Vzpomínky na budoucnost

            Dnes si dovolím od spisovatele Ericha von Dänikena „vypůjčit“ název pro další díl tohoto ročního seriálu, protože bude řeč o proroctví starém více jak dvě a půl tisíciletí.

            Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý. (Daniel 2,44+45)

            Daniel také popsal to, co nás teprve čeká. Hovoří o tom, co je po věky nadějí všech křesťanů – o království, které nebude čelit válkám, protože bude vládnout na celé planetě.

            Spousta lidí se nad těmito slovy jen pousměje. V lepším případě si řeknou: „Utopie.“ Někteří si možná pomyslí: „Bylo by to krásné, kdyby to byla pravda. Je to však jen pohádka.“

            Přemýšlím, co si asi říkali lidé v Danielově době, když slyšeli, že tu po Babylónii bude říše Médů a Peršanů a po nich nějací Řekové, kteří tehdy byli rozdrobeni do městských států, které bojovaly jeden proti druhému. Věřili té pohádce?

            Vše, co Daniel vyslovil o Babylónu i dalších říších, se naplnilo. Proto nemám důvod nevěřit, že přijde okamžik, „kdy dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky“. Těším se na naplnění této části Danielova proroctví.

Bože, díky, že s Tebou mohu vzpomínat i na budoucnost. Tyto „vzpomínky“ mi pomáhají snášet všechny životní trampoty.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Vzpomínky na současnost ...