Jak jsem lepil plastové lišty aneb To zatracené lepidlo lepí

Již několikrát jsem čtenářům svého blogu naznačil, že na tom nejsem s technickou stránkou příliš dobře. Při lepení plastových lišt jsem utrpěl i menší fyzická, ale také psychická zranění.

Již několikrát jsem čtenářům svého blogu naznačil, že na tom nejsem s technickou stránkou příliš dobře. Výměna kola u auta či vrtání polic jsou pro mě věci na úrovni sci-fi, sekání trávy vesměs zvládám, ovšem nesmím při něm narazit na kámen či maskovaný pařez.

Od doby, co mám doma německého boxera, se mi doslova obrátil život vzhůru nohama. Je to úžasné plemeno. Neznám jinou rasu psa, která by byla tak neskutečně oddaná svým lidem, zejména pak dětem a všemu, co k jeho dvounožcům patří. Ale v době psí puberty, která právě vrcholí, je někdy na zabití. Sedí vedle vás způsobile, až si říkáte, jak dobře jste ho vychoval, dvakrát mrknete očima a ten poslušný pes už na svém místě není, rdousí kosa na trávníku v druhém koutě zahrady, případně zahrabává vaši botu do včera hotového a osázeného záhonu. Ale je spravedlivé a nutné dodat, že se jedná skutečně o velmi učenlivé a hodné psisko…, až na tu váhu a sílu, kdy provalí cokoliv, jen aby byl brzy vedle vás a mohl vás olíznout.

„Táto,“ začala má drahá polovička, „měl bys vymyslet něco, aby ten náš Kyklop nerozbíjel tu síť proti komárům ve dveřích na terasu!“ Ano, jeho specialita je zaškrábat si na síť, když chce jít domů. A specialitou mé ženy je chtít po mně nemožné ve chvílích, kdy se zase nechce mně. Ale zklamat…, to jsem ji prostě nechtěl.

Pár minut mi to trvalo, ale po chvíli přemýšlení jsem si řekl, že to zvládnu. Odjel jsem do hobby marketu, kde jsem vybral několik plastových lišt a lepidlo, které údajně během několika vteřin přilepí i betonovou tašku. Myšlenka to byla jedinečná…, nalepit z venkovní strany lišty od země až do poloviny sítě…, pes se opře o lištu a neroztrhne síť.

„To lepidlo drží?“ zeptal jsem se prodavače. Vykulil na mě oči, díky čemuž jsem pochopil, že jsem se zeptal úplně nesmyslně.

„Jako slovo boží, milej pane,“ odvětil prodavač. Netušil jsem, že není daleko od pravdy.

Bílá lišta svým vzhledem seděla na dveřích od terasy jako prdel na hrnec. Kápl jsem na ni na obou stranách kapky lepidla a přiložil lištu na předem označená místa. Prý mám vydržet dvě minuty, pravil návod k použití. Nebudeš zbabělec, vydržíš aspoň pět minut. Lepidlo tuhlo ovšem rychleji, než jsem očekával.

Přilepil jsem se k liště tak dobře, že jsem musel použít nohu, abych se od ní odtrhl. Strhl jsem si kůži z obou ukazováků a síť proti hmyzu vyškubl z pantů. Tuba s lepidlem se mi přilepila k palci levé ruky. Se vší zlostí jsem vzal nachystané lišty do rukou. Chtěl jsem je vyhodit do popelnice. Bohužel se k mým dlaním přilepily i ony. Vypadal jsem jako Střihoruký Edward.

Když jsem se zbavil toho sajrajtu z rukou, což mimochodem zabralo asi tři dny, zjistil jsem, že náhradní síť do dveří vyjde asi na sedmdesát korun, ale ta šaškárna s lištami mě vyšla asi na pět stovek. Inu, dvakrát měř a jednou řež.

Váš Honza