Jak mě podřízli aneb Zvedněte peníze raději zdravotníkům

Dnešní doba je divná. Klade na nás spoustu nároků, musíme stíhat několik věcí najednou (ženy jsou v tomto ohledu mnohonásobně lepší, přiznejme si to, pánové), musíme toho zvládat čím dál víc a…, prásk, tělo řekne dost. Kovidová pandemie se na mně podepsala v plné parádě. Více než rok plný lockdownů, kdy pomalu každý nadřízený byl vlastně tak trochu epidemiolog, který přesně věděl, co děláte vy i vaši zaměstnanci špatně, u mě probudil štítnou žlázu, o které jsem vlastně nevěděl, že ji mám. Respektive konečně jsem pochopil, co způsobuje ty mé potíže kolem.

Jakmile nadešly velké prázdniny a ten zlotřilý čínský virus odjel na dovolenou, kterou si protáhne, stejně jako v loňském roce, do ukončení podzimních voleb, jsem musel nastoupit do nemocnice, aby mi tu malou potvoru, která mě dost trápila, vytáhli ven. Už při příjmu mě potěšil zřízenec Jarda, který sršel vtipem a dobrou náladou. Je pravdou, že jediné, co mohu nemocnici vyčíst, jsou tvrdé matrace, ale to vlastně není problém nemocnice, ale můj. Mám to prostě tak, že nejlépe se vyspím ve svém.

Od té doby, co jsem spolkl na pokoji chechtací prášek, si nepamatuji vůbec nic. Vlastně ano…, jen neskutečné běhání spousty lidí na sále, náhubek na obličeji a tmu…, potom jsem se probudil na JIP, kde ze mě čouhalo nějak moc drátků. V polospánku jsem ovšem viděl, jak se na chodbě sestřičky a ošetřovatelé snaží umravnit velmi opilého pacienta, který pro kravál a sprostá slova nešel daleko. Ta samá sestřička, která se přetahovala s opilcem, mi poté pomohla s úsměvem a velkou laskavostí na toaletu, v době, kdy můj tlak byl na bodu mrazu. Bez její pomoci bych nebyl schopen udělat jediný krok. Vůbec na sobě nedala znát, že jí před pár vteřinami vulgárně nadávalo nějaké ožralé hovado.

Poté, co jsem se dostal zpět na chirurgii, jsem ve zpravodajství zjistil, že si politici opět odsouhlasili zvednutí platů. Nevím, jestli se mi to chce vůbec komentovat. Vlastně asi jen tak, že pro mě má ta sestra z JIPky či primář, který dokáže se skalpelem zázraky, daleko větší cenu. Smutné je to, že si to ten poslanec uvědomí taky, ale až potom, co na tom operačním sále bude ležet. 

Mějte se fajn

Váš Honza