Ten pocit

Mezi kamarády, kteří mě obklopují, platí pravidlo, něco vymysli, my tě podpoříme a pořádně si užijeme. Nápad sjet kousek povodí Otavy nebyl zas tak náročný na přemýšlení, horší bylo donutit starší ročníky se přidat, a tak trochu se začít těšit. Většina z mých kolegů neznalých vodního sportu, krom plavání, byla rozčarovaná už jen z mého vyprávění o dětských radovánkách v lodi. "Hele to dáte, tenhle úsek není tak divoký, a když se někdo nebude cítit tak prostě vylezete z lodě a budete brodit". Prostě se jede a hotovo!

Řešení časového harmonogramu jsm nechala na osudu, každému jsem vtloukala do hlavy základy opatrnosti, až nastal den D. Jídlo nikdo nijak zvlášť neřešil a pití samozřejmě vysoce proteinové, např. pivní "kombucha" či různé mixované dobroty měl každý sebou už při nástupu do vlaku. Cesta šumavskou střelou nebyla časově náročná, tak jsme byli u půjčovny lodí včas. Vzhledem k "laikovitosti" většiny sportovců jsem zvolila širší verzi lodí, aby nedošlo k předčasnému vyklopení za první zatáčkou. Po prvních strachových pohledech jsme se nalodili a vyrazili směr cíl.

První adrenalínová výzva přišla hned po startu, kdo se první "udělá" platí rundu. Do první stanice to bylo cca 2 km, a tak jsme se během tohoto úseku zvládli seknout skoro všichni. Velmi veselé nošení plat s lahodnými nápoji, nám všem přispělo ke zvýšení teploty a rozšíření úsměvu. Nic naplat vyřážíme dál. Opustili jsme první zastávku a v doprovodu velmi slunečného počasí se vrhly do spárů rozbouřené Otavy. Rozbouřená max dávkou proteinových dobrot v krvi, hlad jsme přebíjeli doplňováním tekutin a opálování v klidných zákoutích.

Při dotazu majitele na časové vrácení lodí, jsem nedokázala odpovědět, protože opravdu nevědíc, jak dlouho se budeme bahnit 10km trasou, jsem po vzájemné domluvě zvolila max možnou délku pronájmu. Tak trochu jsem tušila, že to nebude rychlé a nerada bach ještě přeplácela. Měla jsem skvělé tušení, dorazili jsme totiž s půl hodinovým spožděním. Bylo to jednoduché, naše tažení se rozdělilo na menší skupinky, někteří měli opravdu hlad, jiní stagnovali z důvodu nedostatku sil a zbytek odpadl vysílením. Marná snaha je lákat na grilované maso v konečné stanici.

Po urputném boji s rozbouřenou Otavou jsme všichni, nakonec bez úrazu, dorazili do cíle. Vůně vítající nás na dálku slibovala doplnit vypotřebovanou energii a následně se dostat do lože. Všichni spokojeni, že jsme celý a v plném počtu, přecpaní masem, opravdu skvělým, jsme ještě přemýšleli, jak doladit už tak skvělý den, ale únava za sportovního výkonu byla tak veliká, že jsme zahájili společný spánek.

Není nic lepšího, než si užít den se skvělou partou, pobavit se a mít na co vzpomínat.

Už brzo Šumavo, už brzo mě vítej