Marcela Valouchová
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x
Seznam rubrik
Marcela Valouchová
Víla
Teplý vítr jí ovíval. Cítila ho na celém těle jako laskavé pohlazení. Stála na skále nad údolím. Pod ní byly vzrostlé stromy, z nichž dýchala uplynulá staletí. Stmívalo se. Dívala se na západ slunce.
Marcela Valouchová
Kořeny
V jeho domově bylo příjemně. Teplo sálající ze stěny mu prohřívalo tělo. Líně se zavrtěl. Měkká vrstva pod ním se začínala rozpadat. Je čas najít si nové místo pro odpočinek.
Marcela Valouchová
Zima
Byl venku už příliš dlouho. Začal na něj doléhat chlad. Pravidlo, že venku se může zdržovat jen hodinu, se mu vrylo do kůže. Znal jej od dětství. A mnohokrát délku svého pobytu venku přiblížil k této hranici. A několikrát i za ni.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu 8 - Stavba
Podzim je nebývale teplý, i když trochu deštivý. Stojím tu s rýčem v ruce a dívám se na svůj pozemek. Představuji si, jak bude dům vypadat. Viděla jsem plány a vizualizaci na počítači. Ale to není ono.
Marcela Valouchová
Čarodějka
Stál uprostřed města a díval se, jak kolem plyne život. Dny, noci, světlo se měnilo ve tmu a tma přecházela ve světlo. Svědek minulosti, pozorovatel přítomnosti.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu 7 - Rozhodnutí
V hlavě se mi honí různé představy o domku. Ten ukázkový byl plný vymožeností. Líbí se mi představa pasivního domu. I to, že bych si dům vyráběl i energii na provoz.
Marcela Valouchová
Zvířátko
Venku zuřila bouřka. Hučení větru, šustění deště dopadajícího na spadlé listy dodávaly večeru dobrodružnou náladu. Z domu, ze kterého vše pozoroval, byl vidět vzrostlý les.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu 6 - Pozemek
Procházím se zanedbanou zahradou. Ovocné stromy jsou léta nestříhané, není vidět, kde bývaly záhonky. I tak se mi zdá zahrada krásná.
Marcela Valouchová
Moudrý
Pamatovat si bylo jejich posláním i prokletím. Pamatoval si vše, co jeho předci a dál přidával informace ze současnosti. Jeho rodič mu již dávno přestal nosit informace ze světa.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu 5 - Co dál
Užívám si volného víkendu a zároveň ve mně začíná zrát nepříjemný pocit, o kterém vím, že vyvrcholí v pondělí ráno. Práce. Napadne mě, že bych už tam nechodila. Mám přece dost peněz do konce života. Ale... Bude mě to pak bavit?
Marcela Valouchová
Terč
Čtvrtek byl jeho den. Na šipkovou ligu chodil pravidelně. Posledních deset let vynechal jen několikrát. Dva týdny, když byl v nemocnici s chřipkou a podruhé, když jim v domě praskla voda.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu 4 - Doma
Po cestě do domu mých rodičů mě jako vždy přepadá sentimentální nálada. Už tu nejsem doma, ale pocit, že sem patřím, se nevytrácí.
Marcela Valouchová
Odpojen
"Poznámka. Podívat se jak jezdí doprava." Zadíval se za odjíždějícím vozem a pak na ulici, kterou šel už mnohokrát, tak, jako by na ní byl poprvé.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu - 3 Oslava
Hospoda, do které jsme zalezli, slavit dědictví je o mnoho přívětivější, než kancelář. Sklepní místnost s jednoduchým zařízením, jemně osvětlená. Pro uklidnění nervů si dávám horkou čokoládu.
Marcela Valouchová
Pasáček
Ráno vonělo svěží rosou a zvlhlou zeminou. Na obzoru obloha začala blednout. Pasáček pozoroval svítání. Tak jako jeho i ovce hřejivé sluneční paprsky probraly k činnosti.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu 2 - Dědictví
Místnost, ve které jsme shromáždění, není zrovna příjemná. Možná to není jen neosobním zařízením, nepohodlnými židlemi natřené ošklivou hnědošedou barvou, otevřenými policemi ukazující stohy šanonů s papíry.
Marcela Valouchová
Noční můra
Tma se rozléhala všude kolem ní. Nenechala ani paprsek světla proniknout do svých očí. Skrčila se ještě více pod peřinu. Byla pro ni příliš velká. Pod tlustou vrstvou nebyla ani vidět.
Marcela Valouchová
Zápisky z mého domu - Začátek
Je víkend. Venku je škaredě a mě se nechce ani vystrčit nos. Co taky dělat ve městě? Na nakupování jsem nikdy nebyla a jen tak se courat po šedivém městě mě nelákalo.
Marcela Valouchová
Smysly
Dosedl do sedadla, ze kterého řídil hydraulickou ruku na nakládání dřeva. To se pod jeho vahou zhouplo a zasyčelo. Začalo se pomalu stmívat, ale nádraží bylo osvětlené. Ještě nikdy tak pozdě nenakládal. Tentokrát měli mnoho práce.
Marcela Valouchová
Nový život
Zadívala se na jehlu. Byla tenká a krátká, ale i tak ji polilo horko, když si představila, že ji znovu do sebe zabodne. Na břichu měla bolavé oteklé kola, které ohraničovaly minulé vpichy.
Marcela Valouchová
Dubánek jde do svéta
Dubánek knihovník byl vždy snílek. Žil životy z příběhů, které četl ve svých knihách. Psal o událostech ze života vesnice. Snil, že napíše i něco, co přesáhne hranice jejich malého světa.
Marcela Valouchová
Oni
Vždy jsem to věděl. Věděl jsem, že jsou mezi námi. Nebylo to, že by vypadali jinak, nebo se jinak chovali. Prostě jsem z nich cítil, že nejsou jako my ostatní. Jako by nepatřili do našeho světa, nepatřili na Zemi vůbec.
Marcela Valouchová
Kostka
Hodiny angličtiny jsou oblíbené kratochvíle v různých firmách. Ani ta naše není výjimkou. Naše lektorka je hravá a umí nás rozpovídat. Občas připraví i zajímavé hry.
Marcela Valouchová
Legenda o stvořiteli
Les voněl vláhou a jehličím. Nízko nad vršky stromů se válely mraky. To bylo ráno, které měl rád. Tam nahoře bude krásně. Nad mraky bude svítit sluce a vše se bude zdát průzračně čisté.
Marcela Valouchová
Nirvána
Ta legenda byla stará jak lidstvo. Lidé si ji předávali, putovala od ucha k uchu po celé generace, po celá staletí a tisíciletí. Jen zázrakem neupadla v zapomnění. A tak se dostala i k němu.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
