Důležitý věci
„Tvoje holky o popularitu taky nestojej,“ pokračovala učitelka. „A já se jim vůbec nedivím.“
Uhýbala jsem před jejím všudybylským zrakem a myslela na to, že ačkoliv si ani jedna přímo nepostěžovala, jisté známky ostražitosti jsem u svých dcer přece jen vysledovala.
Tuhle maturantka v kuchyni na gauči listovala dámským časopisem.
„Sexy, štíhlá, přitažlivá,“ zadrnčel jí hlas nesouhlasem, když házela časopis na stůl.
„Samý blbosti.“
Poslouchala jsem ji jedním uchem, protože jsem zrovna krájela uzené do šunkofleků.
„Kdo by o to nestál?“ plácla jsem nazdařbůh.
„V životě jde přece o jiný věci,“ bouřila se a skulila se z gauče. Pak se mi postavila za záda a koukala pod nůž.
„Nejdůležitější,“ kázala, „je pořádně se vyspat, nadlábnout a vysrat.“
„Mluv slušně,“ napomenula jsem ji. „Umíš si představit ten titulek?“ seškrábla jsem kousky masa z prkénka.
Maturantka se zasmála a dlouhými prsty z mísy vylovila pár kostiček uzeného. Když se natáhla k míse podruhé, plácla jsem ji přes ruku.
„Domácí násilí,“ bouřila se s plnou pusou a pak mi vlepila pusu na tvář.
„Taky mazlení je dobrá věc,“ řekla. „Lehnout si takhle na břicho a nechat se hladit od někoho, kdo tě má rád.“
„Prcek mě dokázal hladit i šest hodin v kuse,“ vzdychla jsem. „Tedy zpočátku, pak už o to tolik nestál. Bejvalo to krásný, když jsme se měli rádi.“
Využila toho, že jsem se zasnila, a ukořistila další kousek masa.
„Vidíš,“ ukázala na mě prstem. „O tomhle mluvím. Nikdy jsi nebyla sexy, štíhlá, přitažlivá, a přesto vám spolu bylo dobře.“
„Tvoje sestra,“ vzpomněla jsem si, „se mě kdysi s dětskou upřímností zeptala, jak dva tak oškliví lidi jako já a váš otec, můžou mít tak krásný děti, jako jste vy.“
Maturantka se zasmála, přestože to slyšela nejméně po dvacáté, a já si umyla ruce a scedila těstoviny.
„Dala bych tam lžíci sádla, co říkáš?“ zaváhala jsem u ledničky.
„Dej dvě,“ přikývla. „Ale na blog napiš, žes dala jednu, ať si národ nemyslí, že jsme rozežraný.“
„Holka ty jsi nebezpečná,“ řekl brácha, když se o blogu dozvěděl „Budu si muset dávat pozor na pusu.“
Divil by se, že se mezi známými najdou i takoví, kteří stojí o to, abych se o nich zmínila. Od Alice třeba zničehonic přišlo pozvání na chalupu.
„Holka, nechala jsem tam ruce, ale konečně to vypadá k světu. V sobotu se sejde partička z vesnice: ředitelka školy, starosta, dvě kolegyně z práce. Samý slušný lidi, který známe léta, žádní ztroskotanci.“
„Mám fóbii,“ mumlala jsem, a aby mi nevyklouzl ze zpocené dlaně, přitlačila jsem telefon k uchu, až se rozbolelo.
„Nepovídej,“ nevěřila Alice, „ty seš přece suverén.“
„Víš, že chodím ke cvokařům,“ přesvědčovala jsem ji. Víc než dva lidi jsou pro mě dav. Neumím si tyhle akce užívat.“
V hlase se jí ozvaly pochyby: „Mně jsi nikdy plachá nepřipadala.“
„Strašně se přetvařuju,“ hučela jsem do přístroje. „Ono se to o mně neví, ale ve skutečnosti jsem samotář.“
Nakonec mi stejně neuvěřila a naštvala se.
„Ještěže jsi tam nejela,“ shrnula to později maturantka. „Kdybys o nich napsala, tak s tebou do smrti nepromluví.“
„Tak vidíš,“ ukázala na mě učitelka lžičkou. „A teď poslouchej, co jsem se dozvěděla o Zdeně. Ale chraň tě ruka páně o ní napsat.“
Zasmály jsme se, protože obě víme, jak skutečnost cedím a dávám si zatraceně bacha, abych se nikoho nedotkla.
Jen v jednom jsem udělala chybu.
Neměla jsem psát o tátovi.
Protože nám ve středu umřel.
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.