Jaká je šance Západu na vítězství nad ruskou totalitou?

Žádná předurčenost vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí neexistuje. K tom jsou zapotřebí zbraně a odhodlaní lidé. Pouze si namlouváme, že naše společnost má vůči totalitářským barbarům výhodu v efektivnosti a odolnosti.

Myslíme si, že byrokracie (úřední komplikace a dotační džungli), je něco sice otravného, ale v podstatě se s tím dá žít. Současně se domníváme, že byrokracii máme pod kontrolou a když přeroste určitou míru, tak někdo nějak zasáhne a zase bude dobře. Považujeme ji za něco jako blechy u psa. Občas se sice drbe, ale v podstatě se nic moc neděje. Skutečné katastrofy přece mají podobu zemětřesení, zamoření malárií, horečkou dengue a podobně. Z byrokracie přece nikomu netrčí nohy ze sutin ani neteče krev ze sliznic. Jenže účinky byrokracie na společnost jsou ještě více zničující právě kvůli tomu, že nebolí a bolest je varovným příznakem.

Zvětšují se mandatorní výdaje (důchody, dávky, úřednické platy, úroky na obsluhu státního dluhu…). Současně politická elita propadla ideologii Green Dealu, kterým se sami odřezáváme od zdrojů energie a surovin. Civilizace nemůže fungovat, pokud nemá dostatek zdrojů, aby pokryla svoji spotřebu. Fyzicky bojujeme proti Rusku a současně na další válečné frontě proti větrným mlýnům tzv. globálního oteplení Země. Západ se místo soustředění sil na porážku autoritářských režimů vysiluje stavěním bezúčelných, zbytečných a pro ekonomiku i společnost zničujících „klimatických pyramid“. Vedle toho Západ trpí autoimunitním onemocněním v podobě nenávisti k vlastním dějinám, pocitem iracionální viny za to, co někdo někdy udělal v minulosti, ekologismem, který nemá nic společného s ochranou přírody, obsedantní nejistotou, zda to co děláme je správné.

Je také často zmiňováno, že kvantita se mění na kvalitu. V případě Evropy však kvantita států (počet nacionálních entit) snižuje kvalitu politické, hospodářské a vojenské reakce na vnější, dnes žhavě aktuální ruské ohrožení. Společně má Evropská unie více obyvatel než Spojené státy a o 18 procent menší hrubý národní produkt (HDP). Jenže každý z 27 členských trpaslíků si sobecky myslí, že má „vlastní zájmy“ a v pro uspokojení domácích nátlakových skupin, pořizuje vlastní zbraně. O nějaké unifikaci nejde hovořit. Podívejme se, jak rozdílně probíhá vyzbrojování Polska a Česka. Co však ukázala válka na Ukrajině, tak nutnost masové výroby, kde kvantita zbraní dodává kvalitu.

Dotace

Šéf nejvyššího kontrolního úřadu Kala hovořil v případě Česka o „dotační ekonomice“,protikladu k tržní ekonomiky, kde se dotuje vše, bez účelu, vyhodnocení dopadů, prostě jen tak, kvůli existenci. Zemědělství je toho zářným příkladem, kde 77 000 pracovníků dostává 68,6 mld. korun podpor (Zelená zpráva za 2022 vypracovávaná MZe, str. 1, cituji….“výdaje státu do odvětví zemědělství ve srovnání s rokem 2021 zůstaly na téměř shodné úrovni (+0,4 %) a v absolutní hodnotě představovaly 68,6 mld. Kč“).

Sadaří a vinaři po nedávných mrazících hbitě natáhli ruce ke státu. Jenže místo peněz na nějaké dotace, je třeba nakoupit vojenský materiál. U vinařů jsou jakékoliv požadavky na státní peníze úplně směšné. Jsou to producenti jednoho z druhů legální alkoholové drogy, která ničí zdraví a životy lidí a jsou zvýhodněni před jinými výrobci alkoholu tím, že roky neplatí ze své produkce spotřební daň.

Ano, ztratili jsme soudnost ohledně toho, co jsou skutečné priority. Těmi jsou vnitřní a vnější bezpečnost, takže, důchody, dávky a dotace jsou zbytné a nastal čas k jejich snížení. Jak řekl americký prezident Ronald Reagan v diskusi nad přípravou federálního rozpočtu: …mou nejdůležitější zodpovědností je bezpečnost Spojených států…Nebudeme-li v bezpečí, nebudeme žádné sociální programy potřebovat.“

Proč vůbec obec s 15 miliony na účtu, která patří mezi ty, které z populistických důvodů nezvedají koeficient daně z nemovitostí a mohla by si tak vybrat ještě více příjmů, dostává dotace na stan zastřešující taneční parket a na vratné plastové kelímky na pivo? Proč vůbec mají obce 35 let po převratu a 20 let od vstupu do Evropské unie dostávat dotace. Přece s péčí řádného hospodáře musí mít všechny škody po komunistech již zahlazené. Proč mají dostávají včelaři dotaci 300 korun na včelstvo? Vždyť kvůli tomu to my včelaři neděláme (autor je včelař).

Výrobci tepelných čerpadel chtějí dotaci. Výrobci předražených stavebních materiálů, developeři, kterým nejdou na odbyt jejich předražené „kutě“, spolu s „nenažranými“ bankéři, chtějí po státu dotovat hypotéky. (Zde si dovolím citovat šéfa Dostupného bydlení České spořitelny Marka Blahu, který řekl: „….nyní existuje velké množství developerských projektů, které již mají schválená veškerá stavební povolení, nejsou ovšem spuštěny, protože na trhu chybí klienti, kteří by si mohli dovolit vzít hypotéku“). Už nestačí, že hypoúroky jsou daňově odpočitatelnou položkou a že tedy chudí dotují bohaté.

Korunu nesmyslnosti dotační ekonomiky vidím v 393 mil. korun pro firmu nazývanou Kiwi.com. Jeden z mnoha přeprodejců cizích letenek na trhu (další např. airpaz.com, azair.com, esky.cz, jetradar.com, skiplagged.com, kayak.ie, letuska.cz, matrix.itasoftware.com, momondo.cz, pelikan.cz, skyscanner.com, studentagency.cz, tiket.com…). Kiwi.com nic důležitého, světoborného, nenahraditelného, pro život důležitého nevyrábí ani nezajišťuje. Ve své štědrosti financované z kapes jiných se tato firma vůbec nežinýruje (2017: stěhování do Campus Science Park Brno, 8 600 m2. Kanceláře zahrnovaly relaxační místnosti, houpačkové jednací kouty, travnaté posezení s výhledem na západ slunce, kinosál, fitness či saunu s masérnou). Výhody práce v takové dotované firmě jsou rozsáhlé. Třeba „šéfík“ sebemenšího týmu může jet 2x za měsíc do práce taxíkem).

Uvidíme, jak kauza ještě dopadne a zda načerpání 393 mil. korun dotací bude konečná. Kiwi.com totiž získala od státu v rámci programu Covid Plus garanci na půjčku ve výši 25,6 milionu eur (v přepočtu skoro 700 milionů korun). Garance platily do 8. prosince 2023 a stát ručí až do výše 80 % úvěru. Takže, jak to bude zjistíme až účetních podkladů v roce 2024. Pokud nebudou cudně utajeny.

Obecně ekonomové nedoceňují fenomén dotační nákazy (špatného příkladu), která se šíří ze zeleného sektoru. Právě v něm panuje představa, že vše se „udotuje“. Kombinace prostředků z Evropské unie, jejichž utrácení „tolik nebolí“ spolu s ideologií plnit a překročit závazky z Green Dealu, to vše otevřelo stavidla pro dotování naprosto všeho. Třinecké železárny si třeba představují svoji modernizaci a přechod na pravidla Grean Dealu za dotace ve výši 30 mld. Kdo je masochista a sleduje třeba mediální výstupy ministra životního prostředí Hladíka, tak se sám sebe ptá, kdo se tady zbláznil.

Osobně nevím co s tím. V minulosti docházelo v parlamentu při schvalování státního rozpočtu k „dělení medvěda“. Jednotliví poslanci z vyčleněné částky směřovali miliony na jimi vybrané účely do obcí, měst, tělovýchovných jednot….. Tato praxe skončila a nic se nestalo, takže dotace z ministerstev a krajů pro obce a firmy by mohly a měly skončit také.

Byrokracie

Jestliže neživá příroda míří k neuspořádanosti, zjednodušování, lidské společnosti se naopak stále více zesložiťují, a to do míry, kdy cokoliv dělat je nemožné.

Příkladem byrokratické paralýzy je třeba dnešní insolvenční řízení, které má vracet majetek a pracovní sílu neúspěšných firem zpět na trh. V zákoně o konkurzu a vyrovnání účinném do konce roku 2007 se reálně používalo cca 33 paragrafů z celkových 64. Insolvenční zákon platný od roku 2008 má 434 paragrafů a od podzimu 2023 platný zákon o preventivní restrukturalizaci dalších 121. Výsledkem je kličkování dlužníků před věřiteli pomocí moratorií a návrhů na restrukturalizaci a protahování toho, co je ekonomicky nevyhnutelné. Zářným příkladem je huť Liberty, která již dávno měla být prodána a vyrábět tanky. Již neplatí řádně zaměstnancům ani za ně neodvádí sociální a zdravotní pojištění to co má. Výroba stojí, všem okolo je jasné, že nějaké zmrtvýchvstání s 16 mld. korun na „hrbu“ představuje fantasmagorie, ale přesto soud prodloužil moratorium.

Zákaz billboardů z okolí dálnic (i mostů) a silnic 1. třídy začal platit 1. září 2017 (na základě zákona z roku 2012). Akruálně spočítalo ŘSD 3350 nelegálních bigboardů. Neschopnost státu prosadit právo v této oblasti je signifikantní a nabízí závěr, že tento stát nemá perspektivu.

Zdlouhavá příprava dopravních staveb je chronicky známá, ale legislativně se možnost nekonečných „pruzení“ ekologistů neřeší.

Státní správa si kvůli zákonu o veřejných zakázkách nedokáže pořídit IT program. Případ Cermatu a snahy o digitalizaci přijímacího řízení na střední školy je zářným příkladem. Kdyby se jeho ředitel Miroslav Krejčí (tři programátoři na DPP spolu s jeho synem jako brigádníkem) po zablokování soutěže neúspěšným soutěžitelem nevydali na „sebevražednou misi“, vše by se dělalo papírově ještě za pět let.

Na všechno musí být veřejné soutěže a v rámci nich i skořápková firma která nic nevyrábí je schopná zablokovat armádní nákupy a ohrozit bezpečnost Česka anebo odsunout dostavbu pražského metra. Navzdory „propracovanému“ zákonu o veřejných zakázkách policie měsíc co měsíc zahajuje stíhání manipulátorů. K čemu je potom tento systém, který pouze komplikuje chod společnosti a současně neznemožňuje krást. A co je ještě nejzajímavější? Nikde jsem nečetl popisy nějakých sofistikovaných manipulací s výběrovým řízení, vše je naprosto primitivní. Jak je to možné?

To je pouze pár komínku do mozaiky. Roztříštěnost názorů, zájmů a priorit však znemožňuje prosadit změnu, jak jsem popsal v textu „O nemožnosti snížit náklady na úředníky“.

Souboj svobody a totality

V článku „Bojové drony CCA aneb Dominance demokratického a tržně orientovaného Západu“ na serveru Armádní noviny Jan Grohmann se píše: „(v totalitě) stačí jeden podpis vůdce. Na ekologii, právo a lidi se nehledí. Žádná opozice a jiný názor neexistuje. Rusko a Čína díky totalitně-centralistickým nástrojům mohou mimo jiné velmi rychle mobilizovat pracovní sílu, vědecko-technický potenciál země a průmysl. To má očividné výhody v oblastech důležitých pro životní zájmy země – jako například mobilizace velkého množství vojáků a rychle zvyšování vojenské výroby. V každém případě výhody, které plynou z volného trhu, inovací, kreativity a aktivismu by měly umožnit dominovat Západu nad totalitně-centralistickými ekonomikami, jako je Čína nebo Rusko“.

Dovolím si vyjádřit pochybnost nad těmito závěry, které se pravidelně objevují i u jiných autorů a hlavně u politiků. Pokud nemáte dostatek kvalitních zbraní a lidí ochotných je použít, žádná předurčenost vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí vás nezachrání. Spíše jde dovodit, že dnešní model svobodné společnosti nemá vůči totalitářským barbarům žádnou výhodu v efektivnosti a odolnosti.

Putin od začátku války na Ukrajině opakuje, že Západ je slabý, změkčilý, prohnilý, neschopný vést válku. Bohužel má pravdu. Pokud nemáme odvahu použít sílu na obranu vlastních zájmů, respektive naše zájmy vidíme jako právo na spokojený, poklidný život, na nejen víkendové zažívání zážitkových zážitků, proti barbarům ochotným použít sílu nemáme šanci.

Dnes jsou pochybnosti i o vojenské převaze Západu nad Ruskem. Mějme se na pozoru věřit vlastní propagandě. Jasně se ukázalo, že naše zbraně nejsou zázračné, nemáme jich dost na velkou, dlouhou válku s trochu rovnocenným protivníkem, jinou než bylo honění pastevců po afgánských horách. Hlavně, chybí nám ono barbarské odhodlání.

Západ na začátku roku 2023 natlačil Ukrajinu do ofenzívy, svázal jí ruce zákazem použití jím dodaného „šrotu“ na území Ruska a ještě mistroval, jakou má použít taktiku. Mimochodem to stejné nastalo před současným útokem Rusů ve směru na Charkov. Několik týdnů se mohli nerušeně shromažďovat a připravovat na ruském území, jejich odstřelování ze strany Ukrajiny bylo fujky, fujky. Na druhou stranu Ukrajinci nemohli budovat na svém území obranné pozice kvůli ruské dělostřelbě.

Co kdyby ruskou obranou linii k Mariupolu nebyla schopna prorazit ani americká armáda? Co když západní letecká převaha nad Ruskem je již pouhou fikcí? Co když západní armády jsou již naprosto „out“ v používání dronů a obraně před nimi?

Egyptolog a filozof Stanislav Bárta formuloval 7 zákonů rozvoje, trvání a konce civilizace.

1. VĚROHODNOST

Civilizace funguje, dokud platí společenská smlouva. Dokud věříme našim elitám. Část lidí elitám nevěří a má alternativní elity i fakta nebo si myslí, že stojí nad systémem, za systémem.

2. ZÁKON SDÍLENÝCH HODNOT A VIZÍ.

Civilizace funguje, dokud mají její členové stejný systém hodnot. Část lidí má již zcela jiný systém hodnot. Domnívají se, že Zlo je Dobro, Kapitulace je Mír, Bída je Prosperita, Totalita je Svoboda, Chřadnutí je Posílení, Agrese je Pomoc, Útok je Ochrana, Nadvláda je Pochopení, Obsazení je Osvobození, Deportace je Záchrana, Ničení je Pomoc, Ponížení je Úcta, Násilí je Přátelství, Otroctví je Rovnoprávnost. Místem, kde došlo k naprostému přepólování výše uvedených pojmů je Rusko.

Situace dospěla do stadia, kdy vůdce fanklubu (např. Trump, Babiš…..) může říci nebo provést naprosto cokoliv. Policejní vyšetřování, spolupráce s nepřátelskou mocností, usvědčení ze lži, soudní kauzy, nic z toho nemá na jejich podporovatele vliv.

3. ZÁKON KOLAPSU A REGENERACE.

Na začátku a na konci civilizací stojí konflikt. Západ ve válce s Ruskem stojí před rizikem kolapsu ve smyslu porážky ideové i fyzické, po které bude následovat opuštění svobody a demokracie a doslovné pohlcení barbary. Lepší variantou by bylo, kdyby pod vnějším tlakem došlo ke zjednodušení naší civilizace ve smyslu zjednodušení systému (byrokratického, dotačního, mandatorních výdajů, federalizace evropských států, „gryndýlových“ omezení) a toto povede k regeneraci svobodného světa.

4. HÉRAKLEITŮV ZÁKON.

Co civilizaci dovedlo na vrchol, to ji také stáhne ke dnu. Byrokracie, jako centralizovaná správa, sociální stát eliminující tenze ve společnosti, ochrana životního prostředí, rozvoj a soupeření jednotlivých národních států nás pozvedli na dnešní úroveň. Dnes díky nim míříme k úpadku. Záleží pouze na nás, zda se dokážeme regenerovat.

5. ZÁKON ENERGETICKÉ A TECHNOLOGICKÉ DETERMINACE.

Civilizace funguje, dokud má dost zdrojů, aby pokryla svoji spotřebu. Přestože máme teoreticky dostatek energetických a surovinových zdrojů, ideologie ekologismu (gryndýlismu) nám brání tyto zdroje využívat. Uměle a zbytečně vzniká energetická nouze a nouze mobility (nedostupnost individuální dopravy), které zničí věrohodnost současných elit i hodnoty a civilizační vize.

6. ZÁKON ADAPTACE.

O přežití civilizace rozhoduje její schopnost adaptovat se na změny. Záleží pouze na nás, zda zpřetrháme omezení ekologismu a využijeme dostupné energetické a surovinové zdroje, zda se vymaníme ze zákazu genetických modifikací, abychom naše zemědělství mohli adaptovat na změny klimatu. Zda zjednodušíme naši civilizaci a adaptujeme na změny.

7. ZÁKON SKOKOVÉ ZMĚNY.

Civilizace se nevyvíjí lineárně, ale ve skocích. Všechny civilizace jsou konečné. Nic neroste do nebe, je pouze na nás, zda adaptací na změněné podmínky prodloužíme trvání naší společnosti tak jak ji známe.