Jsem pořád ve vývoji

Nevím jestli je na tom někdo stejně jako já, ale když se nudím, tak jediné na co dokážu myslet je jídlo. Všude na mě koukají samé dobroty, sliny se množí v ústní dutině a já řeším na co mám momentálně chuť. Je jenodošší někam přijít,, kde je výběr pouze ze dvou jídel, když jedno nejím a to druhé si musím dát. Horší je výběr z něčeho co nejím vůbec.

Dneska mám chuť na něco zdravého. Jsem trochu líná a tak volím z nabídky objednávky domů. Kam mám zavolat, když vlastně nemůžu jídlo reklamovat a rozhodně nebudu tropit " blonďaté scény" přes telefon nebo se dokonce pachtit mhd a donucovat si vrácení peněz. Po několika telefonátech si nechávám poradit čínskou restauraci. Vytáčím, zvoní, ale jaké je mé "překvapení", když na druhé straně zvedne telefon opravdový číňan a půl hodiny mi trvá mu vysvětlit číslo objednávky a druhou půlhodinu místo určení. Až po několika pokusech předává sluchátko chytřejšímu a já můžu dokončit objednávku.

Auto zastavuje po necelé hodině a mužík menšího vzrůstu s viditelně ne evropským kukučem míří ke mě šťastem, že se trefil. Trochu se mi zvětší bulvy, když neprestává vytahovat termo obaly s tvrzením, že tohle všechno jsem si objednala. Až doma po přísnějším prozkoumání zjišťuji, že menu obsahuje dva boxy, v jednom je polévka, zeleninový a ovocný salát a druhá obsahuje hlavní chod. Vybrala jsem si kuřecí na zelenině s rýží. Vynikající, jak tyhle lidi to dělají, jejich jídlo je tak chutné, já se snad dám sama na vaření, abych zjistila jak se k tomuhle dopracovat. Polévku jen ochutnám, ne že bych neměla ráda pikantní jídla, ale tohle je i na mě moc. Nechám to pro návštěvu, hihi. Saláty nechám na později, jsem totiž maximálně sytá.

Začíná se mi chtít spát a tak se ještě přemůžu jít uklízet. Pohodlnost velkoměsta, počínaje objednáním jídla, tedy pro mě, jako "lichou samičku", až po možnost všeho možného, ze mě dělá dosti línějšího tvora. Velmi rychle jsem si zvykla na pohodlnost města, jako rodilá vesničanka, jsem měla možnost vidět a přispívat k výrobě jídel, pěstování surovin či chovu všeho možného co rodiče nadchlo pro danou sezónu. 

Teď už začínám tušit, proč se moje konfekční velikost zvětšuje a ne naopak. Pracovně jsem dosti vytížená, jediný sport je pro mě znásilňování ledničky, ale fanoušek jsem veškerého sportu co běží v tv. Tohle léto se do toho už opřu, oprášila jsem svoje kolo a do nového zaměstnání budu dojíždět. Jen doufám, že svou první jízdu přežiju a bude se mi chtít jet stejným stylem zpět.

P.S. jestli přežiju tak se ozvu