Jak jsem reklamoval plynový kotel

V dnešní době je pojištění výnosný byznys. Pojistku mám přes patnáct let, nikdy jsem ji nepotřeboval využít…, až tuto zimu…, a narazil jsem.

V dnešní době je pojištění výnosný byznys. Dnes si sportovci pojišťují levou i pravou nohu, pokrývači kolena, pornoherci dobrou pověst a klavírista deset prstů. Já zůstal u obyčejné pojistky domácnosti a nemovitosti. Pojistku mám přes patnáct let, nikdy jsem ji nepotřeboval využít…, až tuto zimu…, a narazil jsem.

Plyn je zajímavé skupenství. Potřebujeme jej k řadě věcí, kdy tou nejdůležitější z nich je teplo. Nevím, jak to máte vy, ale mě většina věcí opouští či vypovídá službu tehdy, když je nejvíce potřebuji. Pneumatika auta se se mnou rozloučí v době, kdy nejvíce spěchám na setkání. Jako kdyby i ona věděla, že z pohledu technických prací jsem skončil u pravítka a výměna kola je pro mě sci-fi. Asi před týdnem na mě voda přestala téct tehdy, když jsem stál pod sprchou s pěti kilogramy pěny na těle, o zážitku s chybějícím toaletním papírem raději nemluvím. U plynu se mi to stalo v zimě při mínus dvaceti stupních, tedy v situaci, kdy člověk roní kroupy místo slz.

Ten den byl typický pro zimní období. Přes den jste nemohli vylézt ven bez toho, aniž byste zabalili své tělo do několika vrstev. V tomto počasí se vám při mrkání očních víček řasy lepily k sobě a při mluvení jste svá slova mohli přímo vidět. Hustě chumelilo celý den a vypadalo to, že snad nikdy nepřestane. Večer, zhruba o půl desáté, vypnul dodavatel elektrický proud v celé naší ulici. V tu chvíli si snad poprvé uvědomíte, jak jsme svázáni technikou a zcela na ni odkázáni. Nejen, že tím pádem vypne plynový kotel, ale všude kolem je tma jako v pytli a ukrutná, všude lezoucí zima. A tragédie nejvyššího kalibru – nejde wi-fi!

„Táto, nepřipadá ti, že je tady zima?“ zeptala se mě žena ihned poté, co se po půl hodině dodavatel slitoval a elektřinu do našeho domu znovu pustil. Podíval jsem se na teploměr a zjistil jsem, že teplota v domě během půl hodiny klesla na šestnáct stupňů. Vzhledem k tomu, že náš dům je typickým zástupcem montované stavby, zima se přes obvodové zdi vkrádá rychleji než Levák Bob do pokoje Barta Simpsona.

Kotel, prolítlo mi hlavou. Ta velká plechová obluda byla zcela zticha. Přemlouvání, hlazení, pláč a v závěru bušení pěstí o plech nepomáhalo. Inu, musím zavolat opraváře. Podíval jsem se na hodinky…, no, ten mě teda nepochválí. A měl jsem velmi dobrý odhad.

„Ses zbláznil,“ ozvalo se ze sluchátka, „podívej se, sakra, na hodinky. Ty seš opravdu…!“ Tolik různých peprných slov, která jsem si vyslechl při hovoru s opravářem, jsem před touto zkušeností vlastně vůbec neznal. Pořád dokola jsem si opakoval, že to musím vydržet, že přece nenechám rodinu zmrznout.

„Vlez si s ženou pod peřinu, dejte si před tím slivovici a zahřívejte se navzájem. Zapomeň, že přijedu!“ Típl mi hovor. Nedbal jsem na tento fakt a vytočil jej znovu.

„Sakra, ty seš neoblomnej! Tak počkej. Mám to k tobě daleko, to snad víš! Napočítám ti každý kilometr! Bude to drahý!“

Vyšel jsem před dům do mrazu. Co bych ovšem pro teplo domova neudělal. Velké auto, z nějž vystoupil postarší muž v typické červené seprané flanelové košili, na mě působilo jako příjezd záchranářského vozidla. 

„Víš, co jsem musel překonat, abych se tady k vám dostal? Není tu odhrnutá cesta! A ta jízda přes ty zatracené vrbenské serpentiny, “ zasyčel, „a tu šaškárnu z ksichtu si sundej, já už tu novou chřipku měl!“ 

Sundal jsem si zmrzlou roušku z obličeje.

„To bude s příplatkem…, to jsou ztížené pracovní podmínky“ řekl a pustil se do práce. Několik zavrčení akuvrtačky a přední plechový kryt kotle padal k zemi. Zhruba po necelých dvou hodinách bylo hotovo a peněženka rodinného rozpočtu byla tenčí o osm tisíc. Sbohem rodinné úspory.

„Napíšu ti papír,“ odvětil opravář ospale asi okolo půl druhé v noci, „je to přepětí, jestli máš pojistku, ono se vyplatí jim ten papír poslat!“

Poděkoval jsem mu za jeho ochotu. Ještě před tím, než jsem se svítáním ulehl, byla žádost o pojistné plnění v datové schránce pojišťovny.

Když mi asi po týdnu zatelefonovali, že se mou událostí budou zabývat, ale je nutností, abych předložil, nejlépe však ověřeným dopisem z centrály dodavatele elektrické energie z Ostravy, že opravdu předmětného dne došlo k výpadku elektrické energie, zvedlo mi to krevní tlak. Faktura nestačí. Zavolal jsem na tu jejich infolinku.

„Vy si myslíte, že si vymýšlím?“

„Takto to nesmíte brát,“ odvětila mladá slečna na druhé straně.

„A jak si to mám vyložit?“ zeptal jsem se toho mladého hlasu. 

„No, víte,“ polkla docela hlasitě, „my se setkáváme s pokusy…“.

„Tak podívejte se, vážená slečno. Nechápu skutečně, proč musím ještě dokládat nějaký přiblblý papír. Myslíte si, že mě baví ukecávat opraváře zašitého pod peřinou, aby vylezl z postele a pod slibem modrého z nebe dorazil ke mně domů? Moje malá dcera zažila díky tomu svůj první netradiční kurz přežití v zimních podmínkách!“ 

Nemožné se stalo skutečností. Do tří dnů jsem měl peníze na účtu.

A přepěťovou ochranu? Tu už u kotle mám! A pojišťovna? Tu jsem prozatím nezměnil.

Váš Honza