Blběna

Nabitá pozitivní energií z opětovného zaspání, jsem se přiřítila na nádraží, vlakového, přímou cestou s lístkem v ruce běžím na peron, nasedám do vlaku a ze samé radosti, že jsem spojení stihla očekávám odjezd. Po několikátém přezkoumání hodinek jsem se začala divit, proč ještě nejedeme. Není divu, že se nejede, když jsem si sedla do jiného vlaku, směr je alespoň správný, ale jede až za dvacet minut. Tak že zase přijdu pozdě.

Cestou vlakem přemýšlím, jak vylepšit svoje psaní, protože ta gramatiky je opravdu hrozná. Nemám ráda, když musím číst jaké jsem jelito. Ano správně, gramotná bych měla být už dávno. O to horší je, že jsem na to ještě upozorňovaná veřejně.

Nic, teď už to nechám být a spěchám do práce. Moji spolupracovníci jsou na mě velice velkorysí, už ani výmluvy nepoužívám, vědí, že já mám velké problémy s budíkem, a ještě jim vysvětlovat jak neumím nastoupit do vlaku. Vzhledem k časové prodlevě, jsem vlastně nestihla vůbec nic z plánu, který jsem si rozepsala přes noc v práci, tak že opět volím možnost objednat si jídlo s rozvozem. Stále více přemýšlím, jak se donutit vstát a začít vařit, protože už mě vyloženě nic neláká. Ještě, že jsem v jiném městě a mohu zkusit jinou restauraci.

Pizza extra podle jídelníčku nevypadá vůbec špatně. Vyberu pokrm, vytočím číslo a už "valím" objednávku ne kuchaře. Zastaví mě se slovy, že vařené brambory nemají, protože jim černají a už ho to vyloženě nebaví každému opakovat. Asi nemá dobrý den, nechtěla jsem ho vyloženě dále čílit a tak jsem mu řekla, ať mi udělá přílohu podle vlastního uvážení adekvátně k pokrmu.

Po necelé hodince už přichází poslíček s baštou. Zaplatím, hledám příborový nástroj, usedám a hle, uvnitř na obalu je napsané číslo a omluva se slovy "zvu vás na omluvnou kávu". Až jsem se začala červenat. Je to dobrák od kosti zdá se. Jen že netuší kdo byl na druhé straně.

Nejen že nejsem domácí typ, ale ještě ke všemu neumím psát česky.

Až se dopravím ráno domů, k uspání zvolím pravidla pravopisu, budíky nařídím tři a za týden se ozvu na to kafe, do té doby bych se mohla přestat stydět. 

P.S. kuřecí směs na hříbkách a smetaně byla famozní a ta rýže byla možná lepší než ty brambory