První úspěch

Již v předešlých článcích jsem psala, že moje kuchařské umění není na úrovni mého věku. Svou leností jsem se dostala do stádia, kde teorie mnohonásobně převyšuje praxi. Leč v pracovním nasazení jsem se dostala do fáze, že nebyla jiná cesta než uvařit. Výběr padl na guláš, knedlík koupím, to už by bylo nad mé síly a guláš je prostě jednoduchost sama.

Abych se vyhla případným potížím, zavolala jsem mamince pro radu, ta mi jen odkývala co chci dělat ještě doporučila pár "tríčků" a já se mohla pustit do díla. Maso, které bylo k dispozici  bylo vepřové koleno. Nejprve jsem tedy celou věc vykostila, tedy spíše snažila, zdatný řezník by z mých zbytků dokázal vykouzlit ještě řízky pro dvě rodiny, ale vznikla mi celkem slušná hromádka masa. Začala jsem být na sebe trochu pyšná, přeci jen jsem dokázala z pěti kilového kolene vyšťourat kilo čisté flákoty.

Oloupat a nakrájet cibuli už byl "brnkačka", sádlo do kastrolu nebo to byl hrnec? Těžko říct, nevyznám se v rozdílu těchto nádob, tak že nádoba na plotně, zapnout hořák a jedem. Po rozehřátí sádla jsem přidala cibulku, snažíc se vytvořit tu zlatavou jak říkala maminka. Pak přidat maso a orestovat, už to vypaá že je "zatáhlé" a tak jsem přidala papriku. Po vysypání cca dvou polévkových lžic jsem zjistila, že paprika je jak si ostrá. No nic to třeba potom naředím víc vodou a bude to fajn. Ještě sůl a pepř zalít vodou a dusíme. 

Po nějakém 15 kouknutí pod puklici se začala linout celkem příjemná vůně. První zkouška masa neprošla, ale trochu mi začli slzet oči, té papriky tam je vážně dost. Přilila jsem pro jistotu ještě litr vody a dusila dál. Za další časové údobí jsem prodělala další zkoušku masa, už bylo jako dort. Teď zbývalo ještě trochu doladit tu chuť a zahustit. Dosolit, já nesolím skoro nic, to byl tedy největší problém, ta papriky se trochu ztratila, ale utěšovala jsem se tím, že to vařím pro chlapy. Tak a teď zahustit, polohrubá mouka není, hrubá je myslím moc, tak že hladká. Vytvořila jsem v hrníčku požadovanou polokaši a nalila do pokrmu. Nijak zvlášť mě konzistence neuchvátila, ale říkala jsem si, že do druhého dne se to rozlěží a bude to fajn.

Druhý den před podáváním, jsem odlila objednané porce, ale musela jsem přeci jen ještě dohustit. Chlapi už usedávali a tak přišel okamžik pravdy. Ještě jsem se stačila předem omluvit, jak si ta paprika stále převyšovala chuť všeho ostatního, ale prý mají rádi pálivé. Knedlíky na talíř, nalít guláš a ještě dozdobit cibulkou. Nervozně jsem vykukovala z kuchyně, očekávajíc lítání talířu směr já. Ale opak byl pravdou, moc chutná a na to že je to můj první guláš, veliká poklona. Takový "šutrák" skály co mě spadl, bylo slyšet až v Bratislavě.

K ničemu tedy opravdu nejsem, při troše snahy bych ani hladem nepošla, jak říká moje maminka, chce to jen trénovat a nelenit.

Díky mami jsi nejlepší maminka a přítel na telefonu