Kostka

Hodiny angličtiny jsou oblíbené kratochvíle v různých firmách. Ani ta naše není výjimkou. Naše lektorka je hravá a umí nás rozpovídat. Občas připraví i zajímavé hry.  

Tentokrát to byla psychologická hra Kostka. Jsem zvídavý člověk a tak mám tyto hry ráda a vždy podlehnu pokušení zahrát si.

Poslechněte si příběh, který vylezl z mojí kostky.

Bod první: 
Představte si poušť a na ní kostku. Rozepište se o ní. Jaká je, jakou má strukturu a kde je umístěná v prostoru.

Mě stačí podat prst a rozepíšu se jak divá.
Moje kostka je velikosti člověka. Vznáší se nehybně nad pouští. Můžou jí vidět jen děti, zvířata a dospělí lidé s fantazií a duší dítěte. Barvy kostky se mění podle toho, kdo se na ni dívá. I pro mě se kostka mění. Chvíli je průhledná, jindy se její povrch mění přes všechny barvy duhy.

Bod druhý:
Do hry se dostává žebřík. Umístěte jej někde v prostoru kostky. Z jakého je materiálu? Jak je dlouhý? Je opřený o kostku, nebo je někde jinde?

Můj žebřík vidí všichni lidé. Je starý a sukovitý dřevěný. Tak starý, že dřevo zkamenělo, vypadá, jako by v poušti ležel po staletí. Dlouhý je jen tak, aby dosáhl ke kostce, má tři příčky. Leží položený pod kostkou. Abych mohla na kostku vylézt, musela bych žebřík zvednout a opřít ji o její stěnu.

Bod třetí:
Do příběhu nám zasáhne bouře. Jak je dlouhá? Je prudká s blesky, daleko od kostky, nebo jsme přímo v jejím středu?

Má bouře přichází, když se chci přiblížit ke kostce. Čím jsem blíže, její prudkost sílí, když poodejdu, bouře slábne. 

Blížím se ke kostce, překovávám prudký vítr. Písek se mi dostává do obličeje, bodá jako jehličky, špatně se mi dýchá. 

Když se dostanu k žebříku sotva se držím na nohou, jak se mnou cloumá vichr. Několikrát padám i s žebříkem v rukou. Nakonec se mi přece jen podaří opřít konec žebříku o stěnu kostky. 

Jakmile se dotknu hebké měkké stěny kostky, bouře ustane. Vše okolo je klidné, jako by tu ani žádná bouře nebyla.

Bod čtvrtý:
Přibývá další aktér. Je to kůň. Jaké je toto zvíře? Malý krotký poník, nebo divoký hřebec? Jak se chová k vám?

Dostávám se po žebříku do kostky. Je větší zevnitř, než zvenčí. (Přemýšlím, zda je to inspirace z Doktora Who, nebo z Alenky v říši divů.)

Vevnitř se totiž skrývá celý svět. Tak odlišný od suché horké neútěšné pouště. V kostce se skrývá kopcovitá krajina se svěže zelenou trávou a stromy. Po louce běhá krásný tmavohnědý kůň. Divoký a nespoutaný. Bujně potřásá hřívou a je vidět, že ho těší každý pohyb. Nevím, jak se to stalo, ale nakonec ho osedlám. Byla to spíše vzájemná dohoda, protože jdeme stejnou cestou. Já mu poskytnu oves a on mě svezení.

Bod pátý:
Na své cestě se dostanete k rozcestí. Co se stane s vaším příběhem? Co za cesty vám rozcestí nabízí. Kterou cestu si zvolíte? Jak v ní budete pokračovat? Sami, nebo vás bude kůň doprovázet?

Rozcestí, na které jsem se dostala, má tři cesty. (Jak také jinak, jsem stará konzerva, tři rozcestí jsou přece v každé pohádce). První je široká a vede k hojným pastvinám. Druhá cesta je lemovaná stromy a vede k poklidné vesnici. A třetí… 

Třetí ukazatel u pěšiny zarostlé travou a keři má na sobě napsáno: Do neznáma.
Můj oř si vybral hojné pastviny, já cestu do neznáma a naše cesty se tak rozejdou. 
Pokračuji sama pěšinou do hustého lesa.

Bod šestý:
Vaše cesta vás dovede k moři. Jaké to moře je? Jak na vás zapůsobí? Vrhnete se do vln, nebo se přiblížíte s nedůvěrou?

Vyjdu z lesní pěšiny na kamenitou pláž lemovanou útesy. Vlhký vítr vanoucí od moře čechrá mé vlasy a přináší vůni moře. 
Rozběhnu se k malé lodi zakotvené na břehu a vím, že plavidlo je pokračováním mé cesty. Cesty životem, která bude plná vln, bouří, ale také klidné hladiny a západů slunce do vody.
 
A toto je konec hry. Konec? Vůbec ne. Ještě rozluštění.

Bod první: Kostka
Její velikost symbolizuje velikost vašeho ega. Také materiál lecco říká o svém majiteli. Dřevo, železo, beton - vše má své vlastnosti, které jsou nám sympatické a proto je volíme.  A co barva? Jste ve skrytu své duše temní, nebo jste volili pastelové barvy?
A jak z toho vycházím já? Mé ego není ani velké ani malé. Je však pro některé lidi neviditelné. Jsem duše přelétavá, tak jak se mění barvy na mé kostce.

Bod druhý: Žebřík
Symbolizuje vztahy ve vašem životě. Má-li mnoho příček, máte mnoho přátel. I tady záleží na materiálu, čím pevnější, tím pevnější jsou vztahy. Je pevný ocelový, nebo přátelsky dřevěný. A co takový provazový žebřík?
I poloha žebříku o vztazích vypovídá. Opírá-li se žebřík o kostku, pak vaši přátelé na vás závisí, spoléhají na vás. 
Vypadá to, že mám jen pár přátel. Jsou nezávislí na mě, tak jako já na nich. Mé přátelství je pevné, ale také křehké a může jej zničit zásah zvenčí.

Bod třetí: Bouře
Bouře symbolizuje situaci, ve které se nacházíte. Je-li bouře daleko, máte poklidný život, pozorujete okolní neklidný svět z odstupu a bezpečí. Síla bouře značí, jak moc to ve vašem životě vře, kolik se toho děje.

A znovu ke mně. Mohla bych být v klidu nebýt mého ega, ke kterému se chci dostat. Vždy jsem si myslela, že toužím po klidu, vypadá to, že pravdou je opak. Místo klidu volím bouři, do které sama lezu.

Bod čtvrtý: Kůň
Kůň je vaším životním partnerem. Ať minulým, tak budoucím. Přemýšlím, co znamená, když potkáte stádo koní.

Můj kůň je na mě nezávislý, tak jako já na něm, nesnažím se ho zkrotit, respektuji jeho divokost. Strávíme spolu cestu, na které si rozumíme a pak se v poklidu rozejdeme, protože každý máme jiný cíl.

Bod pátý: Rozcestí
Symbolizuje vaši budoucnost, kam směřujeme. Kam se rozhodneme ubírat.

Zase ten můj věčný rozpor. Místo klidu vesnice, nebo hojnosti si vyberu cestu do neznáma. 

Bod šestý: Moře
Moře symbolizuje vaši povahu. To jak vnímáte svět, jak žijete. Ten, kdo najde krásnou pláž a radostně skočí do vln, si umí užívat života. Kdo přijde k temnému hrozivému moři plnému nebezpečných vln, má neklidnou depresivní povahu. 

Jsem někde mezi. Mám radost z moře, které miluji, užívám si ho. Není to bláznivé rozradostnění. A co znamená loďka na vodě? Tichý přislib budoucnosti? Věčná cesta a hledání?