Návrat

Pokaždé, když se mi vytvoří alespoň dva volné dny, plánuji cestu domů. Jezdím tam velmi málo a zapomínám, že jsem prožila většinu živoa v pohodlí a klidu rodinného krbu. Při každé návštěvě vidím změnu v charakteru našeho domu, který se můj pylný otec snaží vylepšit. Je to ferda mravenec, dokáže cokoliv, mnohdy i to co vůbec nedokážu pojmenovat. A samozřejmě třešínkou na dortu je moje maminka u plotny, která mě vždycky dositosti pohostí.

Poslední návštěva byla tak trochu neplánovaná, ale nemohla jsem si nenechat ujít knedlo zelo vepřo. které bylo snad nejlepší jaké jsem kdy v životě jedla. Předem se mi dostalo upozornění, o přestavbě kuchyně našeho rodinného sídla. Po obdržení mms jsem měla jakousi představu, ale skutečnost byla scela jiná, ba dokonce šokující. 

Uprostřed kuchyně hromada všehosi, cihly, sláma, kameny a asi i víčka od piva. Zdi obouchané od omítky, některé chyběli scela jiné z části a strop nebyl vůbec. "Ještě, že je parno, tohle je teda kutloch mami, doufám, že nebude pršet". Raději neodpověděla, kuchyni miluje, je to  její království a teď připomíná díru po výbuchu granátu. Mikrovlnka v koupelně, v obýváku lednička a jí se venku nebo v obýváku mezi vším možným co bylo ještě donedávna krásně naaranžované v kuchyni. 

Kvůli tropům volím možnost stravování v obýváku, na terase už se můžou smažit vajíčka jen tak, teplota dosahuje na konec teploměru a už jen sezení na slunci rosí moje tělo vlastní tekutinou, nesnáším léto, miluji sníh a mráz a ještěv tom mám jíst. Litry vody, které jsem do sebe nalila cestou domů, mě neustále nutí odbýhat na toaletu, při první cestě jsem zakopla o trubku, která vede asi deset cm nad podlahou. Kvůli častým povodním se totiž otec rozhodl, že dům zvedne výš. Maminka mě upozornila, že si musím dávat pozor. Při druhé návštěvě jsem už skoro neudržela balanc, jsem trošku zapomněla na nástrahu a při třetí návštěvě jsem si nesla kachlíčkové tetování na pravé tváři. Já se prostě nesoustředím na informace mi podáváné, tak že donekonečna zakopávám o trubku, kterou bych nejraději rozřezala flexou. Ještě jednou zakopnu a budu chodit raději vylučovat ven.

"Prosím tě vyndej si jídlo z vlnky, už to píplo, je v koupelně". Z radosti, že jsem dokázala poprvé nezakopnout se pouštím do veselého hovoru s mami, vyndavám jídlo a při cestě zpět opět zapomínám. Můj tektokráte už monstrozní let i s talířem končí v obýváku na koberce, rozpláclá v poloze supermana, navíc s bonusem hlavy v talíři. Řasy a obočí plné zelí, ve vlasech knedlíky, ale s masem jsem se trefila přímo do pusy. Neustávající smích jak můj tak maminy nás baví ještě půl hodiny, načež seberu své tělo, odcházím přímo do koupelny tak trochu vylepšit zelný ksicht mýdlem.

Z nedostatku času a vlastní demence děkuji mamince za jistě skvělý oběd, ale musím spěchat zpět, práce nepočká. Ještě fotka na rozloučenou a startuji. "Až přijedeš tak zavolej nebo napiš". Raději zavolám, při svém štěstí bych poslala sms někam, kde bych třeba rušila nebo vyvolala vlnu trapnosti.

Návrat zpět proběhl v klidu, volám domů s kldnou návratovou informací a spěchám do práce, čas už se přichýlil k pracovním výkonům.

Ještě stihnu nastoupit do špatné tramvaje, přijdu pozdě, pan vedoucí už klepe na hodinky, ale po odvyprávění mé obědové scénky mávne rukou a popřeje mi štěstí do konce dne.

Trochu tomu nerozumím, pátek 13 tého byl před dvěma dny.