Půjdeme na oběd?

"Ahoj co jít takhle v sobotu na oběd?" To by šlo, i když nevím jak to zvládnu mám noční a po probuzení jsem dosti nevrlá a vlastním pohled masového vraha, ale po ujištění, že se dobře najím se snad začínám těšit. Ještě probereme pár detailů přestěhování našich osob do místa určení a začínám se těšit mnohem víc, dozvídám se co na mě čeká za dobroty.

Staročeská krčma už okolím vstupu vzbuzuje důvod k přemýšlení, co krásného na mě čeká. Zvláštní ukované sochy vítají hladovce a zvou k požití chutné krmi. Mě už zase zpívá žaludek symfonie a tak s nedočkavostí vlastní vrážím dovnitř a vyžaduji okamžitou obsluhu, protože mám hlad na celou krávu a řádku brambor.

Nedokážu se rozhodnout na co mám vlastně chuť, jediné co mě přímo třískne do očí je celé sele, štěstí je, že ho připravují na objednávku jinak bych se do něj klidně sama pustila. Vyberu si klasiku knedlo zelo vepř a už leštím příbor, který je již připraven. Moji spolustolovníci vybírají pečená žebra a já vážně hladová zpracovávám jako předvoj jejich domácí chlebovou přílohu. " Ty jo, ten je vážně dobrej". " Tak buď tak hodná a nech nám každýmu alespoň kousek". Tse, asi nevědí, že ve svých 35 letech jsem pořád ve vývoji a potřebuji neustále jíst. 

Už je to na stole, voňavý kouř ze všech talířů je znamením krásně přeplněných žaludků. Já po ukojení opravdu chutného pokrmu ještě lovím v jídelníčku čím bych se mohla doladit. Uchvátí mě zelňačka v chlebu a tak znovu objednávám. Velmi příjemné páže co by obsluha se na mě šibalsky usměje a jde objednat můj dezert. Skvělá, naprosto skvělá polévka, mě totálně přeplní a teď bych prosila teleportovat do postele. Výhoda je, že mám noční a ještě stihnu vytrávit.

"Půjdeme ještě na kafe?" To asi vynechám, nejsem schopna nasednout ani do auta natož ještě někam na kafe. Nechám se odvézt domů a řítím se přímou cestou pod peřinu. Na takovéhle obědy se pro příště nechám vzbudit třeba jen po hodině spánku. 

Zavírám oči a nechám si zdát o selátku na rožni, na které už šetřím teď.

Dobrou noc