Na 8. květen připadá Den vítězství, výročí porážky nacismu a ukončení 2. světové války v Evropě. Jak si ale připomínat tyto události? Nastala 8. května 1945 svoboda, aby šlo hovořit o osvobození?
Pobaltské státy považují obsazení svého území Sovětským svazem nikoliv za osvobození, ale za novou okupaci. V Lotyšsku, Estonsku a Litvě po skončení bojů začaly deportace a brutální čistky místního obyvatelstva. V Československu byla situace úplně stejná.
V roce 1945 tři miliony lidských bytostí, německy mluvících Čechů (čs. občanství museli být teprve zbaveni dekretem Eduarda Miloševiče Beneše, EMB), přišlo o občanská a majetková práva v rozsahu, který v západní Evropě neměl obdoby. Museli na oblečení nosit značky, stejně jako dříve Židé, jejich děti nemohly chodit do školy, měli zákaz používání rodného jazyka, podléhali otrockým pracím a dlouhodobé internaci, přišli o majetek, a nakonec byli vyhnání z domova. Vše doprovázelo fyzické násilí, počet zavražděných je odhadováno na 15 000 až 30 000. Je pro pořádek, v západních zemích v vyhánění nedošlo.
Po obsazování Československa docházelo ze strany sovětské „armády“ ke krádežím a znásilňování. Skoro v každé rodině jsou vzpomínky na tyto události, na zoufalé skrývání žen, dívek a mlčení poválečného totalitního, nacionálně socialistického státu EMB o těchto věcech. Probíhalo jak individuální tak i „státní“ rabování, kdy německý majetek na území Československa byl orgány Sovětského svazu považován za kořist. Dodnes mají události této doby odraz v českém jazyku, a to popisem „chová se, jako by to tady osvobodil“.
Za sovětskou armádou v roce 1945 přicházely jednotky tajné policie a kontrarozvědky, které na území Československa zatýkaly předválečné ruské emigranty. Počet unesených se odhaduje na 300 až 1500 lidí.
V říjnu 1945 došlo i na česky mluvící Čechy, kdy účinnosti nabyly Benešovy dekrety o „znárodnění“ bank, pojišťoven, dolů, hutí, chemického a potravinářského průmyslu. Stát si přivlastnil 67 procent hospodářství Československa a jakékoliv odškodnění bylo od počátku fikcí. „Znárodnění“ provedené komunisty po 28. únoru 1948 představovalo pouhou „třešinku na dortu“. Zmíněný Eduard Miloševiš Beneš byl nejvýkonější komunista.
Svoboda nepanovala ani v politické oblasti. Československo po válce opanovala tzv. Národní fronta Čechů a Slováků, nucené spojenectví vládních politických stran. Žádná opoziční strana nebyla povolena.
Hovořme proto v souvislosti s 8. květnem 1945 nikoliv o osvobození, ale o obsazení. Jednalo se pouze o vedlejší produkt porážky nacistické totality od totality bolševické, která tím dostala možnost zachvátit východní Evropu. Jediný rozdíl mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byl ten, že rudí zlikvidovali více lidských bytostí a Anglo-američtí spojenci neosvobodili žádný sovětský koncentrační tábor (gulag) ani neukořistili archivy represivní NKVD, aby svět viděl, jak vypadá „ruskij mir“ (ruský svět).
Akceptujme konečně fakt, že Sovětský svaz již neexistuje a připomínejme stejně intenzivně památku vojáků všech 15 států bývalého Sovětského svazu. Vymažme z připomínek zločinný Sovětský svaz a hovořme pouze o individuálních osudech vojáků. Hlavně nedopusťme, aby si Rusko přivlastňovalo „zásluhy“, popírejme jeho „nástupnictví“ v této věci.
Srpy a kladiva, stejně jako hákové kříže jsou symboly ideologií potlačující lidská práva, demokracii a svobodu (Stát a obce hýčkají ruské propagandisty). Na pomnících 2. světové války nemají co dělat. Současně odstraňme sochy a pamětní desky z míst, kde nejsou válečné hroby. Ať se přemístí na hřbitovy, do muzeí, panoptik bolševismu nebo jsou poslány na východ, za kontingenty sovětských vojsk odsunutými v roce 1991.
Ne, 8 května 1945 nedošlo k osvobození, to jenom jedna totalita vystřídala druhou.
