Ivana Kožnarová
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 793x
Seznam rubrik
Ivana Kožnarová
Blběna
Nabitá pozitivní energií z opětovného zaspání, jsem se přiřítila na nádraží, vlakového, přímou cestou s lístkem v ruce běžím na peron, nasedám do vlaku a ze samé radosti, že jsem spojení stihla očekávám odjezd. Po několikátém přezkoumání hodinek jsem se začala divit, proč ještě nejedeme. Není divu, že se nejede, když jsem si sedla do jiného vlaku, směr je alespoň správný, ale jede až za dvacet minut. Tak že zase přijdu pozdě.
Ivana Kožnarová
Prozření
Nejen, že jsem skoro na prahu důchodového věku, stále svobodná a bezdětná, neumím vařit, uklízím jen v krajním případě, ale po včerejším blogu co jsem uveřejnila ještě zjišťuji, že neovládám svůj rodný jazyk, což je neodpustitelný prohřešek a musím se začít kát.
Ivana Kožnarová
Návrat
Pokaždé, když se mi vytvoří alespoň dva volné dny, plánuji cestu domů. Jezdím tam velmi málo a zapomínám, že jsem prožila většinu živoa v pohodlí a klidu rodinného krbu. Při každé návštěvě vidím změnu v charakteru našeho domu, který se můj pylný otec snaží vylepšit. Je to ferda mravenec, dokáže cokoliv, mnohdy i to co vůbec nedokážu pojmenovat. A samozřejmě třešínkou na dortu je moje maminka u plotny, která mě vždycky dositosti pohostí.
Ivana Kožnarová
Tuctovka
Zase jsem se nechala já husa zlákat. "Objednej si z májovky, výborně tam vaří". Opět nemám čas si ani někam sednout a v klidu se najíst. Do práce už takhle jdu pozdě, ještě volám kolegyni, že přijdu o chvilku později, a prosím jí, s příslibem nanuka jako dar, aby mě při příchodu nezabila. Zaspávání a hlad je totiž můj denní chléb. Já už asi jiná nebudu ani v důchodu. Na její doporučení si tedy objednám boloňské špagety cestou do práce, zn. jeskyně, a spěchám na tramvaj.
Ivana Kožnarová
První úspěch
Již v předešlých článcích jsem psala, že moje kuchařské umění není na úrovni mého věku. Svou leností jsem se dostala do stádia, kde teorie mnohonásobně převyšuje praxi. Leč v pracovním nasazení jsem se dostala do fáze, že nebyla jiná cesta než uvařit. Výběr padl na guláš, knedlík koupím, to už by bylo nad mé síly a guláš je prostě jednoduchost sama.
Ivana Kožnarová
Marná snaha!
Po dlouhém, ale opravdu dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že si uvařím oběd sama. Nudou jsem už nevěděla jak se zabavit a tak jsem zvolila obtížný pokrm smažený sýr. Doběhla jsem nakoupit požadované ingredience a už stačilo jen dopřipravit, tedy velmi těžce obalit sýr a všechno usmažit. Jen že jsem úplně zapomněla koupit vajíčko na troj obal. Co teď? To není problém nějak to nahradím.
Ivana Kožnarová
Věrný přítel hlad
Jakmile nemám čas z pracovního hlediska, jídlem se nezabývám 24h denně, ale 30h. Je tohle normální? Poslední dobou nesportuji už ani fanděním a když ano tak velmi unaveně. Každý den si říkám, dneska začnu něco dělat, běh, kolo či rychlá chůze? Začala jsem chodit od vlaku domů pěšky. Není to zas tak tragické, ale ani nijak efektní, potřebuji se víc hýbat nebo se za chvíli nedostanu ven z bytu. Průrva ve dveřích mi bude malá a já tu zůstanu zavřená dokud mě někdo nenajde. Jestli mě někdo začne hledat!
Ivana Kožnarová
Rychlovka
Při návratu ze zaměstnání hraje můj žaludek opět árie Bacha či Smetany. Potřeba do sebe něco natlačit je už nevyhnutelná. Cestou tramvají přemýšlím jak nejrychleji nasytit sama sebe a jít spát. Opět vstávám v šest ráno a to je pro mě, co by nočního ptáka smrtelná hodina. Volím tedy nejrychlejší cestu kebab, turecký nápis se na mě směje a tak vstupuji za vůní. První překvapení je, že tu nejsem sama, druhé, že obsluha není ani čech ani turek, ale přistěhovalá žena, národnosti předpokládám ukrajinské, a to je první chyba.
Ivana Kožnarová
Půjdeme na kafe?
Najednou se v mém časovém harmonogramu objevil den volna. Píšu hned kamarádce jestli nepůjdeme na kafe. Souhlasí, jen si ještě nechává prostor kdy přesně a hlavně kam. V den uskutečnění "drbacího sedánku" ještě posílá sms kdy přesně. Jenže já spím, a tak s odpovědí přijdu raději sama až po několika hodinách osobně. Při dolazování detailů, ještě připozveme další adepty, a po několika telefonátech je sestava plně hodnotná. "Prosím vás, ale jen na chvíli, zítra musím ráno fungovat". To je jasný i já vstávám v šest ráno a nechci nikde dlouho sedět.
Ivana Kožnarová
Karetní večer
Nudím se, to je celkem běžné, když je venku krásně a já u sebe v baru nemám terasu. Jak jsem mohla být tak hloupá a pronajmout si bar bez terasy. Hosté chodí kolem a vyhlížejí pod jaký deštník si sednout, vychutnat jedno orošené, případně pohladit žaludek vhodnou laskominou. Vezmu telefon a ptám se kamarádky co s načatým večerem. "Hele jsem pozvaná do jedné zapadlé restaurace tak vezmu karty a půjdem tam". Ihned se mi zlepšila nálada, zařídila jsem brigádnici místo sebe a hurá do MHD.
Ivana Kožnarová
Ten pocit
Mezi kamarády, kteří mě obklopují, platí pravidlo, něco vymysli, my tě podpoříme a pořádně si užijeme. Nápad sjet kousek povodí Otavy nebyl zas tak náročný na přemýšlení, horší bylo donutit starší ročníky se přidat, a tak trochu se začít těšit. Většina z mých kolegů neznalých vodního sportu, krom plavání, byla rozčarovaná už jen z mého vyprávění o dětských radovánkách v lodi. "Hele to dáte, tenhle úsek není tak divoký, a když se někdo nebude cítit tak prostě vylezete z lodě a budete brodit". Prostě se jede a hotovo!
Ivana Kožnarová
Kuchta u plotny
Ještě, když jsem bydlela u rodičů, maminka se pravidelně snažila naučit mě jako "mě" kuchařskému umění, kterému vládla u plotny. Mě jako náctiletému frackovi, to bylo úplně šumák a výraz v mé tváří pokaždé, když jsem se snažila nakrájet knedlíky svědčil o mé chuti se něco naučit. Nic tohle prostě nebudu dělat, až budu velká budu si všechno kupovat!
Ivana Kožnarová
Jsem pořád ve vývoji
Nevím jestli je na tom někdo stejně jako já, ale když se nudím, tak jediné na co dokážu myslet je jídlo. Všude na mě koukají samé dobroty, sliny se množí v ústní dutině a já řeším na co mám momentálně chuť. Je jenodošší někam přijít,, kde je výběr pouze ze dvou jídel, když jedno nejím a to druhé si musím dát. Horší je výběr z něčeho co nejím vůbec.
Ivana Kožnarová
Asi jsem přibrala
Pokaždé, když jdu domů z práce, nakoupím si tunu jídla a skoro běžím domů, protože už se nemůžu dočkat na ty chutě co se mi rozlejí na jazyku až všechno ochutnám, Nakoupím toho tak pro celé sídliště, proběhnu koupelnou, pustím nějaký pozitivní film a už to do sebe valím. Měla bych přemýšlet jinak a něsvádět těsnější oblečení na pračku. Od zítra začnu cvičit a jíst zdravě, blíží se léto a já nechci děsit okolí svojí "hruškoloidní" postavou, ale až zítra.
Ivana Kožnarová
Půjdeme na oběd?
"Ahoj co jít takhle v sobotu na oběd?" To by šlo, i když nevím jak to zvládnu mám noční a po probuzení jsem dosti nevrlá a vlastním pohled masového vraha, ale po ujištění, že se dobře najím se snad začínám těšit. Ještě probereme pár detailů přestěhování našich osob do místa určení a začínám se těšit mnohem víc, dozvídám se co na mě čeká za dobroty.
Ivana Kožnarová
Prostě svíčková
Opět mám hlad, ale tak málo času, snad mi obsluha nabídne možnost odnést si jídlo sebou, jinak je můj časový harmonogram zcela ztracen. Restaurace Na Chválendě nevypadá z venku nijak zajímavě, ale prý tu dobře vaří, tak za pokus to stojí a třeba jen zacpu již řvoucí žaludek jakousi hmotou čehosi
| předchozí | 1 2 | další |
