Moje matka je vážně absolutně hrozná – pořád musí prudit

Ano, tuto myšlenku v neměnné podobě, mají v některých životních chvílích, obě mé děti. A vůbec nevadí, že je dělí více jak dvanáctiletý věkový rozdíl.

Zatímco patnáctiletého, pubertálního, hormony zmítaného syna tato myšlenka napadá v těchto nejčastějších situacích:

1. Proč ho sakra obtěžuji něčím tak banálním, jako je příprava do školy? (Nehledě na to, že je v posledním ročníku základní školy a čekali ho tedy přijímačky na střední…)
2. Proč mu proboha bráním, aby se zrovna teď přihlásil na svůj profil na Facebooku? Copak nechápu, že tam na něj čekají kámoši – a „kámošky“? (Se kterými se jen tak mimochodem vidí minimálně 6 - 9 hodin denně od pondělí do pátku ve škole.) To je opravdu vynesení odpadkového koše tak důležité?
3. Proč k sakru stále dokola omílám, že ty střílečky, které hraje na „compu“ a při kterých se tak super odreaguje a pokecá tam navíc i s kámoši přes chat – samozřejmě vše v zápalu hry (Osobní a hlavně vztahové záležitosti se řeší na Facebooku. Přeci se nenechají něčím  tak přízemním během hry rozptylovat…), jsou stupidity vymývající mozek?
4. Proč ho tak urputně nutím zrovna nyní vstávat z gauče, kde se tak pohodlně uvelebil aby sledoval díly „Hvězdné brány“ , které si nechal nahrát? Copak ten kocour (jenž je mimochodem jeho) ještě s tou bedýnkou chvíli nevydrží? To ji skutečně potřebuje vyčistit právě teď?
5. Ježíš, no tak nechal talíř od oběda položený na lince. To je takový problém, že ho nedal hned do myčky?
6. A proč má tak absolutně hroznou matku, která nejen že tresty dává, ale ještě trvá na tom, aby se dodržely!
7. No, samozřejmě – jeho drahá, malá sestřička má vždy pravdu!

 Moje dva a půl- letá dcerka si zase myslí, že má absolutně hroznou matku nejčastěji v těchto situacích:

1. Proč ji nutím uklízet ty rozházené hračky,  když ji již začaly v televizi pohádky?
2. Proč jí nedovolím ochutnat a vylévat sprchový gel a šampon do vany? Vždyť ji chce jen vyčistit a vyzkoušet při tom, jak je to růžové v té krásné lahvičce dobré.
3. Proč tolik šílím, když mi vyháže čisté, naskládané oblečení ze šuplíku z komody? Vždyť si ho jen chtěla vyzkoušet… (Proto ho taky vyhazuje skoro obden – zkrátka, jednou mi snad již konečně ten smysl dojde.)
4. Proč nechápu, že ty papuče prostě na nohou mít nebude?
5. Proč jako nemůžeme jít ven právě teď? Co na tom, že tam prší….
6. Proč ji nutím oblékat si zrovna toto? Vždyť přeci ta krásná pletená čepice s obrovskou bambulí, kterou jí udělala babička na zimu a kterou si teď sama nasadila na hlavu, jí tak sluší. Ne, vážně jí nevadí, že je venku 25 stupňů…..
7. No, samozřejmě – její drahý, velký bratr má vždy pravdu!

 Prostě ta jejich absolutně hrozná matka je neustále něčím strašně prudí!!!

Ano miláčkové moji, prudím vás a věřte mi, že někdy mě to stojí opravdu velké nervové úsilí. Ale slibuji vám, že vás budu prudit i nadále a to proto, že vás nade vše miluji a svým pruděním se vás snažím vést a připravit pro váš další život, ve kterém pak vy zase budete úspěšně prudit vaše děti.

Zatímco já, se pak již budu oddávat jen těm příjemným babičkovským záležitostem. A možná se naučím i plést a háčkovat, abych svá vnoučátka mohla náležitě vybavit…A budu je rozmazlovat, tak jak to umí jen milující babičky – a věřte mi, že mě pak vůbec nebude zajímat, jestli se vám to, mi malí miláčkové, bude líbit…A opovažte se mě pak prudit nějakými vašimi protesty!