Jak jsem přemýšlel o smyslu života

Smysl života je důležitý. Já ho našel. Ten můj má 11. dubna narozeniny! Je to člověk, bez něhož bych v tomto složitém světě nemohl existovat. Všechno nejlepší!

Smysl života má každý postavený úplně jinak. Pro někoho jsou to pomyslné hmotné statky, nový notebook či telefon, nejlépe s nakousnutým ovocem (ano, i já byl léta na této vlně). Někdo směřuje svůj život do politiky, dobrovolně líbá kmotrův prsten, případně oprašuje na půdě busty rudých státníků ve víře jejich reinkarnace. Opravdový smysl života však máme všichni před sebou. Někdy jej však nevidíme, možná jej ani vidět nechceme, protože jej bereme jako samozřejmost.

Já smysl našel. Konkrétně pak v roce 2004. Tehdy jsem naprosto zbořil svůj dosavadní život, přehodil výhybku na úplně jinou kolej. Mnohdy jsem, svou vlastní blbostí, házel mému smyslu života na společnou cestu nějaká ta polena pod nohy (druhý pes, jiná práce, lpění na maličkostech, kecy o politice, zejména pak nedostatek společného času apod.).

Ano, můj smysl života je má žena - má nejlepší přítelkyně, která jedenáctého dubna slaví své krásné narozeniny. Je něžná a laskavá, vnímavá, tolerantní, obětavá a ochotná. V těžkých chvílích je mi největší oporou, která mě inspiruje svou silou a jemností zároveň. V některých chvílích mě vytočí (ale já ji vícekrát), ale zároveň rozesměje a pohladí. Za tu dobu nám oběma přibyla kopa vrásek, ale úsměv nás společně neopustil. Je to člověk, s nímž mám krásnou a inteligentní dceru, která dává právě smysl života nám oběma. Měla by za ty mé nápady (slepice na zahradě) dostat Řád bílého lva, ale věřím, že zrovna od hradního pána by jej nikdy nepřijala. 

Janičko, přeji Ti to nejlepší k narozeninám, zejména zdraví a trpělivost…, protože vím, že za toto veřejné vyznání mě asi zabiješ!

Tvůj Honza