Martin Pinc
- Počet článků 257
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2303x
Seznam rubrik
- politika
- křesťanská apologetika
- historie - fakta a mýty
- rodina a výchova
- kultura a společnost
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Martin Pinc
Pochod pro rodinu vs. Prague Pride Parade
Ve stejný den, v sobotu 13.srpna se mají v Praze konat dva pochody, které vyjadřují zájmy dvou naprosto odlišných skupin ve společnosti. Zatímco tzv. Prague Pride Parade, kterou organizují homosexuálové za značného zájmu médií, se bude konat pod záštitou pražského primátora za ODS B. Svobody a podporovat se ji rozhodlo 13 velvyslanců tzv. nejvyspělejších zemí, Pochod pro rodinu je zaštítěn zejména stranou KDU-ČSL a pro naše média je naprosto nezajímavý.
Martin Pinc
Na okraj norské tragédie
Tak, jako mnozí jsem se zděšením sledoval vývoj tragických událostí v Norsku a byl přitom stále více nespokojen se způsobem jejich „zpravodajského pokrytí“. Brutální norský útočník byl postupně označován za „křesťanského radikála“ či „pravicového extrémistu“, až byl nakonec pokládán za „osamělého šílence“, přičemž jeho názory byly v našich médiích absurdně dávány do souvislosti s myšlenkami Václava Klause či konzervativní iniciativy Akce D.O.S.T. Postupně byly publikovány další informace, z nichž vyplývalo, že pachatel jednal jako izolovaný jedinec, bez nějakého napojení na radikální skupiny. Byly citovány určité pasáže z jeho manifestu a byly rovněž uveřejněny zprávy o jeho rodinném zázemí.
Martin Pinc
Pražské kulty Matky a Slunce
Praha ve svých kulturních dějinách inspirovala mnoho lidí, protože představuje skutečně mimořádný fenomén. Podnítila panovníky, stavitele a umělce všech věků k vytvoření unikátního urbanistického celku, který přečkal – přes všechny ztráty – až do dnešní doby. Jaký je ale duchovní význam tohoto místa? Úvahu na toto téma mi zaslal Václav Lamr a já ji s jeho svolením otiskuji.
Martin Pinc
O exorcismu
Po připitomělém článku o prostituujících vysokoškolačkách na OnaDnes potvrdili redaktoři Idnes svůj trend ohlupující bulvárnosti v jiné rubrice – Xman - ještě ubožejším článkem na téma exorcismu „Anneliese Michelová: oběť vymítání ďábla“. O to, že jim nejde o seriozní prozkoumání tohoto tématu, ale jen o hledání laciných senzací, doložili redaktoři Michal Černý (Xman.cz) a Martin Frozen (iDNES.cz) tím, že se soustředili na několik případů, kdy (snad) byl použit nesprávně a před čtenáři zcela zatajili, že dnes existují stovky, ba tisíce dobře dokumentovaných příkladů úspěšného vymítání. Ve svém hanopisu navíc pokládají exorcizmus za výsadní hájemství katolické církve, cituji: „Křesťanství (pravděpodobně měli na mysli římskokatolickou církev – pozn. MP) rozlišuje dva exorcismy. Takzvaný malý je součástí rituálu, při němž se nově přijímaný člen církve zříká při křtu ďábla, velký exorcismus na "vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi". Může jej provádět jen kněz, jehož, obvykle na dobu určitou, pověří biskup a pravidla velkého exorcismu stanovuje část díla Rituale Romanum, které v roce 1999 Vatikán revidoval.“
Martin Pinc
Proč Idnes dělá reklamu prostituci?
Nechápu, z jakého důvodu na svých stránkach Onadnes uveřejňuje Idnes články typu "Vysokoškolačky si vydělají na studia sexem. I sto tisíc měsíčně" a vychvaluje tento druh „podnikání“ takto: „Vysokoškolačky slaví v sexbyznysu čím dál větší úspěch. Jsou empatické a umějí si s klientem popovídat o jeho problémech. Stresovaní muži totiž hledají dnes v nočních klubech kromě sexu i "vrbu".“ A citují jako nejlepší informační zdroj ředitelku Rozkoše bez rizika Hanu Malinovou, podle níž je mezi sexuálními pracovnicemi patnáct až dvacet procent studentek vysokých škol: "Myslím, že hezký zadek znamená pořád víc než vysokoškolský diplom. (sic! - pozn. MP) Na druhé straně je velmi žádaná sociální inteligence, která ale není v přímé úměře s dosaženým vzděláním. Sexuální pracovnice musí umět vyslechnout partnerské nebo pracovní problémy klienta, být milá, nevypadat znuděně."
Martin Pinc
Slovo do vlastních řad
O tom, že česká římskokatolická církev měla (kromě mnoha jiných) svého prominentního zrádce a kolaboranta s komunistickým režimem, dlouholetého předsedu „obnovené“ ČSL a ministra zdravotnictví J. Plojhara, se nemusí vést žádná diskuze - každý zájemce se o tom může dočíst relevatní informace i na Wikipedii – včetně výčtu všech jeho selhání. Naproti tomu, jako člen Českobratrské církve evangelické se stydím za ticho, které panuje v evangelických kruzích kolem postavy předního filosofa, teologa a významného činovníka „světové ekumény“ z dob předválečného i poválečného Československa, Josefa Lukla Hromádky. Jedním z mála statečných, kteří se ozvali proti tomuto pokryteckému postoji, je signatář Charty 77 a vězeň komunistického režimu Jan Zeno Dus.
Martin Pinc
Mediální ticho kolem Jiřího Fialy
Naše média semelou kde co, ale v případě neoprávněného věznění Ing. Jiřího Fialy nepochopitelně (až na výjimky, jako jsou některá internetová média) mlčí. Na blogu Idnes informuje o jeho případu pravidelně pouze Aleš Hodina. Přestože se o tuto kauzu zajímám, musím se zahanbením přiznat, že jsem v ní byl stále až příliš pasivní. V poslední době jsem si uvědomil, že hříchem je nejen konání zla, ale i nekonání dobra, které je v mém dosahu, rozhodl jsem se proto o této nespravedlnosti nemlčet. Je to už více než měsíc, (dnes 36. den) co J. Fiala zahájil protestní hladovku proti zvůli české justice, aniž by to vzbudilo mediální pozornost. Získal snad nálepku chronického kverulanta, nebo je v celém případě nějak angažován nějaký „vyšší“ zájem?
Martin Pinc
Jde Palestinské autonomii opravdu o mír s Izraelem?
V Respektu č.22 (z tohoto týdne) vyšly hned dva články na téma izraelsko-palestinských vztahů. Ten první se jejich stavem zabýval spíše z hlediska postojů presidenta Obamy (Obama vs. Izrael), ten druhý pod názvem „Kdo se snaží víc?“ a podtitulkem „Pohled na izraelsko-palestinská jednání ukazuje, že velkorysosti už v nich bylo poměrně dost“ se rozepisuje více do hloubky i do historie tohoto těžko řešitelného problému. Autoři článku se zcela zřejmě pokoušeli uchopit tuto věc se snahou o objektivitu. Pozornému čtenáři ale nemohlo ujít, že tím, kdo se snaží víc, je beze vší pochyby strana izraelská, která nabídla v jednání řadu ústupků, ale nikdy se jí nepodařilo dosáhnout nějaké přijatelné nabídky z palestinské strany. A to především v té pro Izrael asi nejpodstatnější věci – totiž v ochotě skončit své nepřátelství a zastavit podporu teroristických skupin, jež na území Izraele bezohledně útočí na civilní osoby, včetně dětí. Na toto téma je další článek G. Goldberga, o jehož uveřejnění jsem byl požádán.
Martin Pinc
Úvaha o technologii víry
Zaujala mne úvaha, kterou mi poslal kazatel Petr Mečkovský a s jeho laskavým svolením ji zde uveřejňuji. Týká se totiž problému, který podle mého zažívají mnozí lidé, kteří se zajímají o duchovní věci, nejen křesťané, kteří jsou předmětem tohoto článku. Mnoho lidí totiž hledá duchovní pravdy, ale skončí místo u nich u duchovních technik. Myslí si - když budu dělat to a to, dosáhnu vnitřního pokoje, osvícení, prohloubení vědomí, apod. Je to ale správná cesta? Petr Mečkovský v této souvislosti píše:
Martin Pinc
22. jáchymovské peklo
Minulý víkend proběhlo výroční setkání bývalých vězňů komunistického režimu v Jáchymově. Hlavní program setkání – Pietní akt - se koná každý rok po bohoslužbě ve farním kostele sv. Jáchyma u památníku Brána ke svobodě. Bývalí političtí vězni i letos připomněli, že Česko ani Slovensko nezúčtovalo s komunismem správně a dostatečně. Ve svých projevech mimo jiné konstatovali, že mají stále nižší důchody než jejich trýznitelé. Zdůraznili, že je tomu také proto, že bývalí komunisté si zachovali svou moc i po změně režimu v demokratickém Československu a později v nově vzniklých státech Česku a Slovensku. Bývalí komunisté zůstali v rozhodujících pozicích v právní sféře, především v soudnictví, vstupovali do nově vzniklých politických stran, získali klíčové pozice v ekonomické sféře díky tomu, že měli na rozdíl od ostatních kapitál - ekonomický, znalostní i ve vzájemných kontaktech. To také znemožnilo se s komunizmem účinně vypořádat a zakázat stranu, nesoucí tuto zhoubnou ideologii podobně, jako po 2. světové válce byla zakázána v Německu NSDAP. "My to považujeme za tragédii a omyl 17. listopadu 1989," zdůrazňuje předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. "V devadesátých letech by pravděpodobně zákaz komunistické strany nebyl napadán. Dneska je to strašně komplikované, protože existují komunistické strany v jiných západních zemích, ale ty jsou diametrálně odlišné od té naší," vysvětluje místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka. (dle www.ct24.cz)
Martin Pinc
Může uspět mírový proces v Izraeli?
Nedávno připomínané výročí založení státu Izrael přešla naše média téměř bez pozitivní odezvy. „Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál Idnes“ informoval pouze o tom, že palestinští Arabové proti tomuto faktu demonstrovali. Lidové noviny zase přinesly tendenční článek jistého česko-palestinského autora, aniž by se pokusily o to vyvážit jeho nekorektní obraz minulosti názorem druhé strany. Pro palestinské Araby (odmítám pojem Palestinec, protože se používá asi 20 let a je to tedy na rozdíl od pojmu Izrealita či Žid jen z politických důvodů uměle vzniklý konstrukt) představuje vyhlášení izraelské nezávislosti "nakbu" - katastrofu. Idnes si z celé spletité historie vzájemných vztahů opět velmi selektivně vybral následující informaci:
Martin Pinc
Reprezentanti a „reprezentanti“
Minulý týden nás potěšili naši hokejisté, když vybojovali na mistrovství světa bronzové medaile. Vnímali to i sami úspěšní hráči. Jak řekl v rozhovoru Jaromír Jágr: "Mám ohromnou radost, že našimi výkony jsme mohli rozdat radost lidem. To málokdo pocítí, že můžeš udělat radost, můžeš změnit třeba dva týdny myšlení lidí, můžeš jim dát zapomenout na problémy." Naši sportovní reprezentanti tak důstojně zastupovali Českou republiku a odvedli svou práci na nejvyšší profesionální úrovni. K tomu, aby mohli hrát za naši zemi, museli ve všech klubech, za které hráli, dosahovat dlouhodobě vynikající úrovně, a do národního týmu tak byli vybráni na základě svých prokazatelně skvělých výkonů.
Martin Pinc
Řeči do prázdna
tak se jmenuje kniha Adolfa Loose z 20. let 20. století. Našla si početné a vnímavé čtenáře – a tak je její název poněkud zavádějící. Proto chci nyní psát o neobyčejné zkušenosti jiného muže, pastora Richarda Wurmbranda, s nečekaným účinkem řečí, které opravdu pronášel do prázdna – jen mlčícím stěnám svého vězení.
Martin Pinc
Islámský teror v zemích bývalého Sovětského svazu
Celkem málo známou skutečností (naše mainstraimová média o těchto jevech zcela mlčí) je islamizace středoazijských států, které vznikly odtržením od bývalého Sovětského svazu. V zemích, jako je Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kirgizstán či Turkménistán tak byla jedna totalita – ideologie komunizmu – nahrazena jinou - ideologií islámu - možná ještě horší, protože Sovětský svaz alespoň formálně připouštěl náboženskou svobodu a ve své poslední fázi, „perestrojce“ chtěl být socializmem s „lidskou tváří“, takže zde bylo možno žít a sdílet svou víru celkem svobodně. O zlé situaci v těchto zemích poté, co v nich převzali moc nacionalisticky a proislámsky orientovaní vůdcové (většinou ale bývalí vysocí straničtí funkcionáři) svědčí řada případů pronásledování křesťanů.
Martin Pinc
O nesmrtelnosti duše
Přestože se mnozí tváří, že toto téma je pro současného člověka v postmoderním světě dávno pasé, ve skutečnosti mají všichni lidé v svém nitru více či méně hluboko ukrytu touhu po nesmrtelnosti. (Kazatel: Bůh „lidem dal do srdce touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná“) Této touze vycházejí vstříc nejrůznější náboženské či duchovní představy, včetně těch všelijak mysteriózních či „hermetických“. Mnozí lidé tak i dnes spekulují na základě rozmanitých, často velice starobylých textů o tom, jak je to se smrtelností člověka a zda je možné nějak dosáhnout překonání tělesné smrti (Egyptská kniha mrtvých, Epos o Gilgamešovi, Tibetská kniha mrtvých, atd. ,atd.). Vyskytuje se v nich obraz stěhování duší (reinkarnace), vzkříšení těla či opětovného rození, jež je opět v jiné (kanánské) tradici viděno jako přírodní proces, jenž je všelijak kulticky podporován (Baal).
Martin Pinc
Budoucnost církve
Jaká je budoucnost církve, když podle některých vědeckých studií má v mnoha dříve či dosud křesťanských zemích zcela vymizet náboženství? Při kladení této otázky je třeba se nejprve zamyslet nad její přítomností. Většina lidí (soudím podle různých ohlasů nejen v médiích a např. na Internetu nejen v diskuzích pod blogy na Idnes) si pod pojmem církev představuje budovy a instituce, jinými slovy neosobní, hierarchické organizace či struktury. To je ale vnější pohled, který absolutně nereflektuje to, čím je církev podle zvěsti Písma. Za církev je totiž v Bibli označováno tělo Kristovo, tedy všichni ti, kdo uvěřili v Krista – nikoli nějaká konkrétní lidmi vytvořená organizace. Novozákonní církev je ecclesia - shromáždění věřících ve jménu Ježíše Krista.
Martin Pinc
Za Davidem Wilkersonem
Před několika dny odešel k Pánu v důsledku tragické autonehody jeden z nejvýznamnějších světových křesťanských vůdců David Wilkerson. Je spojován především s prací mezi drogově závislými mladými lidmi. Počátky této činnosti popsal v knize "Dýka a kříž", která se stala bestsellerem i mezi křesťany v bývalém komunistickém Československu. Dnes již nikdo nespočítá, kolik výtisků této knihy bylo v Čechách a na Slovensku tajně distribuováno.
Martin Pinc
Měl Jan Pavel II židovský původ?
To je téma dne zejména na polských, katolicky orientovaných serverech, které je převzaly z Německa. Přitom to je informace stará už minimálně 6 let a pochází z Velké Británie. O jeho "židovské krvi" je přesvědčen židovský historik Yaakov Wise z Manchesteru i mnozí další, většinou židovští komentátoři. Již krátce po smrti papeže v dubnu 2005 Wise uveřejnil zprávu, že zesnulý papež byl matce Žid. Wise je badatel, který se zabývá ortodoxní židovskou historií a filozofií. Zabýval se také zkoumáním rodokmenu matky papeže. Tato zpráva byla publikována v britském týdeníku 'Manchester Metro News ' nedlouho po smrti papeže Jana Pavla II.
Martin Pinc
Vidění Ježíše Krista – dříve a dnes
„A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.
Martin Pinc
Příběh opravdového člověka – René Stutze
Vzpomněl jsem si v těchto dnech na tohoto mimořádného muže, který má rád naši zemi, a poměrně často sem přijíždí z Nazaretu v Izraeli, kde žije. Měl jsem totiž možnost společně s ním a dalšími přáteli před nějakým časem oslavit Pesach tak, jak jej slaví právě dnešního dne - na Zelený čtvrtek - Mesiášští Židé, mezi něž patří. Kdo to ale jsou ti Mesiášští Židé? Stručně řečeno, Židé, kteří uvěřili v Ježíše Krista jako pravého Mesiáše. Věc ale není tak úplně jednoduchá: „Mesiášští Židé se nechtějí považovat za Židy a nehlásí se ani k žádné křesťanské denominaci. Věří jak Starý, tak i Nový zákon a uznávají Ježíše jako Mesiáše a přitom její příslušníci praktikují některé starozákonní rituály, např. obřízku. Vedle židovských svátků slaví i Vánoce a Velikonoce. Nechávají se křtít a organizují i různé biblické kurzy a vzdělávací akce. S přijetím víry v Ježíše mají obvykle spojeny zvláštní a neobyčejné osobní zážitky. V Izraeli je asi 4 500 členů této skupiny a jsou soustředěni asi do 50 sborů.“
Martin Pinc
Komu vadí stát Izrael
V předvečer Velikonoc, které křesťané slaví souběžně s židovským svátkem Pesach, se objevují nové snahy Palestinské samosprávy zpochybnit existenci státu Izrael. Píše se o tom na stránkách zpravodajského webu Eretz: „Arabská autonomní Palestinská správa pokračuje ve svém úsilí dosáhnout jednostranně vzniku Palestinského státu, i když tato jednostrannost je v rozporu s Dohodami z Oslo, kterými je vázána a na základě nichž vznikla. Předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás (Mahmoud Abbas) se v nadcházejících měsících má setkat s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a německou kancléřkou Angelou Merkel, přičemž je chce přesvědčit, aby uznali Palestinský stát v hranicích příměří z roku 1948 a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem... Palestinský vyjednavač Nábil Šás (Nabil Sha’ath) nedávno uvedl, že Palestinská správa je odhodlána požádat v září Radu bezpečnosti OSN, aby uznala Palestinský stát. Autonomie proto podle něj bude i nadále budovat státní instituce a současně se snažit izolovat Izrael na mezinárodní scéně.“
Martin Pinc
Zvolí Čína jako svou strategii ekonomického růstu křesťanství?
Ve včerejší MF dnes jsem si přečetl provokativní úvahu Benjamina Kurase s názvem Čínská cesta k úspěchu. Uvádí v ní následující, pro většinu Čechů poněkud šokující tvrzení: „Čínská Akademie sociálních věd se už desítky let snaží zjistit studiem západní historie, politiky, ekonomie a kultury, co vlastně ze Západu po staletí dělalo tak úspěšnou civilizaci, když běloši mají nižší průměrný IQ než žlutí Asijci. „Nejprve jsme si mysleli, že to byly vaše mohutnější kanóny,“ vysvětloval tuhle čínský akademik západním reportérům. „Pak váš politický systém a ekonomický systém. Ale už dvacet let jsme přesvědčeni, že srdcem vaší kultury, vašeho úspěchu a moci je vaše náboženství.“ (Západ že má nějaké náboženství? koukali se na čínského akademika reportéři nechápavě. A tak honem na vysvětlenou dodal: křesťanství. Jo to, aha.) „Křesťanský morální základ společenského a kulturního života umožnil vznik kapitalismu a vývoj k demokracii,“ tvrdil čínský akademik. „O tom my už nemáme žádné pochyby.“
Martin Pinc
Přátelská rada slečně Kočí
Jsem otec velké rodiny, mimo jiné i dcery zhruba ve věku Kristýny Kočí. Můj pohled na ni tedy berte jako pohled „otcovský“ - nikoli prvoplánovitě odsuzující. Představuji si v její roli svou dceru a přemýšlím, jak by se asi zachovala (předpokládám samozřejmě, že mnohem lépe). Na rozdíl od slečny Kočí ale moje dcera ukončila své vysokoškolské vzdělání a svůj život nejprve zaměřila ke skutečným hodnotám – stala se manželkou a matkou. To ji zcela určitě uchránilo před všelijakými svody světa, jimž se naopak zákonitě neubránila velmi ambiciozní slečna Kočí.
Martin Pinc
Rakovina společnosti
Dnes už zní jako nemístný vtip programové prohlášení vlády, že jedním z jejích hlavních cílů je boj proti korupci. Poté, co prokazatelně jsou špičkoví představitelé politických stran namočení ve špinavém pletichaření, v němž zneužívají svých mandátů či pozic k uchopení ještě větší moci ve státě, aby mohli snáze přerozdělovat "penězovody" potřebným směrem, lze těžko očekávat od tohoto „materiálu“ nějakou změnu k lepšímu. Co je ale daleko horší, to je zřejmá skutečnost, že činy našich „vedoucích představitelů“ jsou opravdu jen pomyslnou špičkou ledovce – že jen ukazují, jak je rakovinou korupce prorostlá celá naše společnost.
Martin Pinc
Idnes - nejdůvěryhodnější zpravodajský server...
Čekal jsem a pořád tak trochu doufal, že snad někdo z redakce Mladé fronty Dnes či jejího internetového dvojčete Idnes v sobě nalezne odvahu a pokoru přiznat: „Milí čtenáři, nechali jsme se dlouho vodit za nos dvěma nedůvěryhodnými lidmi, z nichž jeden měl ambice mnohonásobně vyšší, než jeho možnosti a schopnosti (a morální fundament) a druhý byla žena příliš mladá a nezkušená (a nemorální), než aby byla schopna zabránit faktu, aby jí náhle nabytá moc stejně náhle stoupla do hlavy, takže jí je doslova zpitá. Věřili jsme jim na slovo, a tak jsme se ani nesnažili jejich informace ověřit jinak a lépe. Moc jsme chtěli ulovit sólokapra a všem vypálit rybník. A tak jsme s nimi „upekli dort“, do kterého jsme namíchali kdeco (takže si nezadá s tím, co pekli pejsek s kočičkou z Čapkovy pohádky) a teď si s ním nevíme rady. Stalo se z něho něco velmi nechutného a nestravitelného. Stydíme se před Vámi, protože jste jako naši čtenáři prokázali mnohem více soudnosti a rozumu, než my. Dali jste nám to najevo a my Vaši kritiku přijímáme. Uvědomujeme si, že chceme-li dostát té důvěryhodnosti, kterou proklamujeme, musíme se Vám omluvit a slíbit, že si napříště budeme počínat jako profesionálové. Z našeho zpravodajského selhání vyvodíme konkrétní personální důsledky“ .
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
