Kdo trestá domácí porod

Jsem fanatickou zastánkyní porodů v porodnici. Psala jsem o tom už tady na blogu i v mé bývalé redakci v MF Dnes. Dva dny, dva případy, kdy umřelo malé dítě (jedno z porodu poškozené ve dvou letech, jedno přímo při porodu) mě přinutily znovu sednout a napsat.

Ne o tom, jaká jsou rizika domácích porodů, jaké jsou jejich přednosti. Ne o tom, jak bezpečné nebo nebezpečné je rodit v porodnici. Ano, protože i ta má svá rizika. Nechci se vůbec pouštět do debaty, který porod je hezčí a jak se cítí novorozenec doma v obýváku s mámou, tátou a porodní bábou a jak mu je na porodním sále plném bílých plášťů. Přestože si osobně myslím, že vzhledem k tomu, co člověka v životě čeká, je mu to nejspíš jedno jako mě skutečnost, jestli je v Lomnici nad Popelkou k dostání kiwi se slevou...

Zkrátka nechci tohle téma grilovat ze všech stran, bylo by to na hodně dlouho.

Přemýšlela jsem o vinách a nevinách, trestních oznámeních, vyšetřování a soudech. Chápu nemocnici, která se obrátila na policii. Lékaři nechtějí oživovat polomrtvé novorozence a vypisovat úmrtní listy maličkých ani jejich matek. Chtějí rodit živé a zdravé děti. Mají za to, že trestním oznámením vystaví když ne stopku, aspoň varování pro další ženy, které by je chtěly ve své nejtěžší chvíli obejít.

Jen tuším, že jakýkoli oficiální trest je v tomhle případě zbytečný. Existuje jiný trest. Žít s vědomím, že zemřelo mé vlastní dítě, nebo dítě, kterému pomáhám na svět, jen proto, že jsem chtěla mít dobrý pocit z pěkného porodu, pocit, že já to přeci zvládnu, že si dokážu a potvrdím své ženství v celé síle, je těžší než všechny tresty světa.