Morbidní
Venku ale nebylo chladněji, navíc se ze silnice, která naši periferii hrubě krájí na dvě nestejnorodé části, zvedal jedovatý prach, proto jsem z hlavní odbočila doprava mezi rodinné domky.
Kromě dvou ulic barevných řadovek nám tu v posledních letech vyrostly rozmanité stavby: bílá vila se dvěma bazény a křišťálovým lustrem v každé místnosti, minimalistická kostka se střílnami místo oknem a dokonce i jeden hrad s věžičkou a cimbuřím.
Psi chcíple polehávali u plotů, ani po mně neštěkli. Lípy šířily těžkou, skoro jedlou vůni, a mně bylo smutno, a domů jsem se netěšila, protože tam na mě nikdo nečekal. Maturantka někde zapíjela zkoušku dospělosti, bubák se zlobil, že o něm nehezky píšu, a táta umřel.
Seděli jsme s mámou a bráchou v kanceláři pohřební služby. Už jsme toho měli všichni dost. Milá úřednice před nás kladla šanony s fotografiemi rakví, věnců a kytic, a my po sobě bezradně pokukovali, protože vybrat cokoliv, bylo nad naše síly.
Přestože nás několikrát nabádala, abychom na smutečním oznámení nikoho nevynechali, povedlo se nám nakonec zapomenout na Pampůča, mého milovaného prasynovce. Snad už nám to odpustil, v neděli ho za to vezmu do ZOO.
„Co je tohle?“ ukázal brácha na skleněné těžítko s vyrytým jménem.
„Památeční slza,“ vysvětlila úřednice. „Ten zvláštní tvar uvnitř vznikne z popela zesnulého, který se do skla zataví.“
Brácha na ni vytřeštil oči.
„Máme tu katalog,“ vytáhla z šuplíku další šanon. „Jak vidíte, je možné vybrat tvar i barvu podle vlastního vkusu.“
„To je morbidní,“ zavrtěl zamračeně hlavou a potěžkal těžítko v dlani. „Tohle je opravdu…?“
Milá úřednice přikývla. „Tady se slzička špatně vybarvila, a vdova si nechala udělat jinou.“
„To mi řekněte,“ vzdychl brácha těžce, „kdo si tohle může objednat?“
„Divil byste se,“ pokrčila rameny. „Jedna rodina si jich nechala udělat deset, každou v jiné barvě.“
„Proboha,“ chytil se za hlavu, a tak v první chvíli mámu přeslechl.
„Já bych to chtěla,“ zopakovala tiše.
„Tohle?“ ukázal na tu věc prstem.
„Chtěla bych zlatou,“ přikývla máma a sáhla do tašky pro peněženku: „Kolik to stojí?“
Milá úřednice se chápavě usmála a rovnou začala sepisovat objednávku.
„Ať na ni napíšou Jéňa,“ špitla máma. „Tak jsem mu říkala, když jsme se měli nejradši.“
Javor na konci ulice při stavbě řadových domků ušetřili. Máme tu na periferii málo vzrostlých stromů, a mně občas chybí zpěv ptáků. K nám do desátého létají jenom holubi. Tuhle jsem s jedním strávila celou noc, vědět o sobě dal až ráno, když se pokoušel proletět zavřeným oknem. Zadělal mi, syčák, psací stůl.
Vzdychla jsem a zastavila se u silnice, po které se ke mně zvolna blížila stará škodovka. Jela krokem, a zdálo se, že ještě zpomaluje, ale já nikam nespěchala a trpělivě čekala, až mě mine.
A potom, když se vůz octl skoro na dosah, mi z otevřeného okna cosi vychrstlo do obličeje.
Snad to byla voda, nelepilo to, ani nesmrdělo.
Otřela jsem si tvář do rukávu, a ohlédla se, zrovna když řidič šlápl na plyn a rychle mi zmizel z dohledu.
Ještě nedávno bych se naštvala. Cítila bych se ublíženě, a v duchu bych pitomcům ze škodovky lála. Tentokrát jsem ale zůstala klidná.
„No, bože,“ mávla jsem rukou a konečně přešla na druhou stranu.
Za pár let ze mě bude těžítko, tak přece nebudu marnit čas nepříjemnými emocemi.
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Soudu v Haagu se zatykači pomohla Clooneyová. Životy mají stejnou cenu, míní
Při vyšetřování Mezinárodního trestního soudu (ICC), který v pondělí požádal o vydání zatykačů na...
Příjezd, kytice první dámě a hned do úřadu. Pavlova návštěva má přísnější opatření
V továrně výrobce výbušnin a střeliva Explosii začala dnes dvoudenní návštěva Petra Pavla a jeho...
Zraněný řidič po nehodě zůstal v autě a popíjel alkohol, pak upadl do bezvědomí
Nezvyklou nehodu vyšetřují policisté z Jesenicka, kde řidič havaroval nedaleko obce Seč. Nezvládl...
KOMENTÁŘ: Kvantita přebíjí kvalitu. Nad ukrajinským bojištěm se stahují mračna
Premium Je třeba vnímat realitu: Ukrajině se aktuálně ve válce s Ruskem nedaří a osud její armády je...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.