Jan Vavřík
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).
- Počet článků 103
- Celková karma 32,47
- Průměrná čtenost 2524x
Seznam rubrik
Jan Vavřík
Jak jsem viděl žlutě
Ty, kteří za nadpisem tohoto blogu čekají něco xenofobního, asi zklamu. Vidím žlutě, protože všude kvete Andyho žlutá bestie (řepka), ale hlavně pyl stromů si radostně létá po širokém okolí.
Jan Vavřík
Jak jsem po zahradě chytal slepice
Mám pocit, že bio jsou i zubní pasty. Proto i já jsem podlehl módní vlně. Pořídil jsem si slepice. V touze po svobodě jsem holky jednou pustil na zahradu. A začal boj o holý život. Nejen můj, ale hlavně těch zatracených opeřenců.
Jan Vavřík
Jak jsem nepochopil kardinála aneb Pro znásilnění není omluva
Nějak jsem nepochopil, proč poslední blog kardinála vznikl. Vrcholný představitel, k němuž má církev vzhlížet, by měl v tak choulostivé věci raději mlčet. Jeho poslední vyjádření poškozuje církev víc, než si možná sám myslí.
Jan Vavřík
Jak jsem dostal pánskou smrtelnou nemoc
Leckterá dáma se jistě při čtení nadpisu tohoto blogu lehce ušklíbne. Ale rýma či záněty horních cest dýchacích jsou pro muže neskutečným utrpením, já si pomalu začínám psát závěť.
Jan Vavřík
Jak jsem přemýšlel o smyslu života
Smysl života je důležitý. Já ho našel. Ten můj má 11. dubna narozeniny! Je to člověk, bez něhož bych v tomto složitém světě nemohl existovat. Všechno nejlepší!
Jan Vavřík
Jak jsem přehlídl stopku
Od rána to vypadalo na dost pošahaný den. Dopoledne pracovní povinnosti, odpoledne policie u mého auta. To se fakt může stát jenom mně!
Jan Vavřík
Jak jste mohl?
Závist potkávám často. Dobrá zpráva je, že tvrzení: „pokud chcípla koza mně, tak ať chcípne i sousedovi“, se vytrácí, když vidíme zvýšenou solidaritu s Ukrajinou. Tedy aspoň v prvních dnech konfliktu, teď je to prostě divné.
Jan Vavřík
Jak můj pes zničil už čtvrtý koberec
Zbožňuji svého psa. Je prostě úžasný. Je to plemeno, které svou rodinu miluje víc než sebe. Tolik věrnosti a lásky, které se vám od boxera dostává, vyváží i ty poškozené věci, které dokáže zlikvidovat.
Jan Vavřík
Jak mne málem zastřelil myslivec
Slíbil jsem si, že na blog do konce roku nesáhnu, ale na druhou stranu uznejte..., kdy se vám stane, že vás na parkovišti cizího města chce zastřelit myslivec svou brokovnicí.
Jan Vavřík
Jak jsem dostal pohlednici
Jsem stará struktura. Jo, tak nějak si teď připadám, když se mě někdo zeptá, jestli jsem se nechal naočkovat proti tomu čínskému šmejdovi, který nám tady otravuje život. Délka trvání pandemických opatření leze na nervy i mně.
Jan Vavřík
Jak mě podřízli aneb Zvedněte peníze raději zdravotníkům
Dnešní doba je divná. Klade na nás spoustu nároků, musíme stíhat několik věcí najednou (ženy jsou v tomto ohledu mnohonásobně lepší, přiznejme si to, pánové), musíme toho zvládat čím dál víc a..., prásk, tělo řekne dost.
Jan Vavřík
Jak jsem se snažil usmířit svoje slepice
Slepice jsou specifická stvoření, která mi v mnohém připomínají politika dnešní doby. Hodíte-li jim kupříkladu do výběhu jen jednu žížalu, jsou schopny se porvat bez ohledu na dříve projevené sympatie.
Jan Vavřík
Jak jsem se stal slepičářem
Co mě naučil kovid? Hodně věcí. Ale hlavně jsem začal věřit více zvířatům. Ta nehoní politické preference, je jim úplně jedno, jestli máte očkování, zaplacený stranický příspěvek či poslaneckou imunitu.
Jan Vavřík
Jak jsem lepil plastové lišty aneb To zatracené lepidlo lepí
Již několikrát jsem čtenářům svého blogu naznačil, že na tom nejsem s technickou stránkou příliš dobře. Při lepení plastových lišt jsem utrpěl i menší fyzická, ale také psychická zranění.
Jan Vavřík
Jak jsem reklamoval boty
Boty v této části kontinentu patří k něčemu, co je normální. Najít kvalitní boty je ale potíž. Proto jsem sebral odvahu, respirátor a jedny boty se vydal reklamovat.
Jan Vavřík
Jak jsem reklamoval plynový kotel
V dnešní době je pojištění výnosný byznys. Pojistku mám přes patnáct let, nikdy jsem ji nepotřeboval využít..., až tuto zimu..., a narazil jsem.
Jan Vavřík
Jak mi bylo blbě aneb Jak jsem se po třicáté rozhodl, že přestanu kouřit
Čísla nakažených ve městě začala padat dolů, stejně jako stres. A tak jsem si jednu sobotu uvařil kafe, zapálil si cigáro, natáhl si nohy a liboval si, že mám před sebou hezký den. A právě tehdy řeklo mé tělo dost.
Jan Vavřík
Jak jsem kupoval ponožky
Už jsem jednou informoval čtenáře svého blogu o tom, jak obtížně jsem v kovidové době sháněl spodní prádlo. Inu uplynulo pár týdnů a vydal jsem se opět udělat průzkum trhu, tentokrát s obyčejnými ponožkami.
Jan Vavřík
Jak jsem se snažil být slušný
Mám rád hlídací dny. Pracujeme s ženou v dětském domově, kdy máme směny takzvaně na střídačku. A tak na mě padl další hlídací víkend.
Jan Vavřík
Jak jsem kupoval trenýrky
Dnešní kovidová doba má svá úskalí. Ve sdělovacích prostředcích se dozvídáme mnohé, ovšem elementární záležitost, jako je koupě spodního prádla pro dospělé, je problém, na jehož řešení by nestačil ani inspektor Poirot.
Jan Vavřík
Jak jsme jeli na výlet
„Táto, uděláme si pořádný výšlap,“ řekla mi žena ráno u snídaně. Měl jsem toho za celý týden v práci dost, proto se mi s touto větou vize proflákané soboty rozplynula velice rychle. Ale uvědomil jsem si, že svět je ještě fajn.
Jan Vavřík
Jak se těším na genderové vyvážení učebnic
V době, kdy je školství v díře, kterou prohloubila opatření kvůli tomu malému zmetku z Wu-chanu, mě doslova rozsekalo rozhodnutí komise MŠMT, která se znovu začala zabývat vhodností textů v učebnicích z pohledu genderu.
Jan Vavřík
Jak jsem se distančně vzdělával
Škola mě bavila. Hlavně lidi v ní. A to chození tam. Teď se u mě začala objevovat doslova směsice duševních problémů, osobních proher a ztráta úplně všeho, zejména pak motivace.
Jan Vavřík
Jak jsme bobovali se psem
Co mě kovid naučil? Žít jen pro ten konkrétní den a neřešit, co bude zítra. A taky užívat si každou minutu, vymýšlet věci, které by člověk normálně neudělal. A tak jsem jednou málem přišel o vlastní dítě.
Jan Vavřík
Jak jsem bojoval v supermarketu
Vždycky jsem obdivoval vojáky pro jejich statečnost. Proč to říkám? Ne proto, že bych byl statečný, to určitě ne. Zmiňuji to proto, že při nákupu v supermarketu dne 23. 12. 2020 jsem si připadal jako hrdinný legionář.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
