Markéta Schneiderová
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené knihy
Markéta Schneiderová
Mám v hlavě
Slyšela jsem, jak si o mě povídají.„Co je jí?“„Myslím, že nic.“„Kdyby jí nic nebylo, tak vstane. Musí furt něco dělat, jinak je nervní.“
Markéta Schneiderová
Anarchie
Ve čtyři mě probudil kocour. V dolním rohu dveří mám od jeho drápů oškrábaný lak až na dřevotřísku. Nikdy se nepoučí, a čtrnáct let se, pitomec, marně snaží prodrat dovnitř.
Markéta Schneiderová
O mužích jen v dobrém
„Karel mi všechno řek.“ Slečna v letních šatech pochodovala po rozpáleném asfaltu na zastávce a k uchu tiskla telefon. „To je na světě krásnejch holek,“ usmála jsem se bez závisti.Měla dlouhé opálené nohy, plavé vlasy poletovaly horkým vzduchem, i přes ten vztek byla pěkná.„A taky řek, že takhle se kamarádka nechová.“
Markéta Schneiderová
Dobré skutky
„V poslední době se mi dějou divný věci,“ hlásila jsem do telefonu. „Divný nebo zvláštní?“ „Fakt divný,“ potvrdila jsem zdráhavě.
Markéta Schneiderová
Káče jde o život
„Koupíme malýho, abys ho utáhla,“ řekla jsem mámě. „Hlídače,“ doplnila. „Tak dobře, malýho a vzteklýho,“ souhlasila jsem. „Krátkosrstýho.“ „Nebudu mít byt plnej chlupů,“ zasnila se.
Markéta Schneiderová
Skok vedle
Říkala, že je maličký. Taky ale říkala, že když jsem chodila takových let s Prckem, nemělo by mi to vadit.
Markéta Schneiderová
Pořád jen o umírání
Na kuchyňské lince se zplihle povalovaly čtyři kuřecí řízky. Radši jsem k nim nečuchala, abych nemusela vymýšlet k večeři něco jiného. Holkám už se sbíhaly sliny, prostřední drtila válečkem na nudle cornflaky v igelitce a velice u toho funěla.
Markéta Schneiderová
Trochu lhát se může
„Všimni si, že se ani v sedmdesáti nebojím zkoušet nový věci,“ radovala se máma v sobotu, pak zastrčila brčko do ledu a s přivřenýma očima vycucla ode dna rum s třtinovým cukrem. „Mňam. Odteď nic jinýho nepiju!“
Markéta Schneiderová
Morbidní
Bylo vedro na padnutí. Přestože jsem se stála až úplně vzadu, kam střešním okénkem autobusu občas dýchne průvan, brzy mě na zádech zašimraly čůrky potu, a vlasy se mi přilepily k čelu. Radši jsem vystoupila o stanici dřív.
Markéta Schneiderová
Důležitý věci
„Já ti to říkala,“ zamíchala si učitelka kafíčko, olízla lžičku a opřela ji o podšálek. „Nakonec si všechny naštveš.“Samozřejmě nic takového neříkala, navíc vůbec nepochopila smysl a pointu krátké historky, kterou jsem jí vyprávěla:Když v práci přišla řeč na můj blog, podivila se kolegyně Lenka, že se v něm vyskytuje i Libuška se svými slepicemi:„Ona o tobě píše, Líbo?“„No jo,“ odpověděla Libuška zvesela. „Já jsem tam takovej magor.“
Markéta Schneiderová
Pruda all inclusive
„Já pořád nechápu, co ti na něm vadí,“ zahleděla se prostřední dcera přes mou hlavu do dálky, což dělá vždycky, když se nudí. Na poli u dálnice svítily mezi pšenicí rudé máky. „Řekl, že mý texty jsou človíčkovský,“ ucedila jsem skrz zuby. Vysmrkala se, stiskla si nos u kořene, nakonec ale stejně kýchla, a já o krok couvla.
Markéta Schneiderová
KASR
„Nejhorší jsou Číňani,“ konstatovala nejstarší dcera. „Minulej měsíc jsme měli na hostelu dvakrát potopu, a pokaždý v tom měli prsty Čínani. Napřed se jeden naložil do vany, nechal téct vodu, a usnul. Takže měl vlastně kliku, že jsme na něj vlítli, protože jinak by se nejspíš utopil. Co ale vyváděl ten druhej, to nikdy nepochopíte.“
Markéta Schneiderová
Pod peřinou
Bohatý vnitřní život mi nedá spát.Mé dny začínají startovním výstřelem kolem čtvrté ranní. Bolavýma očima mžourám do rána, a tělo se zmrtvýchvstání brání.
Markéta Schneiderová
Trvalé následky
Sedly jsme si blízko nich, protože jinde nebylo místo. Mladší se hlavou opírala o okno, z ruky jí viselo vodítko, starší vzdorovala setrvačnosti ve stoje, pes spal. „Nevadí, že jsem se na tebe vymluvila?“ zeptala se mě dcera.„Proč na mě?“ chtěla jsem vědět. „Nemoh to na sebe vzít táta?“Vzdychla. „Já jsem to zas tak nepromejšlela. Byla jsi první, na koho jsem si vzpomněla.“Měla jsem nad tím mávnout rukou, zasmát se a ujistit ji, že o nic nejde, nějak mi to ale nešlo.
Markéta Schneiderová
Postava na konci tunelu
Obalovala jsem tátovi k večeři rybu.„Ty jsi tak rychlá,“ řekla máma závistivě. „Já bych se s tím patlala nejmíň hodinu.“ „Taky jsi bejvala rychlá,“ usmála jsem se od kuchyňské linky a pak se radši soustředila, abych kolem sebe nenadělala.„Osolilas to?“ vzpomněla si.Přikývla jsem a namočila poslední kousek ryby do vajíčka.„Víš, kde máme sůl?“ ujištovala se.Znovu jsem přikývla, ale ji to nepřesvědčilo.„Ze který dózy jsi brala? Z levý nebo z tý pravý?“„Mami,“ podívala jsem se jí do očí, „ochutnala jsem to. Byla to sůl.“„Já jen,“ poposedla, „že to se může stát každýmu. „Mně už se to taky stalo.“„Já vím,“ kývala jsem hlavou jako porcelánový pes.Vůně strouhanky prskající v rozpáleném oleji vylákala tátu z postele. „Dáš si?“ nastavila jsem talíř, aby viděl na do zlatova osmažené kousky ryby. Přikývl a ztěžka dopadl na židli.„Chceš k tomu chleba?“„Dej pokoj,“ mávl rukou a pustil se do jídla.„Je to dobrý?“ naklonila se máma přes stůl a pozorovala ho, jak zpracovává sousto bezzubými ústy.Táta souhlasně zamručel.Upřeně ho pozorovala a pak se naklonila ještě blíž:„Nic tomu nechybí?“Zavrtěl hlavou, polkl a nabodl další sousto.Poposedla, ohlédla se, jestli poslouchám a zeptala se:„Máš to dost slaný?“To už jsem nevydržela a okřikla ji: „Mami!“Neotočila se, dál tátovi zírala na ústa, a když se nedočkala odpovědi, vysvětlila mu:„Vona je totiž strašně rychlá.“ Zasmála se, a poťouchle dodala: „Vona je rychlá jako sračka.“
Markéta Schneiderová
Čistě pudově
„Máme první vejce!“ třepala Libuška křídly mezi dveřmi kanceláře. „Černý a bílý. Asi takhle velký,“ ukazovala mezi prsty sotva dvoucentimetrovou mezeru. „Půjdeš s náma na oběd?“Zavrtěla jsem hlavou: „Neměla bych. Ráno jsem si všimla, že jsem tlustá."„Bez plnohodnotný stravy nemůžeš podávat výkony,“ poučila mě. „Slepicím kupuju moučný červy, aby snášely.“Chtělo se mi říct, že i bez řádné stravy snesu dost, přece se ale nebudu porovnávat se slepicemi.
Markéta Schneiderová
Možná to bylo tornádo
„Na to zapomeň. Samotnou tě s ním nepustím.“ Prostřední dcera právě předváděla svůj oblíbený kousek s obočím. Levé zvedla káravě kamsi doprostřed čela, zatímco pravým se na mě mračila.„Nemůžeš se mnou jít na rande.“„Tvrdilas, že to žádný rande nebude,“ zůstala neoblomná.„To jsem říkala?“ zachichotala jsem se pitomě. „Tak to jsem kecala.“
Markéta Schneiderová
Zloději!
„Dveře od bytu byly dokořán,“ vypráví maturantka. „Napadlo mě, žes třeba nikam neodjela.“„Doufám, že jsi nešla dovnitř,“ děsím jsem se.„Ani náhodou. Co kdyby tam ještě byli?“ ťuká si na čelo.„Bleskem jsem zacouvala do výtahu, sjela do přízemí, a teprve pak jsem zavolala policajty. Byli tady do čtvrt hodiny.“
Markéta Schneiderová
V pátek
Ve čtyři už jsem vzhůru. Tělu by dalších pár hodin spánku prospělo, ale hlavu mám čilou, chumel myšlenek v ní víří jako prádlo v bubnu pračky. Nevztekám se, v klidu si za úsvitu počkám, až se myšlenky odstředí. Úhledně je potom rovnám na sušák. Před šestou možná ještě stihnu vyžehlit a poskládat je do skříně, aby lícovaly. Až bude hotovo, a bude se mi nejvíc chtít spát, zadrnčí budík, že je čas jít do práce.
Markéta Schneiderová
Skládka v Café Symbiosa a Ouky Douky
Večer ke mně vtrhla naše maturantka, aby mi sebrala drát. Poslední dobou se totiž trochu přetahujeme o internet.„Co se culíš?“ zvedla obočí, pak zaklekla vedle postele, přelétla zrakem pár řádků na obrazovce, a taky se zaculila.„Jak tě našla?“Pyšně jsem zvedla bradu: „Vygooglovala si mě.“„Paráda!“Přiblížila oči k monitoru a znovu si text přečetla. „Chce, abys jí Skládku poslala.“„Radši jí to předám osobně.“„To jo,“ souhlasila, a culila se ještě víc.„To si přece nemůžeš nechat ujít.“
Markéta Schneiderová
Na Šumavu
Naklonila se nad postel a vlepila mi vlhkou pusu na čelo.„To ti posílá Malina,“ řekla. „Aby ti nebylo líto, že bude dneska spát se mnou.“Noc předtím spala Malina nade mnou, jenomže palanda při každém pohybu vrzala a skřípala, takže jsme byly obě každou chvíli vzhůru.
Markéta Schneiderová
V sauně
„Letos budeš muset prořezat ty forzýtie,“ řekla paní, naklonila hlavu na stranu a otřela si zpocený nos o rameno. „Až odkvetou.“ Pán, jemuž byla slova určena, souhlasně zamručel. I jemu visela u nosu kapka a stružky potu tekly po skráních, na rozdíl od své ženy to však snášel stoicky. Jeho výraz mi něco připomněl.
Markéta Schneiderová
S knížkou na plese
Když byla maličká, mluvila hlubokým hlasem:„Co tomu žeknou lidi?" točila se před zrcadlem, jak se snažila zahlédnout v nových šatičkách i zezadu.Když musela o pár let později do školy, snášely jsme odloučení těžko:„Chtěla bych mít v lavici tvojí hlavu a o přestávkách se s ní mazlit," přála si basem.
Markéta Schneiderová
Jak Skládku nechtěli
„Holky, a víte, co von mi řek? Že se mnou odteďka bude komunikovat už jenom přes právníka."„Cože s ní bude?"„Komunikovat."„Kdo?"„Její bejvalej."„Tak to má dobrý."
Markéta Schneiderová
Jak jsme pašovaly knížky do knihovny
Vydala jsem si knížku. Jmenuje se U nás na skládce.Prodat se ji nepodařilo, tak ji zkouším rozdat.Ani to nejde snadno.
| předchozí | 1 2 3 | další |
