Opět mám hlad, ale tak málo času, snad mi obsluha nabídne možnost odnést si jídlo sebou, jinak je můj časový harmonogram zcela ztracen. Restaurace Na Chválendě nevypadá z venku nijak zajímavě, ale prý tu dobře vaří, tak za pokus to stojí a třeba jen zacpu již řvoucí žaludek jakousi hmotou čehosi
Vstoupím do chodbičky a ani ta mi nijak neprozrazuje co mě čeká. Po prvním rozhlédnutí v hlavní místnosti vidím řadu boxů uspořádaných v nádražním duchu. Dlouhá fronta hladových čekajících "monterkáčů" s příborem v ruce utvrzuje můj dojem, že jsem v době oběda přichází sposty hladovců. Pochopím až posléze, že jde o jídelní druh provozovny což kvituji, protože nemusím čekat v tak nabité provozovně na dost nemile vyhlížející obsluhu.
Na zdi visí řada cedulí z dob Husákova vedení našeho státu, tady se trochu zastavil čas přátelé. Nevadí cedule není podstatná důležitý je můj již řvoucí žaludek. Klasická česká jídla plus několik podivuhodných jídel, které dle názvu nemohu identifikovat se na mě směje a to doslova. Kachna, řízek, guláš a svíčková, tahle čtveřice je snad snem každého hladovce. Vybírám svíčkovou, táži se možnost odnosu v termo obalu a tak tedy s kladným přikývnutím platím a popocházím k výdejnímu okénku. Během několika minut jsem obsloužena a rychlým krokem již opouštím "nádraží" směr domov.
Jaké je mé překvapení, když doma rozbaluji box a pouštím se do jídla. Vypadalo to mnohem lépe než chutná. Hlady do sebe narvu celý obsah něčeho přeslazeného, jen okem připomínající tak skvělé jídlo, které mám snad z českých jídel nejraději, tedy kromě řízku a kachny a a a snad všeho co pro mě skvělá česká kuchyně nabízí. Přisuzuji celou situaci špatnému výběru a slibuji si, že příště se určitě trefím do lepšího pokrmu, už jen ta fronta mi pořád leží v hlavě, kdyby to bylo až tak špatné, tak by tam přece nikdo nechodil.
Svíčkové zdar a dobrou chuť všem co s mastnou tváří jídlu holdují
