Nejen, že jsem skoro na prahu důchodového věku, stále svobodná a bezdětná, neumím vařit, uklízím jen v krajním případě, ale po včerejším blogu co jsem uveřejnila ještě zjišťuji, že neovládám svůj rodný jazyk, což je neodpustitelný prohřešek a musím se začít kát.
Jediné čeho jsem abnormálně schopna je pracovat. Doma trávím minimum času, nudit se je zlo, které nesnáším. Z toho plyne odůvodnění, proč si nevařím a jak říká můj tatík "jenom lítáš po hospodách".
Mé nadšení ze včerejšího blogu přešlo v okamžiku, kdy mi v diskuzi paní jasně naznačila co jsem za retarda, ještě teď se rdím a to je to už pomalu 24h od uveřejnění. Scela zdrcena jsem se odešla s partou přátel kát do místnosti s výčepním zařízením. S přibývající noční hodinou a roztaženějším úsměvěm jsem přestala myslet na ostudnost vlastní a vrhla se do dění plné smíchu a radosti.
Po několikerém upozornění na hodinu noční, jsem se rychle posbírala a vyloženě zdrhla směr lože, neb brzké vstávání se blížilo a já nechtěla zaspat. Samozřejmě budík nebyl dostatečně hlučný, hodinové spoždění jsem se snažila ukonejšit čerstvým chlebíčkem, nová pracovnice v našem teamu natolik laskavě přešla můj opilecký vzhled a pozdní příchod, že ji od samé radosti asi pozvu na večeři. Po předání směny jsem se vrhla do nicnedělání a zjišťování podrobností kde? s kým? kolik? a kdy?
Mohu být na sebe pyšná, večer proběhl až na malé zaškobrtnutí relativně v klidu, to že jsme svým hlukem vyklidili polovinu hospody, při odchodu převrátili několik židliček a vrchní se s námi rozloučil pohledem masového vraha, byla už vlastně jen třešínka na dortu.
Hlad mě vrátil zpět do reality, a tak jsem si objednala hovězí guláš. Po půl hodině se s libou vůní linoucí se s obědové nádoby přiřítila moje kamarádka a už stačilo jen polknout. "Olala, tohle není hovězí maso, ale vepřové". Vytočená na nejvyžší stupeň jsem snědla pokrm bez barvy hověziny, zaplácala žaludek a udělalo se mi poměrně lépe, i když zklamání, které jsem prožila bylo snad větší než zjištění, že ježíšek neexistuje.
Dobře mi tak, to mám za trest, kdybych seděla doma, nemám mozkovou výlohu, a kdybych se líp učila, nemusela bych se chodit kát.
Kde jen mám ty pravidla pravopisu?
