Asi seknu s fotbalem

Své krásné černé kopačky se žlutými tkaničkami jsem sice už dávno pověsila takříkajíc na hřebík, přesto jsem doposud zůstávala věrná nejpopulárnější míčové hře, kopané. Nyní jsem však tak trošku na vážkách.

Na fotbalu mě vždycky fascinovali ti svalnatí muži, kteří klidně obětují nějaký ten šrám na svém těle, jen aby zachránili třeba i jediný míč.

Když slyším pojem "fotbalista", vybavím si propocený a zablácený dres, kopačky, v nichž každý z hráčů vypadá jinak, v dnešní době pak kérku, jež již neodmyslitelně patří k většině playerů a samozřejmě onu kulatou blbost, za kterou se s maximálním nasazením a zápalem honí celé mužstvo s vidinou vítězství.

Mezi mé oblíbené fotbalisty řadím Davida Beckhama. Četla jsem o něm leccos, od biografií po autobiografie, a názor na něj jsem si utvořila vesměs pozitivní - on je v mých očích jakýmsi vzorem vlastence, aktivním patronem organizace UNICEF, vzorným otcem, schopným mužem a v neposlední řadě vynikajícím fotbalistou, leč ukončil svou profesionální kariéru. Jakožto českého hráče uctívám rodáka z Mostecka - Josefa Masopusta, z let současných Pavla Nedvěda či Petra Čecha.

Jenomže ouvej! Proč i fotbal, fair play, je zatahován do těch nejpopotahovanějších afér? Den co den čtu o korupci, o kmotrech, o nečestných praktikách předních funkcionářů. Přijde mi to strašně nespravedlivé hlavně vůči tomu sportu samotnému. Sport je přeci zcela čistá aktivita, jež byla stvořena pro zábavu a zážitky z úchvatných sportovních výkonů, ne? Inu, s dobou se asi holt mění i názory a postoje k této, kdysi počestné, disciplíně. A mně se to k smrti hnusí.

Fotbaloví magnáti? Hm, pravidlo, že za peníze si koupíš téměř vše, je, bohužel, patrně pravdou. Mrzí mě, jak peníze ničí morálku lidí, ba přímo hráčů. V dobách minulých se fotbal hrál pro zábavu, pro parádní pocit ze hry, pro vítězství - za tým! Dneska? Milionové výplaty se utrácí za mejdany, za auťáky, vilky u moře, jachty.... Nechutné! Nevím, avšak peníze jsou jen dočasnou motivací. Později tak začnou, často ještě mladí kluci, pít alkohol, brát drogy, přičemž jejich osobní a rodinné životy jsou nadobro v troskách. A co pak? Bývalá star je na dně. Jistě, záleží i na povaze a dalších předpokladech každého jednotlivce, ale osudy mnoha skvělých fotbalistů skončily stejně, špatně.

 Velmi nahlas se nedávno mluvilo o nejdražším přestupu historie vůbec. Gareth Bale přestoupil z Tottenhamu do Realu Madrid za neuvěřitelných 99 000 000 (v eurech)! Geniální tah, nebo bláznovství? Fotbaloví bossové to vnímají jako geniální tah a hovoří o tom, že jedině za hodně peněz si můžeš koupit hodně dobrého hráče. Tedy jednoduchá přímá úměra, podle mě ne docela pravdivá. A já, jako obyčejný fotbalový fanoušek a televizní divák? Pro mě je to jednoznačně bláznovství! Nepředstavitelná suma a neodpovídající částka za člověka, povoláním fotbalistu. Škoda, obdobné výstřelky mě odpuzují a třebaže nechci - cítím nechuť. V Česku si zatím ani nedovedeme představit, že bychom utráceli miliardy za hráče, avšak - kdoví?

Nu, co se týká mého milovaného fotbalu, již si pravidelně nekupuji časopisy zabývající se touto branží, poněvadž jsou to pro mě vyhozené peníze - nagelovaní frajírci, promiskuitní jedinci, namyšlení boháči a ke všemu simulanti (prosím, ne všichni jsou takoví) pro mě zkrátka nemají žádný přínos - a že dříve jsem v nich měla své vzory, hrdiny! Zato teď?

Nejspíše měli pravdu. Rodiče a ostatní. Přechází mě to. Naději mi do duše sem tam vdechne férové gesto hráče při hře, povedené fotbalové akce či vítězství - to bez debat. Do beznaděje mě následně vrhá neslušné a neotřelé chování fotbalistů, rasové provokace, nadávky a vztyčené prostředníčky a fanoušci-chuligáni. Občas mě rozesmějí hlášky komentátorů z televize i těch u televize, kteří ví vlastně všechno nejlépe, a u čeho se za břicho popadám zas a znova, jsou rozhovory se samotnými fotbalisty.

Tak určitě.