Terč

Čtvrtek byl jeho den. Na šipkovou ligu chodil pravidelně. Posledních deset let vynechal jen několikrát. Dva týdny, když byl v nemocnici s chřipkou a podruhé, když jim v domě praskla voda.

Ze začátku nebyl výborným hráčem. Za léta hraní se dopracoval na třetí místo v hospodské lize. Šipky pro něj byla slavnost, sváteční den. Cítil se slavnostně a to, že se nemusel soukat do nažehlených škrtivých a škrábavých věcí byl jen další bonus. Volné manšestráky a obnošené zašedlé tričko bylo jeho oblíbené oblečení. Dalo hodně práce přesvědčit Matyldu, aby mu je nevyhodila.

Užíval si poklidného večera a soustředil se na hru. Do diskusí se spoluhráči přispíval jen málo. Bylo to pořád dokola. Fotbal, ekonomika, politika. V době vysílání fotbalových přenosů měla Matylda v televizi seriály a tak věděl o utkáních jen ze zpráv a vyprávění spoluhráčů.

Byly tu dvě skupiny, které se o politice vždy pohádaly. Přeli se o tom, která strana je lepší, nebo zkorumpovanější. On se nerad hádal a tak stál stranou. Nadávalo se na ceny, na to, že se v dříve žilo lépe, nadávalo se na minulé i současné režimy. Jen přikyvoval a občas přispěl něčím neutrálním, když se všichni na shodli.

Vypil si svá dvě piva, snědl topinku a hrál. Chodil domů už v jedenáct. Spoluhráči si z něj dělali legraci. Zvykl si na jejich popichování.

„Jsi vedle ní jako párátko. “

„Máš večerku? Zastoupí ti dveře a už se tam nevejdeš?“  

Vždy to bylo stejné. Divil se, že se jim ty řeči neomrzely. 

Pro něj bylo lepší vydržet pár pichlavých poznámek, než poslouchat jak mu Tylda promlouvá do duše, že si nehledí rodiny. Byla ty vždy rázná žena a její promlouvání se zřídka obešlo bez rány. Občas i on nějakou slízl. Nebylo radno Tyldu dráždit.

Dnes skončil druhý. Nehodil zdaleka svůj rekord, na druhou stranu porazil Pepina. S lehkým srdcem šel pomalu domů. Spokojeně se usmíval a v duchu si přehrával své hody a také zamračeného Pepina.

Naznačil hod šipkou. V duchu viděl, jak šipka zasáhla střed. Ve vítězném gestu zvedl zaťatou pěst. Nevnímal v tu chvíli své okolí, ani vystouplý patník na chodníku. Zakopl a zavrávoral. Jen tak tak, že neupadl. To by zase měla Tylda řečí, kdyby přišel se špinavými koleny. Takto to jen odnesla dlaň, kterou si odřel, když se zachytil drsného dřevěného plotu.

Podřená kůže na ruce ho pálila, dobrá nálada byla pryč. A zhoršovala se, jak se blížil k domovu. 

Co nejtišeji otevřel dveře. 

„Už jsi tu? Moc nevrzej, je ať tu nejde zima.“ Ozvalo se z domu.

Rychle zavřel dveře. Potmě se vyzul a v ponožkách šel do koupelny. Pustil si na odřenou ruku studenou vodu. Pálení na chvíli ustalo. Podíval se na dlaň blíž. Do kůže se mu zadřela tříska. Ve světle se zablyštěla, nevypadala jako dřevěná.  Vzal si jehlu a pokusil se třísku z kůže odstranit. Byla příliš hluboko a jen mu z rány začala téct krev.

„Kruci.“ Zaklel potichu. Znovu si ruku opláchl. Pak si na ránu dal kapesník a vyšel z koupelny.

„Co to máš s rukou?“ Zarazila jej Matyldina slova při cestě do ložnice.

„Jen… Tříska.“ 

„Ať nezamažeš povlečení.“

Naštěstí mu mnoho pozornosti nevěnovala. Hned zase upřela pohled na televizi, její ruka zašátrala v pytlíku s brambůrky. Vytáhla celou hrst a strčila si je všechny do pusy. Drobky, které ji vypadly, skončily u dalších na křiklavě růžové mikině. Zavrtěla se, pohovka pod její statnou postavou zanaříkala. 

V noci jej vzbudilo chrápání. Neměl tyto noci rád. Při Tyldině chrápání neusnul a ráno pak býval unavený. Nahmatal nohama papuče vedle postele. Zívl a v polospánku se šoural do koupelny. 

Nerozsvítil si, z ulice šlo dost světla do místnosti. Nesnášel, když ho světlo v noci oslnilo. Takhle se ani pořádně neprobudil a usínalo se mu lépe. 

Sedl si na prkénko a bezmyšlenkovitě se poškrábal na dlani. Odřená kůže ho svědila. Nastavil ruku ke světlu, které dopadalo oknem, a prohlížel si ránu. 

Sedět na prkénku a čůrat, kdyby to viděli chlapi v hospodě. Kdy to bylo? Před dvěma týdny, kdy se na toto téma bavili? Shodli se na tom, že je to pro chlapy nedůstojné. 

Jemu to však vyhovovalo. Tylda nenadávala nad zvednutým prkýnkem, nebo postříkaným záchodem, a on si mohl v klidu číst.

Nebo prohlížet poraněnou ruku. Ale světlo z ulice na to nestačilo. Nedalo mu to. Musel si rozsvítit světlo nad zrcadlem a podívat se ještě jednou. 

Rána nevypadala tak špatně, jak se bál. Odřená kůže byla zarudlá, na několika místech měla zaschlou krev. 

Místo, kde byla večer tříska, bylo oteklé a svědilo, ale třísku neviděl. Byla tam vůbec? Nebo vypadla sama? Poškrábal si místo a pokrčil rameny. Zhasl a odšoural se do ložnice. 

Zavrtal se do peřin a hlavu strčil pod polštář. Moc to nepomohlo.

Usnul po dlouhém převalování, ani nevěděl jak. Když se probudil, Tylda ještě spala. To bylo divné. Většinou se budila dřív než on. Potěšilo ho, že není unavený. Překulil se na druhý bok a znovu usnul.

---

Celým jeho organismem proběhl pocit spokojenosti. Všechny aktivátory se dostaly ke svému cíli. Všechny kromě jednoho, který vypadl při přepravě nad malým městem. I tak to bylo víc, než v co doufal. Lidé byli tak neopatrní, tak důvěřiví.

Teď stačilo vyčkávat, aktivátory budou pracovat za něj. Vybral vlivné a silné jedince. Až je aktivátory ovládnou, začnou konat pro jeho věc. Pro jejich věc. Pomůže rozvinout tento ubohý kout vesmíru.

---

Byl další čtvrtek. V hospodě pro ně byl vyhrazen salonek. Když přišel, hra byla v plném proudu. Sedl si ke stolu s pivem a pozoroval hráče. S přivřenýma očima studoval jejich pohyby. Když byl na řadě, vstal a odházel své šipky. První rána nebyla nic moc. Další už byla lepší a třetí šla přímo doprostřed. 

Zapamatoval si pohyby, jaké měl při posledním hodu. Vzorec pohybu byl jednoduchý. Další kolo bude moct odházet na sto procent.

„Co je to dnes s tebou?“ Byl to Pepin, který se ptal. „Tylda ti vyhodila oblečení?“ 
Pepin se hurónsky zasmál, až mu zaskočilo. Přidali se i ostatní. Kromě nervózního mladíka Adama u šipek.

„Klíd, potřebuji se soustředit.“ Snažil se je Adam uklidnit.

Měl na sobě nové kalhoty a bílou košili.

„Chci trochu vypadat.“ Řekl klidně. „Dotáhnu to do vyšší ligy.“ 

Sebevědomě se usmál. „Je čas posunout se dál.“

Další kolo trefil maximum. Poprvé v šipkách vyhrál. Zaplatil za pivo a vyrazil domů. 
Cestou přemýšlel nad svým životem. Jeho prostý klidný život mu najednou připadal bezvýznamný.

---

Postupně musel ničit jeden aktivátor za druhým. Nechápal to. Jedinci této civilizace nepřijali jeho dar. Zneužili jej. Místo aby své nové nabyté moudrosti a síly využili pro dobro lidstva, využívali je pro sebe. Začali se chovat opačně, než předpokládal. Krádeže, agrese bylo to nejmenší. Aktivátory měli jejich nositele podpořit v tom, aby začali konat vyšší cíle. Dodávaly jim odvahu, sebevědomí, ukazovaly správnou cestu. Byl zklamán tím, jak se vše vyvíjelo. Lidé s aktivátorem si z něj vzali jen odvahu a sebevědomí. Zamítli rady a cestu, kterou jim nabídly. Místo toho to v nich odhalilo něco divokého. Jako by uvolnil zvíře, které v nich bylo skryto.

Pozoroval všechny vybrané subjekty, a když zjistil, že aktivátor využívají pro nepravé cíle, aktivátor odstranil. 

Až když byl daleko od nešťastného koutu galaxie, vzpomněl si na ztracený aktivátor. Byl však tak zklamaný, že na návrat ani nepomyslel. Planetu a její obyvatele stejně čeká jen zkáza a zánik.

---

Do domu vešel garáží. Měl v ní šipky a terč, občas zde trénoval. 

Vytáhl šipky zabodnuté do terče a poodstoupil. 

Hodil první. Šla přímo do středu. Sebevědomě se usmál. Druhá se zabodla přímo vedle ní.

„Co to tu vyvádíš?“ Ozval se podrážděný Tyldin hlas. „A co to máš na sobě? Jak jsi mohl jít do hospody v tomto?“

Pokračovala dál v házení. Její růžová mikina vyplňovala celé dveře. Připadala mu jako jeden velký terč, jen se trefit. Bylo to tak lákavé. Všechny ty roky příkazů, nadávání a pohrdání. Jak by se to pár hody vyřešilo.

Zvedl ruku k hodu a namířil na ni. 

Vykřikla a hrnula se pryč. 

Šipky mu vypadly z rukou. Zhrozil se nad tím, co chtěl udělat. Celý se třásl. Opřel se o zeď, aby neupadl. Přemýšlel, o sobě, o tom, co se stalo, co dělat dál.

Cíl, musí mít v životě nějaký cíl, a není to růžová mikina a její otravný obsah. V podvědomí mu vyvstala vize budoucnosti. Má navíc, může vést společnost, může něco změnit. Vlastně toho může změnit mnoho.

Otevřel garáž, nastartoval auto a vyjel ven. Podvědomě si poškrábal malou jizvičku na dlani.