Gentlemani nevymřeli

Eva Hauserová ve svém blogu Kam se poděli gentlemani, tvrdí, že to se současnými muži jde z kopce. Nepozdraví, nepomůžou, kbelík u pumpy vyfouknou... A že prý je to možná emancipací, možná komunismem a možná ani jedním. Souhlasím s ní jen v tom posledním. Je to, alespoň podle mých zkušeností, člověkem, nikoli mužem. Jestli mu doma vysvětlili, že je fajn říkat dobrý den, ahoj, děkuju a pomoct druhému, když je v nouzi. Na dělení holka/kluk bych si v tomhle případě fakt nehrála.

Zrovna teď na jaře mám na gentlemany asi štěstí. Když jsem přeskakovala příkop a potok, vždycky se našel někdo, kdo mi podal ruku. Když jsem se snažila nasoukat do kufru auta tašky a vak s lyžemi, taky jsem na to nezůstala sama. Soused mi, aniž bych řekla jediné slovo, provzdušnil na zahradě trávník („jen si to, Klárko, vyhrab“). A taky jsem nedávno dostala sms, kdybys cokoli potrebovala, za ctvrt hodiny jsem u tebe.

V zimě to bylo horší, přiznávám když jsem zapadla s autem do závěje, půl hodiny jako kobra skákala na kolemjdoucí muže, aby mi pomohli vyjet. První řekl, že mu to asi nepůjde a když strkal do karosérie, ani si nesundal z ruky igelitku, takže mi s ní málem rozbil světlo. Se slovy „no, nejde to paninko,“ po dvou minutách odešel. Další prohlásil, že mu kloužou boty. Nacpala jsem ho za volant a vystrkala ho já. Vystoupil z vyproštěného auta a řekl mi „to jste ale mohla klidně sama.“

Kluka, který by za negentlemanství dostal čestné uznání, kdyby se dávalo, jsem potkala na vysoký. Na lyžáku jsme bydleli na Dvoračkách a každý den jezdili na sjezdovky do Rokytnice. Protože nefungovala lanovka, zpátky jsme se vraceli pěšky. Je to pořádně do kopce. Nosily jsme si s kamarádkou jeden batoh a do něj dávaly lyžařské boty a střídaly se o něj. První den ke mně přišel pod kopcem spolužák, mimochodem nejhezčí z kruhu. „Hele, ty máš batoh, viď,“ začalo to slibně. „Tak já ti ho vezmu“ Tohle jsem od něj fakt neslyšela. „Hele, vzala bys mi do něj bundu?“ Jak jsem byla mladá, tak jsem byla blbá. „To víš, že jo.“ Naštěstí zakročila kamarádka . „Ty idiote, ty hulváte, vychovali tě u trollů nebo co? Koukej si tu svoji péřovku z našeho batohu vyndat!“ hulákala na něj. „A ty jsi taky pěkná káča!“Obrátila se ke mně a hodila batoh, už bez bundy, na záda.

Jo, byla jsem.

Gentlemanství je zkrátka v lidech.