Pomluva je jako peří

            Stoupající oblíbenost deníků a časopisů, které přináší pikantní podrobnosti ze života slavných, svědčí o tom, jak postupně klesá úroveň naší společnosti.

            Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. (Exodus 20,16)

            Jeden pastor měl ve svém společenství neskutečnou drbnu. Dokázala pomluvit každého, s kým se potkala. Farář přemýšlel, co s ní.
Pak doslal nápad. Zavolal si dotyčnou a řekl jí, ať přinese nejlepší peřinu, jakou doma má. Pak spolu vystoupali na kostelní věž. Podal jí nůž a přikázal, ať peřinu rozpáře a peří vytřepe z malého okna.
Když vše splnila, tak jí řekl: "A teď běžte dolů a všechno peří posbírejte!" Na chvíli jí došla slova. Pak se vzpamatovala. Vyhrkla: "To přece nejde, pane faráři!" Pastor se na ní smutně podíval a pronesl: "Pomluva je jako peří. Slovo, které vypustíte z úst, už nikdy nevezmete zpět. Běžte a přemýšlejte o sobě!"

            Když mohu uškodit někomu, koho nemám v lásce, protože mu mám co oplácet, je to velké pokušení. Přesto mne Bůh vybízí, abych to nedělal. Nakonec totiž ublížím i sobě.
            Jazyk je může být zdrojem požehnání, nebo nástrojem zla. Deváté přikázání nám radí, abychom se rozhodli, že náš jazyk nebude šířit lži ani křivá svědectví. Volbu by nám mělo usnadnit vědomí, že pomluva a dokonce ani pravda řečená s cílem ublížit, ještě nikoho neudělala trvale šťastným.

           Bože, odnauč mne škodolibé radosti z neštěstí mých nepřátel. Nauč můj jazyk, aby i jim  přál raději jen to dobré. Díky.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Nepovídej! Fakt?