Jak NE!fotit

S velkou oblibou si prohlížím krásné fotografie na fotoblozích. Nejraději mám ty od Karla Boháčka, Lenky Faltejskové a Ladislava Vinše. Ale nádherných obrázků se zde najde i u jiných autorů ohromná spousta. Ráda se na tyto úžasné fotografie koukám. Nemusím při tom na nic jiného myslet – je to skvělý relax. Vždy mě naprosto fascinuje, jak někdo dokáže zachytit a předat ostatním krásu lidí, prostředí, krajiny nebo třeba okamžiku.  

Mě tato dovednost Pánem Bohem dána nebyla. A já to o sobě velmi dobře vím. Fotím, jen když musím a to ještě pouze v krajních případech.

Tato situace u nás nastala zrovna včera. Můj starší syn měl závěrečné vystoupení ve škole. Jako deváťáci si se spolužáky pod vedením své třídní učitelky připravili krátký program, kterým se loučili s pedagogy a s léty svého základního vzdělávání.

Manžel z pracovních důvodů do školy jít nemohl a tak mě slovy: „Vezmi foťák a vše vyfoť.“ pověřil, abych mu tuto synovu životní událost řádně zdokumentovala.

Nu, co říci. Snažila jsem se. Vzala jsem náš stařičký fotoaparát a v doprovodu malé dcerky se vypravila užít si „kulturní zážitek“.

Zapomněla jsem však zkontrolovat, jak je ve foťáku nabitá baterie. Samozřejmě, že mlela z posledního. A v těchto případech náš letitý fotoaparát již jaksi nezvládá dostatečně zaostřovat.

Ve školní tělocvičně jsme se usadily v první řadě, aby malá Anička dobře viděla. Připravila jsem si foťák do pohotovostní pozice. Představení začalo a já jsem zahájila fotodokumentaci. Přístroj jsem však mohla mít pouze v jedné ruce. Druhou jsem totiž musela držet Aničku, aby nevběhla mezi skákající a tancující hordu puberťáků (Vždyť tam byl přeci ten její velký brácha a ona se s ním chtěla tolik přivítat!)

Velmi brzy jsem pochopila, že zachytit dosluhujícím fotoaparátem s vybitou baterií, který navíc mohu držet pouze v jedné ruce, poskakující skoro dospěláky tak, aby nebyli rozmazaní se mi ani náhodou nepodaří. Ale snažila jsem se dále.

Výsledek tohoto snažení by se mohl ukazovat studentům na uměleckých školách, jako odstrašující příklad toho, jak ROZHODNĚ NEFOTIT.

My jsme se však nakonec u prohlížení fotografií docela pobavili. Se synem jsme si pak řekli, že krásných fotek je na webu spousta, ale ty hrozné nikdo nikde nezveřejní, tak že my uděláme výjimku a pro pobavení a ukázku toho „Jak NE!fotit“ zde pár mých výtvorů předvedeme.

Poznámka: Fotografie ze synova vystoupení (v obvyklé klasické kvalitě) jsme si zajistili u rodičů jeho spolužáků…

Dívčí zahájení v rytmu lidové polky.

Nadšený nástup cvičenců aerobiku...

Taneční číslo na motiv Tarantinova Pulp fiction..

Stále trančí...

Ani upřeně sleduje svého "Velkého bráchu" a nechápe proč tam tak blbne.

Taneční kreace s popelnicí.