Jak jsem se snažil usmířit svoje slepice

Slepice jsou specifická stvoření, která mi v mnohém připomínají politika dnešní doby. Hodíte-li jim kupříkladu do výběhu jen jednu žížalu, jsou schopny se porvat bez ohledu na dříve projevené sympatie.

Slepice jsou specifická stvoření, která mi v mnohém připomínají politika dnešní doby. Hodíte-li jim kupříkladu do výběhu jen jednu žížalu, jsou slepice, které se před několika minutami navzájem zahřívaly, schopny se porvat bez ohledu na dříve projevené sympatie.

Jediná rada, kterou mohu každému chovateli tohoto zvířectva doporučit, je nedávat slepicím jména. Představte si potom, že budete jíst polévku z Karolíny, Danušky, Andrejky nebo Droběny…, to zavání kanibalismem. Raději si v podvečer otevřete dobře vychlazené pivo, sedněte si na lavičku před výběh a pozorujte toto zvířectvo. Je to neskutečně osvobozující a příjemnější, než jakékoliv televizní zpravodajství. Zároveň se toho pozorováním slepic o tomto druhu hodně dozvíte.

Jak jsem uvedl ve svém předcházejícím příspěvku, nemám v hejnu kohouta,  protože se chci vyspat a sladké sny dopřávám nejen zbytku rodiny, ale také sousedům. Jeden podvečer jsem si všiml, že nejmacatější hrabavka s největším hřebenem přebrala kohoutovu úlohu. Když hejnu nasypete oblíbený šrot nebo pšenici, přižene se k míse jako první, posadí se do ní, vyhrabe pěti pohyby vzad trochu obsahu ven pro ostatní slepice, které pokorně vyzobávají tyto nicotné zbytky, ale netroufnou si k velkým soustům v míse…, tam sedí velitelka, ta sedí u zdroje. Trochu mi to připomnělo jednoho našeho politika. Když se velitelka nabaští, odejde do kurníku. Zbytek hejna bere mísu útokem, ale to je už čas na druhou slepici v hierarchii. Je to stejně macatá soudružka, říkám jí vícepremiérka, ale s menším hřebínkem. V ten okamžik natáhne hlavu, otáčí jí kolem dokola tak dlouho, dokud se neutvrdí ve zjištění, že velitelka je mimo hru a trůní v kurníku…, okamžitě přejímá velitelskou úlohu, klove všechny okolo a snaží se z přichystaného jídla urvat pro sebe to největší sousto…, prostě koaliční partner.

A to se rozhodnete, že do hejna po třech týdnech přidáte dvě nové slepice v domnění, že společně budou všechny bez ohledu na barvu peří a příslušnost k druhu vycházet, …bláhová myšlenka. Čtyři „staré“ slepice, které si výběh a kurník přivlastnily a přijaly za své, nechtěly nové a kvokáním nezkažené kolegyně mezi sebe přijmout. Prostě nový vítr do starého prostředí byl okamžitě vyhodnocen jako záškodnický…, proč se o porce jídla dělit s dvěma dalšími hladovými zobáky? „Staré“ slepice začaly na nové drasticky útočit, peří létalo výběhem. Nejprve jsem se snažil slepice od sebe oddělit.

„Ne, nedělej to, musí si na sebe zvyknout,“ řekl mi ostřílený kamarád chovatel, můj věrný slepičí telefonní poradce a dodal: „hlavně ty nové musí jíst, to musíš pohlídat! A když to nepůjde, tleskej!“

Tak nezbylo nic jiného, než se pokusit přijmout úlohu kohouta a pokusit se hrabavé ptactvo usmířit. Vzal jsem dvě mísy, do každého rohu výběhu položil jednu a s lopatou či hráběmi v ruce jsem koordinoval třikrát denně pohyb ve výběhu. Trvalo to týden…, chvíli to u nás vypadalo jak na rockovém festivalu, tleskalo se i pětkrát za hodinu. Holky se nakonec usmířily a naučily se spolu vycházet. Ale byl to boj. Proč to takto nejde u lidí?

A už se konečně objevila první vajíčka. Sice se moje slepice občas maskují za křepelky, ale dle slov zkušených chovatelů se to má brzy zlepšit. Tak uvidíme.

Mějte fajn zbytek léta

Váš Honza