Helena Skočová
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Helena Skočová
Není závislost, jako závislost
Nechci zde nyní psát o negativních vlivech a aspektech různých závislostí. Špatných zpráv se na nás valí ze všech stran více jak dost. Jsou však závislosti, které jsou zábavné – někdy se dá říci, že i trošku otravné, ale rozhodně milé. //
Helena Skočová
Žije s námi…
Objevila se u nás z čista jasna asi před třemi měsíci. Nikdo jsme ji nejprve nezaregistrovali – tedy až na jednoho člena rodiny...
Helena Skočová
Také doma vychováváte Osobnost?
Asi každý se již někdy někde setkal s nezvladatelným a očividně nevychovaným dítětem. V obchodě, na ulici, na dětském hřišti, v autobuse nebo v tramvaji...Na jakémkoliv místě je to skutečně neštěstí se s takovým stvořením potkat. Obzvláště s tím, jehož rodiče se tváří, že je vše v naprostém pořádku, zatímco jejich malý (ale i větší) drobeček demoluje vše kolem sebe či - nadneseně řečeno - terorizuje veškeré živé tvory ve svém dosahu.
Helena Skočová
Lze pubertu svého dítěte ve zdraví přežít?
Zjistila jsem, že puberťák mužského pohlaví, je v určité fázi svého vývoje vcelku velmi nenáročný tvor. Stačí mu pouze počítač, připojení k internetu, síťový kabel k propojení počítačů a přístroj na kterém lze přehrávat oblíbená hudba.
Helena Skočová
Jak NE!fotit
S velkou oblibou si prohlížím krásné fotografie na fotoblozích. Nejraději mám ty od Karla Boháčka, Lenky Faltejskové a Ladislava Vinše. Ale nádherných obrázků se zde najde i u jiných autorů ohromná spousta. Ráda se na tyto úžasné fotografie koukám. Nemusím při tom na nic jiného myslet – je to skvělý relax. Vždy mě naprosto fascinuje, jak někdo dokáže zachytit a předat ostatním krásu lidí, prostředí, krajiny nebo třeba okamžiku.
Helena Skočová
Občanský průkaz, puberťák a pocit paniky
Mému staršímu dítěti je již patnáct let. Připadá mi to absolutně neuvěřitelné, ale je to tak. Marně přemýšlím, kam se poděl ten roztomilý, malý klučina, nad kterým se sousedky rozplývaly: „To je ale hezký chlapeček. Ten se vám vážně povedl.“ (Dodnes si pamatuji, jak mi tato jejich poznámka vždy připadala absurdní. Jak se mi, proboha, mohl povést? Copak bych mohla nějak ovlivnit vzhled dítěte, které se mi narodí?) Tak, a teď se mi místo toho milého broučka po bytě klátí hubené, ale již ramenaté bidlo o půl hlavy vyšší než já.
Helena Skočová
Blondýnka, opalování a hasiči
Vtipy o blondýnkách jsou téměř legendární. A vlastně se při poslechnutí některých skutečných, životních příhod blondýnek ani nedivím, že tyto vtipy vznikají. Jsem však ráda, že tomu tak je, protože smát se je potřeba. Ale myslím, že pro způsobení trapasu a nebo třeba k občasnému projevu nepříliš bystrého postřehu, není zase tak velká nutnost mít na hlavě plavou hřívu...
Helena Skočová
Terapie Životem
Každý člověk ve svém životě zaručeně prožije těžké chvíle. Ty zkrátka nikoho neminou. Jen důvody, které lidi trápí se v jednotlivých momentech liší. Může to být – jako nyní – velká voda, jinde však zase požár, někdy ztráta zaměstnání, existenční problémy, rozkoly v rodině, ale také nemoc a nebo ztráta někoho blízkého.
Helena Skočová
Psí řeč aneb A přece „mluví“
Ano, i ta němá tvář s čtyřma nohama s námi dokáže komunikovat. Tedy pokud se jí chce nebo musí, není uražená, vyplynou jí z toho nějaké výhody...No, když teď nad tím přemýšlím, tak se vlastně v důvodech ke komunikaci od nás „dvounožců“ zase tolik neliší...
Helena Skočová
Pan Novák versus holub
Život píše nejlepší příběhy. Většinu z nich by ani ten nejlepší spisovatel s neuvěřitelně velkou fantazií nebyl schopen vymyslet. A jedním z nich je i tento, celkem humorný příběh manželské dvojice, kterou mám osobně velice ráda, a který se vám zde budu snažit interpretovat.
Helena Skočová
Prostě jen – Děkuji
Maminka onemocněla a je to s ní vážné. Tatínek mi telefonoval, že ji odvezla sanitka do havířovské nemocnice. Je v kritickém stavu. Ruce se mi roztřásly a v očích mě začaly štípat slzy. Hledám slova. „Tati, a nemyslíš, že by bylo lepší nechat ji odvést přímo do fakultky v Ostravě – Porubě, kde má mít tu operaci?“ V hlavě mi začaly vířit všechny možné příběhy, které mi kdy kdo o havířovské nemocnici a její údajné neprofesionalitě napovídal. „Ne, teď ji přijali v Havířově a nejprve ji musí stabilizovat a připravit, aby byla schopná tu operaci v Porubě vůbec zvládnout.“odpověděl mi tatínek.
Helena Skočová
Moje matka je vážně absolutně hrozná – pořád musí prudit
Ano, tuto myšlenku v neměnné podobě, mají v některých životních chvílích, obě mé děti. A vůbec nevadí, že je dělí více jak dvanáctiletý věkový rozdíl.
Helena Skočová
Drncám, drncáš, drncáme aneb konečně spí
Slyšela jsem o spoustě - někdy i absurdních – způsobů uspávání miminek. Od již téměř klasického usínání miminka za jízdy v autě až po zoufalými rodiči umístěného novorozence v autosedačce na zapnutou automatickou pračku. Převážná většina těchto „uspávacích rituálů“ má jeden společný, charakteristický znak a tím je drncání. Rozdíl je pouze v jeho rychlosti a intenzitě.
Helena Skočová
Kdo má malá prsa
Malé děti jsou kouzelné svou bezprostředností. Avšak nás dospělé s ní někdy dokážou dostat do pěkně svízelných situací. Často jsem slýchala různé legrační historky a trapasy, které malé ratolesti svým dospělým doprovodům způsobily. Samozřejmě jsem se při nich výborně bavila, stejně jako všichni ostatní. Ale jak se říká, na každého jednou dojde. A na mě přišla řada zrovna nedávno.
Helena Skočová
Jak jsme si málem pořídili Karla
Když jsme s mým, tehdy nastávajícím manželem, začali bydlet, strašně moc jsem chtěla psa. Po osmiletém období jezevčíků jsem si však přála velkého psa – obranáře. Můj nastávající tedy vzal mé požadavky striktně a přinesl mi štěně pitbulla.
| předchozí | 1 2 3 | další |
