Jak jsem nepochopil kardinála aneb Pro znásilnění není omluva

Nějak jsem nepochopil, proč poslední blog kardinála vznikl. Vrcholný představitel, k němuž má církev vzhlížet, by měl v tak choulostivé věci raději mlčet. Jeho poslední vyjádření poškozuje církev víc, než si možná sám myslí.

Bůh je frajer, řekl mi jednou můj velmi dobrý přítel, farář Marek. Člověk, který mě k víře přivedl, na základě jeho vzoru jsem začal pohlížet na církev jinak, než na společenství obtloustlých kněží, kteří kážou vodu, ale pijí víno. Otec Marek dělal tábory pro děti, lezl po skalách, staral se o seniory, žehnal motorkářům a zašel s věřícími i na pivo. Prostě člověk, který pro Kristovo učení dokáže zbláznit dav…, a to dav mladých lidí, což je dobře.

Vždy jsem chtěl patřit ke společenství lidí, kteří hlásají víru dle evangelia, ale nezamrzli v 18. století. Článek pana kardinála jsem si četl asi patnáctkrát. Snažím se pochopit, co jím chtěl říct. Ale v této složité době měl napsat raději blog o ředkvičkách.

Pohled kardinála na znásilnění mohu označit za velmi divný. Pan kardinál píše, že jedinou volbou není neodporovat agresorovi, přičemž připomíná také statečnou možnost volit smrt. No, neumím si to představit, pokud by se to stalo mé ženě či mé pětileté dceři. Umí se pan kardinál vžít do psychiky takto postižené ženy, nebo se k ženě staví tak, jak tomu bylo v dřívějších dobách, kdy žena byla pro muže vlastně jen chodící porodnice a „věc“ bez názoru a práva na něj? A tvrzení, že si žena dokáže zamilovat dítě, které vzešlo po takto násilném aktu, považuji za naprosto černobílé. My, co pracujeme s dětmi, o které se rodiče nedovedli, nechtěli nebo neuměli postarat (v ústavní výchově), bychom mohli hodiny a hodiny vyprávět. Vzpomenu jen nešťastnou Nelu Moravcovou…

Když jdu do kostela, přičemž chodím celkem pravidelně, mnohdy přemýšlím, proč je nás v tak krásném chrámu málo. Počet věřících, stejně jako počet farářů, kteří se připravují na církevní povolání, je rapidně nízký. Obávám se, že je to přístupem, zamrznutím a nepřizpůsobením se církve dnešní moderní době. A je to škoda. Bůh je prostě frajer, jen ho zkusme brát opravdu vážně…, on má totiž rád všechny, nejen muže.

Váš Honza