal v ústředí České vědeckotechnické společnosti na Novotného lávce v Praze dne 28.3. Byl jsem na tomto diskuzním večeru poprvé a tak mne zajímalo, jaká patologická sedlina fašizujících maloměšťáků (jak jsme byli nazváni) se tu schází. Účast v panelové diskuzi přislíbili Jana Bobošíková (Suverenita), Hynek Fajmon (poslanec evropského parlamentu za ODS), Jiří Hejlek (TOP 09), Petr Jurčík, (předseda Mladých křesťanských demokratů) a Ladislav Jakl (tajemník prezidenta republiky). Pozván byl také Mons. Tomáš Halík, ale něco mu do toho přišlo, takže nemohl (a ani nechtěl) přijít. Když jsem vešel do sálu, nebyl jsem vlastně ani příliš překvapen, že tu vidím samé normální lidi, byť mnozí z nich jsou docela známé osobnosti. Kupodivu, vše, co se tu dělo, bylo rovněž docela normální. Nebyly tu žádné „rebelské typy“ s aureolou nonkonformizmu (možná by se za takového mohl pokládat jen „rocker“ Jakl, ale choval se překvapivě klidně a skromně), zato tu bylo docela dost novinářů a fotografů – kolem pódia s panelem se jen blýskalo.
Martin Pinc
Dějiny reformace
Je to s podivem, ale někteří lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, nemají ani ponětí o dějinách křesťanství. Myslí si například, že prvním protestantem byl Martin Luther a šíří o něm nejapné pomluvy. Jak to ale vlastně bylo a proč vůbec došlo ke vzniku reformačních hnutí mezi křestany, která nakonec vedla ke vzniku protestantských církví? Základní příčinou byla skutečnost, že Římskokatolická církev, která zaujala pozici jediné církevní organizace na území bývalé Západořímské říše, do značné míry opustila Kristovo evangelium, především jeho požadavek, aby jeho následovníci neusilovali o světskou moc. Zachovala se právě naopak: původně málo významná církev v upadajícím Římě (vlastně na periferii říše poté, co její hlavní město přesídlilo na východ do Byzance), kterou ovládly rodiny římského patriarchátu, se prohlásila za nástupkyni Římské říše, a neváhala pro podporu tohoto nároku padělat tzv. Konstantinovu donaci. Císař Konstantin v ní sice opravdu přidělil římské církvi určité území – jednalo se ale jen o římský pahorek Vatican, na kterém sídlí tato církev dodnes. Padělatelé této donace ale vytvořili (někdy v 7-8. stol.) dokumenty, jimiž „dokazovali“, že Konstantin tehdy věnoval této církvi celé území Evropy na západ od Říma. Další staleté dějiny Římskokatolické církve se dají charakterizovat jako neustálý boj o světskou moc, o kterou tato organizace usilovala, přestože si již nárokovala plnou moc nad dušemi lidí v oblasti, kterou ovládala.
Martin Pinc
Jiné evangelium
V Novém zákoně je někdy obtížné porozumět významu některých pojmů. Zvláště pro mnohé z nás, kteří již nejsme „zabydleni“ v myšlenkovém světě Bible, jako byli Ježíšovi současníci a třeba i „Písmáci“ minulých staletí. Jedním z pojmů, s nimiž si nemusíme úplně vědět rady, je v titulku uvedený výraz: „Jiné evangelium“. V Bibli jsou kazatelé „jiného evangelia“ zmíněni např. v listu apoštola Pavla 2. Korintským 11,4.13–15: “Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!... Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.”
Martin Pinc
Čemu věří ateisté
Nadpis je jen zdánlivý protimluv. K ateismu je ale opravdu potřeba buď veliké víry, nebo naprostého nedostatku schopnosti pozorovat svět kolem sebe a zamyslet se nad ním. Třetím důvodem, proč je někdo ateistou, je soustavné vymývání mozku ve vzdělávacím procesu i mimo něj – skrze média a rozšířené názory okolí, kdy člověk přijme argumentaci ateismu, aniž by o ní pochyboval, protože to je součást „paradigmatu“ světa, ve kterém žije – stokrát opakovaná lež se stane „pravdou“. Protože jsem sám byl do svých dvaceti sedmi let ateistou, vím, o čem je řeč...
Martin Pinc
Stojí Kaddáfí v cestě vzniku nové Římské říše?
Již několik desetiletí se připravuje jeden z hlavních cílů Evropské unie, jak se mi to dnes jeví – totiž její splynutí s konglomerátem zemí severní Afriky a Blízkého východu a vytvoření superstátu, který svým rozsahem až překvapivě připomíná rozsah antické Římské říše v době její největší expanze. Tento plán je zřejmě velmi významně podporován francouzským presidentem Sarkozym – ve snaze o jeho naplnění se angažuje již dlouhá léta. V posledních dnech je např. jedním z nejaktivnějších exponentů snahy o svržení libyjského vůdce Kaddáfího.
Martin Pinc
Kristus vstal z mrtvých - je ještě naděje
Pozvání na výstavu obrazů Václava Lamra, který k této příležitosti napsal: "Touto výstavou chci mimo jiné protestovat proti tomu, že Evropská Unie má z příštího kalendáře vymazat označení velikonoc. Informoval o tom jeden z poradců české vlády a divil se, že křesťané na to nereagují. Tato výstava přímo pod Hradem v Praze je moje osobní vyznání, protest a výzva. Vymazání křesťanských svátků z kalendáře je první krok k tomu, aby se do evropského obecného kalendáře umístily svátky buddhistů a muslimů. Podle americké studie má být Česká republika první zemí ve světě, kde má zmizet víra a náboženství. Jednou jsem byl na ezoterickém festivalu v Praze na podiu s čarodějnicí. Začala panelová diskuse. Řekli mi, že nestojí o náboženství. Řekl jsem jim: ,,Já také ne. Česká republika nepotřebuje žádné náboženství, ale potřebuje Pána Ježíše Krista Spasitele. On zachraňuje národy dnes.“
Martin Pinc
Náboženství v Čechách vymizí, protože se přestalo vyplácet
Dva američtí vědci učinili převratný objev – naše země bude první, ve které vymizí náboženství. "Skupina s více členy je atraktivnější pro zájemce o vstup," vysvětluje Richard Wiener z Research Corporation for Science Advancement jeden z motivů, které jsou v pozadí. "Například používání španělštiny je v Peru užitečnější než umírající kečuánštiny. Podobně příslušnost k náboženství poskytuje věřícímu určitý sociální status," uvedl Weiner. Jinými slovy se dá zjednodušeně říci, že náboženství se přestalo v těchto zemích lidem vyplácet – tak to komentovaly Novinky.cz.
Martin Pinc
Zemětřesení v Japonsku českýma očima
Naše média nás detailně informují o situaci v Japonsku po zničující přírodní katastrofě, která postihla tuto ostrovní zemi. Podle posledních zpráv panuje v Japonsku kritická situace – lidé prchají z Tokia, je zde nouze o potraviny, roste panika. Situace v této zemi prý ale při pohledu "zevnitř" není tak dramatická, jak se to jeví z našeho i mezinárodního zpravodajství. Jak vypadá situace v Japonsku podle F. Fuky (cituji dále z jeho článku na Facebooku)?: „V průběhu všech těchto událostí nikdo z tisíců Japonců kolem mě neprojevil ani nejmenší známku paniky nebo znepokojení.“
Martin Pinc
Chce dát Bárta Michálkovi „náhubek“?
Podle nedávno publikované zprávy (televize Prima, 14.3.) „ministr dopravy Vít Bárta (VV) znovu nabídl odvolanému šéfovi Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Liboru Michálkovi místo ve Státním fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Tuto nabídku učinil již v prosinci minulého roku, poté co byl po ozniámení korupčního jednání na ministerstvu životního prostředí ze svého místa ředitele odvolán. Tehdy ministr Bárta prohlásil: „Snažili jsme se hledat řešení, které by zabránilo tomu, aby si lidé mysleli, že oznamovat korupci se nevyplácí. Pokud se nám v komunikaci s ODS nepodařilo dosáhnout této shody, rozhodli jsme se nabídnout panu Michálkovi práci. Nesmí se zapomenout na toho, kdo korupci oznámil a co se s tím člověkem děje. Považujeme za zásadní se za Michálka postavit a vyslat jasný signál a že oznamovat korupci se vyplácí,“.
Martin Pinc
Pravda vítězí!
Zakladatelé našeho státu mu vložili do vínku toto ušechtilé a vznešené heslo – zcela v souladu s názorem T. G. Masaryka, že státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Z toho plyne, že k tomu, aby si stát zachoval smysluplnou existenci, musí být nejen založen na hlubokém fundamentu, ale musí se během své existence k tomuto fundamentu stále hlásit a ve své praxi jej zachovávat. Státem samozřejmě nerozumím jakýsi imaginární pojem, ale nás všechny, kdo v tomto státu žijeme a podílíme se tak na jeho existenci. Abychom v heslu našeho státu „stáli“, musíme vědět, co toto heslo znamená. K tomu je nutno si nejdříve vyjasnit pojmy. V evropské kulturní (filosofické) tradici totiž platí, že pravda je shoda se skutečností. V případě materiální pravdy se jedná o shodu myšlenky či výpovědi se jsoucnem. Odkazuje však naše státní heslo opravdu k tomuto pojetí pravdy? V následujícím textu budu obsáhle citovat (zkracovat či místy lehce parafrázovat) pronikavý esej k tomuto tématu od prof. Jana Hellera z knihy Hlubinné vrty):
Martin Pinc
Budeme mít také ve školách (ne)povinnný předmět „orgasmus“?
„Komise pro postavení žen“ (CSW) při OSN má pozoruhodné záměry, jak postavení žen ve světě zlepšit – totiž povinnou školní výchovou o formách sexuálního uspokojování. Svědčí o tom doprovodné akce, které se na této půdě odehrávaly minulý týden v New Yorku. Tématem letošního CSW je "přístup a účast žen a dívek ke vzdělání, vzdělávání, vědě a technice." Během jednání na toto téma probíhají v zákulisí prezentace nevládních organizací a organizací OSN, které se chtějí zasadit o zavedení „převratných“ učebních plánů v Africe, Americe i jinde ve světě.
Martin Pinc
Očkování může zabíjet
tento článek uveřejňuji pod tlakem přibývajících důkazů o reálné škodlivosti očkování. Přestože nelze pochybovat, že pomocí očkování bylo v minulosti vymýceno několik smrtelně nebezpečných chorob, v současné době vzrůstají oprávněné obavy, že očkování nemusí být vůbec prospěšné, ale naopak – může způsobit řadu nemocí a v některých případech i zabíjet.
Martin Pinc
Proč Židé zavrhli Ježíše?
Téma, které bylo po staletí ústředním bodem konfliktu mezi Židy a křesťany a způsobilo mezi nimi dlouho nepřekročitelnou propast, je námětem knihy konzervativního židovského myslitele Davida Klinghoffera. Autor ve své knize snesl mnoho velmi vážných (ale někdy i poněkud směšných a ne vždy zcela korektních*) argumentů, opírajících se o židovskou tradici a způsob myšlení, proč k tomu došlo. Přesto nakonec přichází s velmi odlišným, až provokativním závěrem, kterým svým způsobem předchozí argumentaci zpochybňuje a ocitá se překvapivě blízko novozákonním východiskům apoštola Pavla.
Martin Pinc
Přerod arabského světa
To, co nyní sledujeme na Blízkém východě a v severní Africe, nejsou jen demonstrace a často velmi krvavý boj za svržení nenáviděných autoritářských vládců a diktátorů - viz dnešní Lybie. Na pozadí tohoto zdánlivě chaotického pohybu se totiž dějí jiné události, které jsou zatím nezajímavé pro většinu médií, a proto skryté před „zraky světa“. Mohly by se nazvat „porodními bolestmi“ nového uspořádání této časti světa. Některé věci jsem už naznačil ve svých předchozích článcích, teď připojuji další informace.
Martin Pinc
Patřím také mezi fašizující maloměšťáky...
Mnozí blogeři včera i dnes nadšeně rozebírají slovní přestřelku mezi presidentem Václavem Klausem a profesorem (etc., etc.) Tomášem Halíkem a jejich komentáře velmi zřetelně ukazují názorovou propast mezi příznivci obou táborů. Profesor Halík, který mimochodem dříve při jiné příležitosti prohlásil, že "s Klausovým extrémismem se plně ztotožňuje pouze sekta jeho nekritických kývalů,“ tentokrát reagoval velmi podrážděně na Klausovu charakteristiku své osoby jako novodobého Koniáše, který ovšem na rozdíl od Koniáše ani není pravověrným katolíkem:
Martin Pinc
První politicky korektní pohádka – Král a král
Konečně jsme se dočkali! (Jásají zřejmě genderoví reformátoři.) Na světě je první pohádková kniha, která likviduje dosavadní monopol heterosexuálů na pohádkové příběhy. Jejím hrdinou je princ, který si jako svou nevěstu nevybere princeznu, ale jejího bratra. Jejími autorkami jsou dvě ženy – Linda de Haanová a Stern Nijlandová a „Norsko ji minulý rok společně s jinými „genderově progresivními“ pohádkami zařadilo do učebních osnov v mateřských školách. Název jiné je Maminka Malin si bere za ženu Lisu. Další je o chlapci, jenž je týrán agresivním otcem“ – píše se v dnešní víkendové příloze Lidových novin Pátku.
Martin Pinc
Islámský evangelismus II
Tento článek přímo navazuje na vyprávění Američanky Latashy v článku „Islámský evangelismus“. Při četbě jejího příběhu mne nejdříve napadalo: Může to být vůbec míněno vážně? Když jsem prozkoumal všechny souvislosti, z nichž plynulo, že ano, podíval jsem se na věc znovu: Z jaké asi byla církve – vedl ji vůbec někdo ke Kristu? Vždyť to děvče o něm nemá ani ponětí... To co zná o víře v Boha, je jen mrtvé náboženství! Její svědectví o obrácení k islámu totiž neukazuje, že by se její život nějak závažně proměnil, totiž kromě formy náboženství. Její konverze mi připadá jako vyprávění člověka, který má radost, že si pořídil nový byt, nebo automobil, nebo se stal fanouškem jiného fotbalového klubu, jehož klubové barvy se mu líbí více, než ty přechozí. Nezaregistroval jsem jakýkoli mocný duchovní impulz (nepokládám za něj obdiv k paní v nikábu, nebo změnu náboženských rituálů), nečinila pokání, její nová víra nevyvolala změnu chování ve smyslu větší lásky k lidem kolem ní, neuvedla žádný prožitek Božího odpuštění, smíření a milosrdenství. Kde je vnitřní proměna, která je tak charakteristická pro člověka, jenž přijme Krista a prožije znovuzrození? Mohu si odpovědět sám – nikde, protože nic takového islám ani nenabízí, ani nedává.
Martin Pinc
Islámský evangelizmus
Na svém blogu poměrně často uveřejňuji příběhy obrácení různých lidí ke Kristu. Možná, že tím vyvolávám něčí nelibost, že jsem v tomto ohledu málo „politicky korektní“. Pokusím se to tedy nyní napravit. Při pátrání po nějakém náboženském termínu jsem se totiž víceméně mimoděk ocitl na muslimském serveru určeném zřejmě převážně pro ženy, s názvem „Muslimka“. Jeho zpestřením je několik příběhů dívek z různého náboženského i ateistického prostředí, které konvertovaly k islámu. Co mne na nich zaujalo, byl průběh jejich „autentické konverze“, který se až dojemně shodoval s příběhem obrácení naší populární islamofilní blogerky slečny Lucie Jíchové (a možná i jiných děvčat jejího ražení). Pro názornost jeden takový příběh uveřejňuji (v jeho původní podobě) - Latasha, křesťanka z USA (25. 10. 2009):
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
