Zastavme Green Deal, dokud je čas

Projekt zemí Západu na snížení emisí oxidu uhličitého (CO2), v Evropě známý jako Green Deal, zasahuje čím dál negativněji do našich životů. Neexistuje proto důležitější úkol než jak jej při zachování demokracie a svobody zvrátit.

Green Deal (GD) představuje smrtelné bezpečnostní riziko, oslabuje státy Evropské unie i celý Západ takovým způsobem, že se přímo nabízí, aby se staly ekonomickou kořistí pro Čínu nebo vojenskou kořistí pro Rusko. To proti nám vede „polohorkou“ válku. Nelze ale úspěšně bojovat na více frontách, nota bene, když celý GD je finančně nákladnější, než by byl přímý vojenský střet s Putinem. Západ se místo soustředění sil na porážku autoritářských režimů vysiluje stavěním bezúčelných, zbytečných a pro ekonomiku i společnost zničujících „klimatických pyramid“.

Technologie, na kterých má být založený GD, se nachází za horizontem současné reality, a to z pohledu technického vývoje, provozních nákladů i prostého fyzického rozšíření. Současně závisí na dodávkách surovin od našich nepřátel. Jako kdyby lidstvo v roce 1890 přijalo závazek, že za deset let postřílí koně a parní stroje půjdou do šrotu s tím, že se od roku 1990 budou používat spalovací motory a elektromotory. A nikdy jinak. Ano, některé děti jsou již v 10 letech schopné malovat obrázky mezihvězdných lodí poháněných antihmotou. Podobné bujné fantazie jsou dnes vydávány i ve zdánlivě seriózních médiích za něco reálného, běžného, okamžitě použitelného.   

Občasné zdroje elektřiny (OZE) slouží v podstatě jako reklamní šidítko GD. Jsme ohromováni čísly instalovaného výkonu, ale ten skutečný, využitelný se pohybuje v jeho zlomcích. Hlavně, a to zdůrazňuji, je v čase naprosto nahodilý, proto musí být v celé své kapacitě zálohovány normálními zdroji. Jedině ty zajistí elektřinu (dosavadní baterie nic zásadního neřeší), když nesvítí slunce a nefouká vítr. Ani skalní fandové OZE nejsou ochotni se odpojit od sítě a žít v uzavřeném energetickém ostrově. Všichni chtějí mít elektřinu kdykoliv k dispozici.

Místo aby síť byla koncipována na pokrytí odběru zákazníků, dnes má pojmout čím dál větší nárazovou výrobu OZE, což vyžaduje obrovské investiční náklady. Místo inteligentního řízení sítě spojeném např. odpojování OZE se budují a mají budovat další a další dráty a tím pádem roste regulovaná složka. Odkaz A to ještě budou čím dál více růst náklady na stabilizaci sítě, když se bude snižovat základní báze stabilního příkonu (zastavování uhelných elektráren).

Shrnuto, stát rozdává z peněz daňových poplatníků dotace na vznik větrných a fotovoltaických elektráren. Tím zvyšuje náklady na technické a provozní posilování stability energetické sítě což všem zdražuje elektřinu. Současně rapidně roste riziko blackoutu (technickou chybou, útokem hackerů) v energetické síti balancující na špičce nože pomocí počítačových algoritmů.

Absurdní situace v Německu, která ale nastává i v Česku, resp. jej negativně ovlivňuje. (odkaz na zdroj zde) V době větru a slunce se ceny elektřiny propadají do minusu, nemá ji kdo spotřebovat. Místo logického odstavení větrníků a slunečníků, velká část producentů vyrábí dál, protože mají zaručené pevně dané, dotované ceny (2024 20 mld. euro). Vzniká nestabilita sítě a její vyrovnání je cenově náročné. (Nebo se OZE dispečnikem vypnou, ale majitelé mají nárok na kompenzaci za „nedodávku“, což nastalo v Česku letos o Velikonocích). V Německu nyly náklady za „nedodávku“ 3 mld. eur. Podle návrhu rozpočtu na 2025 by nové zdroje v Německu již žádnou podporu neměli získat. Jenže ekonomové volají i po ukončení podpory starých zdrojů, jenže to znamená soudu, arbitráže. Však to známe od nás z boje se solárními barony.

Ekonomové vyzvali vládu k rozdělení Německa na dvě nebo více tarifních zón, dnes platí všude stejná cena. OZE se nachází na severu a na průmyslový jih neexistuje dostatečná přenosová kapacita. U moře je tak elektřiny nadbytek, na jihu se jí nedostává. Dochází k absurditám, kdy větrníky na severu srazí cenu a tak se ve Schwarzwaldu (zalesněné pohoří v jihozápadním Německu, ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko.) spustí přečerpávací elektráry, které na jihu dál odsávají elektřinu ze sítě. Na základě toho musí provozovatel soustavy spustit drahé plynové zdroje.

Jak se blíží milníky GD (např. 2035 zákaz registrace nových aut se spalovacími motory), rozpadá se struktura současného světa. Automobilky omezují vývoj normálních aut, rafinérie neplánují zvyšování svých kapacit ani modernizace. Těžařům plynu a ropy chybí výhled na získání dlouhodobých kontraktů, což zhoršuje jistotu dodávek i ceny. Čas pracuje proti nám.

Pod záminkou udržitelnosti a ochrany životního prostředí se neudržitelně ničí flóra i fauna a plundruje půda výrobou tzv. biopaliv pomocí intenzívního zemědělství. V tomto ohledu se lidské chování zcela vymklo z morálních kloubů. Maminka každý bochník chleba jako boží dar před rozkrojením pokřižovala. A dnes? Zemědělské produkty, které mohly být jídlem, zvráceně spalujeme v autech a bioplynových stanicích. Dokonce předseda Agrární komory, navrhuje spálit 500 000 - 1 000 000 tun pšenice, která zůstala jezeďákům ve skladech, když letech 2022-2023 "špónovali" ceny potravin.  

Klimatické regulace přináší energetickou a mobilní chudobu (neschopnost pořídit si individuální dopravní prostředek) a plošně snižují naši životní úroveň. Víra v globální oteplování se podobá středověkému očekávání konce světa. To vede k obrovskému napětí mezi „nevěřícími“ postiženými dopady GD a společenskými elitami ovládané vírou v nutnost omezování oxidu uhličitého nebo z konformity předstírajících tuto víru. Mrazivé je, s jakou lehkostí ekologisté mluví (ano, jenom mluví) o tom, že není důvod, proč bychom měli zchudnout, pouze budeme vyrábět jiné věci. Tuhle změnu ale musí někdo zaplatit. Přitom jde o takové náklady, že jakékoliv dotace třeba z Modernizačního fondu EU jsou jako plivnutí do požáru. Za další, uměle zavedené ekotechnologie z nás udělají nekonkurenceschopný skanzen. Dám příklad. Vysokopecní výroba železa pomocí koksu je kvůli emisím CO2 fujky, fujky. Takže se přejde na výrobu oceli v elektrických pecích, kdy vstupní surovinou je železný šrot. Hm, jenže to je jenom přetavování již existujícího železa. Železa, které bylo dříve vyrobeno ve vysoké peci ze železné rudy za pomocí koksu a v průběhu přepracování bude ubývat. A vodík? Nevyzkoušené, nezkušenost s technologií, náklady min. o 100 % vyšší, v podstatě nulová nabídka tzv. zeleného vodíku. Nevím, jaké jsou dlouhodobé zkušenosti s dlouhodobým používání "vodíkové" oceli, jestli se ve struktuře neobjevují poruchy, nedochází ke křehnutí materiálu atd. Například jako v případě hlinitanového betonu. Prostě jenom kecy, kecy, kecy.    

Míříme k opakování toho, co zažila Výmarská republika s Adolfem Hitlerem. Střední třída zděšená ze zelených komunistů hlásajících „nerůst“ (návrat zpět na stromy) a vyhrožujících posledním soudem (hnutí tzv. „poslední generace“), dá volební hlasy neofašistům. K moci se dostanou lidé slibující zrušení zelených regulací. Jenže téma uchopili nepřátelé svobody, demokracie, Evropské unie i NATO. Je dopředu jasné, co volič vybere, když se bude rozhodovat mezi používáním normálního auta a členstvím v Unii. Podle jednoho z průzkumů je víc lidí ochotno souhlasit elektřinou a teplem na příděl než s koncem aut se spalovacími motory. Lidé si ale nebudou ochotni volit mezi těmito dvěma variantami, prostě „převrátí šachovnici“ smetou ty, co je budou omezovat.

Komunismus v roce 1989 padl, protože jsme se chtěli mít lépe. Pokud současné společenské uspořádání bude překážkou růstu životní úrovně, skončí stejně a žádná „ekoideologie“ tomu nezabrání. V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických (1776) nalezneme větu: „…..Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí“. Uskutečňování GD je s tímto v přímém rozporu.

Není pravda, že na zavádění GD jde postavit prosperitu.

1) nic, co se nedokáže samo prosadit na trhu svojí efektivitou a musí dostávat berličky dotací, nemůže být pilířem rozvoje společnosti,

2) představy Západu, že vyvine technologie pro GD a ty mu bude svět trhat z rukou se ukázaly jako nesmysl. Třetí svět ukázal jako inovativnějším, solární panely, elektrovozítka umí vyrobit daleko lépe a levněji Čína, takže sny o prodeji patentů a high-tech green techniky se ukázaly jako mylné. Politici, píši vám o tom grýn dýlu.   

Někteří lidé si položí otázku: „Jak bychom měli proti změnám klimatu bojovat?“. Odpověď zní: „Nijak“. Slunci, větru, dešti ale hlavně lidem, se nedá poručit. Musíme případným klimatickým změnám přizpůsobit ostrahu hranic Schengenského prostoru, právní řád (na ochranu před přilepovači, polévači a blokádníky), stejně jako naše domy, města, zemědělství. Pořád nepovažujeme stromy, hlavně ve městech, za poklad, klidně je kácíme. Začněme opuštěním tmářství ve vztahu ke genetickým modifikacím. Buď si planeta Země i lidstvo s emisemi CO2, resp. jeho zvýšeným obsahem v atmosféře poradí nebo si s nimi neporadí. Je lepší přestat s lyžováním a lední medvědy pozorovat v zoologické zahradě než sledovat, jak naše města hoří v důsledku občanské války nebo ruské speciální operace.

A naše domnělá odpovědnost za Zemi? Ve státech, kde politickou elitu ovládá víra ve snižování CO2, je možné pomocí policie a dalších mocenských prostředků dočasně (sic!) lidi donutit k životu v chudobě. Jinde, mimo jejich jurisdikci je to naprosto vyloučené. Západ nemá vojenskou a ekonomickou sílu vést „křížové“ výpravy, kterými by jiným zemím vnutil víru v redukci CO2? Německo, v tomto ohledu nejextremističtější stát, je schopno nanejvýš tiše a bázlivě likvidovat samo sebe i své okolí. Ono by nic neudělalo, i kdyby ruské tanky jezdily v sídle Bundestagu. Čína, Rusko, Indie a další státy třetího světa se dobrovolně neomezí. Indie třeba chystá v roce 2024 spustit nejvíce uhelných elektráren za celou dekádu ( fiskálním roce do konce března 2025 se kapacita uhelných elektráren zvýší o 15,4 gigawattu (GW), což je nejvyšší přírůstek za devět let). Naopak radostně sledují, jak sami sebe ničíme. Zprávy o uskutečněných opatřeních ke snižování emisí CO2, které nám nalhávají, sliby na toto téma, závěry klimatických konferencí, to vše jsou dezinformace, kterým Západ věří, protože je chce slyšet. Vývoz demokracie skončil neslavně, tak se nesnažme exportovat ideologii snižování CO2. Státy třetího světa se necítí reálně (sic!) odpovědné za jeho emise a současně se nehodlají angažovat v tom co trápí nás, tedy v porážce Ruska na Ukrajině. Neexistuje tedy důvod, aby Západ řešil problémy třetího světa a cítil odpovědnost za to, že na pláních Indie bude 50°C a území Tuvalu či Bangladéše zatopí zvyšující se hladina oceánu.   

Příštím úkolem zahraniční politiky České republiky je hledání spojenců uvnitř Evropské unie pro odmítnutí dalšího pokračování GD a jeho demontáž. Opusťme politiku následování Německa, pomateného muže Evropy, a to nejen v oblasti ideologie snižování CO2, ale i politiky a obrany. Jde o stát s „přeraženou páteří“, stejně „pevného“ spojence jako byla Francie v roce 1938. Klíčový bude rok 2026, kdy má dojít k revizi GD ve smyslu, co bylo či nebylo uděláno. Změňme tento rok v revizi cílů GD v podobě jejich odložení nebo úplného zrušení. Pokračování v GD má pouze dvě alternativy. Konec svobody i demokracie v důsledku jeho prosazování nebo instalaci diktatury na základě slibu jeho zastavení. Nejvyšší čas, aby standardní politické strany začaly řešit ukončení GD. Jinak ve volbách prohrají s populisty a extrémisty, my samozřejmě s nimi. Podle dosavadních náznaků panuje v Unii očekávání, kdo první zvolá „král je nahý“, přesněji „Green Deal je nesmysl“. V zájmu západní civilizace, směle do toho.

Mám obavu, že je pozdě. Již začalo fungovat něco podobného jako Stokholmský syndrom. Samotné firmy, které pod tlakem regulací utopily v gryndýlových nesmyslech stamiliardy eur, nechtějí dnes couvnout. Myslí si, když už jsme do toho šli s tolika penězi, musí to pokračovat. Zvláště když žijí v bludu, že nasazením zelených technlogií získají konkurenční náskok. Realita světa ale ukazuje, že západní firmy zaostávají, takže prohlubováním gryndýlu žádnou konurenční výhodu nezískají.

V Unii rozhodují státy a z 1100 hlasování bylo Česko většinově přehlasováno ve 20 případech. Takže všechno co se v ní děje je i na základě našeho rozhodnutí, i ten GD, který odsouhlasila Babišova vláda. 

Směrnice nenavrhuje nějaká Evropská unie, ale Komise složená z politiků navržených politiky členských států a podle programu práce Komise na jejich funkční období, kterýžto program schvaluje Rada Evropské unie složená z vrcholných představitelů členských států. Hledejme mezi dalšími státy Unie spojence k zastavení Green Dealu.

(článek vyšel v Lidových novinách 30.1.2024)

PS: V podstatě sám nevěřím, že se dá něco změnit na trajektorii do Green Dealu. Ale už vím, jak se cítila Kassandra.