Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem reklamoval boty

Boty v této části kontinentu patří k něčemu, co je normální. Najít kvalitní boty je ale potíž. Proto jsem sebral odvahu, respirátor a jedny boty se vydal reklamovat.

Boty v této části kontinentu patří k něčemu, co je normální. Nosíme je od narození, v počátcích jistě nedobrovolně, ale i tak si na ně tak nějak zvykneme. V poslední době je sice moderní chodit bosky, což nám různé celebrity demonstrují společně s výkřiky o návratu k přírodě. Stydím se za to, že já a moje rodina nepatříme k těmto pokrokovým inovátorům, jsme prostě obyčejné tuctovky, které jsou s obuví srostlé už nějaký ten pátek.

Moje paní patří rovněž k běžnému typu ženského pokolení, pro které je typické, že pestrobarevná botka za výkladem obchodu způsobí zašimrání a touhu očkem spočinout na tomto typu společenského outfitu. Já to tak mám s počítači, elektronikou či telefony jednoho jablečného výrobce. Moje žena to se mnou umí. Její pomrkávání, šibalské úsměvy a uhrančivý pohled jsou zbraněmi, s nimiž už šestnáct let umí mistrně zacházet. A tak se další zimní kozačky, které společně s kopou dalších párů nutně potřebuje, objevily u nás doma v botníku rychleji, než jsem očekával.

Zima byla letos delší, než jsme všichni čekali. Sněhových vloček bylo více než kovidových případů ve městě, člověk už bláznil ze všudypřítomné bílé barvy okolo. Když se objevilo sluníčko, člověka to táhlo ven. Při jednom takovém menším slunečním záchvěvu jsme se rozhodli k procházce po městě, nové boty se prostě musí využít.

Na cestě byl všude přítomný bílý sajrajt (rozumějte rozbředlý sníh), který čvachtal už jen při pohledu na něj. No, v naší rodině vydrží mojí ženě obuv téměř desetiletí. O své botky se řádně stará s grácií péče o živého tvora…, to já to až tak moc neřeším. Ale u zmíněných nových kozaček za téměř dva tisíce se rozloučila s podrážkou levé boty po půlhodině běžné procházky městem, bota jí ani nedala příležitost k její láskyplné péči.

V první chvíli mě ten šmejd, který byl za výkladem popsán jako „poctivá česká bota“ (mj. na krabici stálo, že byla vyrobená v Itálii), pekelně dopálil. Pak jsem začal přemýšlet. Měl bys být tolerantní a shovívavý, pomyslel jsem si. Obchody jsou v tomto roce otevřeny vlastně jen občas, nereklamuj, chop se lepidla a vyřeš to chlapsky. Brzy jsem však pochopil, že vzhledem k tomu, že veškeré mé předešlé kutilské pokusy skončily katastrofou, bylo by vhodné se do obchodu vydat a reklamaci vyřešit na místě. Drapnul jsem účtenku, krabici, respirátor a hurá do obchodu. Tam pro mě drama teprve začalo.

Hned za lítačkama jsem dostal vynadáno, že nemám košík, rozumějte nákupní, nikoliv psí. Prodavačka se na mě ihned obořila, že je nutné, abych si vykoupal ruce v dezinfekci. Hodno vlastníka druhého typu košíku, tedy poslušného psa, jsem si omyl ruce až k uším a přistoupil jsem k pultu.

„Tak, teď už je to v pořádku…, co potřebujete?“ vznesla dotaz zjevně unavená mladá prodavačka. Jistě si uvědomila, že s krabicí od bot je mou touhou reklamace. Mlčky mi předala kartičku, kde jsem vyplnil veškeré osobní údaje včetně prohlášení, že osobní údaje vyplňuji dobrovolně. Při vstupu do restaurace vás kontroluje kdokoliv, ale při reklamaci bot s tím musíte vyslovit souhlas…, dodnes to GDPR tak nějak nechápu.

„Hm,“ prohlédla si mé údaje, „tak já vám zavolám vedoucí…, paní Marto!“

Ze dveří v zadní části prodejny s nápisem „jen pro personál“ se vyvalil doslova přírodní úkaz. Zavalitá postava v tmavě zeleném tričku mi připomínala nedobře napěchovanou jitrnici. Standardní papírová rouška byla oproti jejímu obličeji směšně maličká. Přistoupila k pultu, dala si ruce v bok se slovy: „tak co je jako za problém?“

„Madam,“ otevřel jsem krabici, „tyto boty…, tady je účtenka…, jsme koupili před Vánoci, po jedné vycházce je levá v pytli. Takže tady je vracím.“

Uchopila je svými obtloustlými prsty a dodala: „…a…proč je jako reklamujete až teď?“

„No…, a jako kdy jsem to měl vyřešit, když byly obchody zavřené? Před časem jsem byl u vás pro ponožky a vyrazili jste mě ze dveří.“

„No…,“ prohlížela si boty pořád dokola, jako kdyby měla před sebou vlas od Zlatovlásky, „to jste si ale způsobil sám…, nevhodným nošením v nevhodném terénu!“

„Při vší úctě,“ nevydržel jsem a smíchy si poprskal respirátor a zarosil si brýle, „vypadám snad jako někdo, kdo nosí dámské kozačky? To jsou boty mé ženy, měla je jen jednou na sobě, jedna procházka po městě, to je všechno!“

„Tak jste se o obuv špatně starali, špatně jste je impregnovali,“ snažila se najít další zákazníkovo pochybení.

„Madam,“ nedal jsem se, „my máme od vás tolik impregnačních sprejů, že bychom si s nimi mohli otevřít půjčovnu. Takže tento argument opravdu neberu!“

„No,“ polkla, „to není jen tak nějaká kozačka…, to je módní kozačka…, ta je lepená jemně, takže jste zvolili nevhodný čas pro její nošení.“

„A kde je to napsáno, že je to módní kozačka?“

„To snad jde poznat?!“ zvedla na mě hlas, „prostě je vada způsobena nesprávným používáním!“

„A jak se mají správně boty používat? Vy jste nás vlastně neinformovali o tom, jak se má bota používat. Vždyť i v Americe je na krabici od pizzy napsáno, že se nesmí jíst…, tak proč jste nám teda k těm botám nedali návod k použití?“

„Ta bota je zničena vaší vinou, špatným nošením,“ opakovala pořád dokola. Čekal jsem, že mě snad odkáže na tiskového mluvčího. Nervově jsem to neustál. Vytrhl jsem jí boty z rukou, dal je do krabice a hodil jí o zem. „Tak si ty boty strčte někam! Tady mě už nikdy neuvidíte!“ S grácií kovboje jsem vykráčel ven.

Jak hluboce jsem se mýlil. Do několika dnů mi přišla domů účtenka. Mám prý zaplatit za úschovu obuvi. Sedl jsem do auta a přijel zpět do obchodu. Ani jsem nestihl nic říct. Ta korpulentní prodavačka při zjištění, že vcházím do obchodu, utíkala do skladu pro krabici s botami.

„Nedostanete ani korunu!“ vykřikl jsem, otočil se na podpatku, prošel jsem lítačkami a boty položil na popelnice u obchodu. Kdo byste je chtěli, věřím, že tam leží ještě nyní. Ale pouze za předpokladu, že máte jen jednu nohu.

Váš Honza

Autor: Jan Vavřík | pondělí 7.6.2021 22:50 | karma článku: 26,43 | přečteno: 930x
  • Další články autora

Jan Vavřík

Jak rychle získat lehátko aneb Proč ten návod není česky?

Mám rád ostrov Korfu a Řeky. Získali si mě svou povahou, skvělou hudbou a dobrým jídlem. A naši čeští spolucestující? Ani letos nezklamali.

22.7.2024 v 23:48 | Karma: 36,73 | Přečteno: 3291x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem byl ve volební komisi aneb Hrnce fakt neprodávám

Já se vždycky někam přihlásím a oni mě pak všude zvolí. Ale že i u tohoto mizerně placeného krasosmutnění zažiji kopu legrace, to jsem fakt nepřepokládal.

14.6.2024 v 11:24 | Karma: 36,27 | Přečteno: 3600x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem mocinky zešedivěl z jednoho rozhovůrku

Pokud používají zdrobněliny lidé mladšího vydání, dokážu to s přimhouřením všech tělesných otvorů (nejen oka) pochopit. Ale lidé starší?

29.5.2024 v 21:57 | Karma: 26,33 | Přečteno: 956x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem boural plot aneb Tohle doma nezkoušejte!

Pro svou ženu udělám cokoliv..., teda skoro cokoliv. A tak jsem po jednom z víkendových hrdinských počinů skončil poprvé v životě na neschopence. A manželka? Zatím mě nezavrhla.

1.5.2024 v 19:34 | Karma: 32,18 | Přečteno: 1220x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!

Moje žena je skvělá. S ní se člověk opravdu nenudí. A ctí ji, že mě i po dvaceti letech, přes má veškerá technická klopýtnutí, vidí jako domácího kutila. Tentokrát mi dala za úkol smontovat zahradní domek. A to byla výzva!

31.3.2024 v 12:12 | Karma: 29,97 | Přečteno: 820x | Ostatní
  • Nejčtenější

Pohřešoval se profesor psychologie Ptáček, policie ho našla mrtvého

3. září 2024  10:23,  aktualizováno  20:39

Ve věku 48 let zemřel známý psycholog Radek Ptáček. Od neděle se pohřešoval, policie po něm...

Americké váhání končí. Ukrajina dostane zbraň pro údery v hloubi Ruska

3. září 2024  16:52

Premium Nejméně 245 vojenských cílů na území Ruska by mohla ukrajinská armáda zničit, pokud by jí k tomu...

Zelená fasáda olomouckého unikátu Green Wall ve vedru zvadla, rostliny uschly

5. září 2024  14:42

V roce 2022 vzbudila fasáda moderního nízkoenergetického bytového domu v Tomkově ulici v Olomouci...

Volili jste Pavla? Pak mě neškolte! říká Konečná. Extremistu vidí v Řeporyjích

2. září 2024

Do krajských a senátních voleb jde její strana s cílem bojovat proti vládě. Kromě nadcházejících...

Žák vyskočil instruktorovi z větroně. Padák se mu neotevřel

8. září 2024  13:21,  aktualizováno  14:01

U Slaného na Kladensku nedaleko letiště dopoledne zemřel po výskoku z větroně muž. Zřejmě dostal...

Nezaměstnanost v srpnu stagnovala, uchazečů o práci je více než míst

9. září 2024  10:24

Nezaměstnanost v Česku v srpnu stagnovala na 3,8 procenta. Bez práce bylo na konci měsíce 286 320...

Lžete, viní starostové Hladíka. Jeho data k recyklaci PET lahví jsou prý chybná

9. září 2024  10:23

Ministr životního prostředí Petr Hladík napsal na konci července starostům zdánlivě jednoduchý...

Kamala Harrisová je prázdná osoba, říká publicista Roman Joch

9. září 2024

Vysíláme V prezidentském klání v USA tahá za mírně delší konec demokratka Kamala Harrisová, která velmi...

Ve Slovenském ráji hořelo, požár hasily tři desítky lidí

9. září 2024  9:47

Více než tři desítky hasičů se v neděli odpoledne podílely na hašení požáru ve Slovenském ráji,...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 107
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2534x
Spisovatel, milovník německých boxerů, Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka, Karla Maye a všeho řeckého, hlavně pak ostrova Korfu.

Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2025).

Seznam rubrik