Dvě malá křídla …
Až po letech jsem pochopila o čem je a od té doby je pro mě ještě křehčí. Křídla jsou ruce, které mohly být a nikdy nebudou. Už nikdy. Zoufalá mamka. Už navždy. Pokaždé se zamyslím do hloubky toho všeho a je mi těžko. Vybavím si svoje dítko, přehraji si dobu, než přišlo na svět a říkám si, jak to bylo všechno báječné. A přitom určitě stačilo tak málo, aby z jakéhokoli důvodu bylo všechno jinak a místo štěstí a radosti mě pronásledoval smutek a bolest. Těžko se mluví o pocitu, který se ve mně odehrává při každém setkání s touto písní. Je to zvláštní, nepotkalo mě nic takového, můžu si blahopřát, ale obsah se mě dotýká jakoby osobně.
Moji velmi dobrou kamarádku to potkalo. Je to nedávno, kdy byla nadšená a svítila, když mi říkala, že čeká miminko. V slzách jsem ji objala a moc jí to přála. Ten pocit, jak v ní roste nový život. Navíc ona k tomu má muže, který při ní stojí, což já jsem neměla. Začala jsem se těšit, ale cosi mi říkalo, že je ještě moc brzy. A potom se něco stalo.
„Je to špatný,“ volala mi celá uplakaná. „Já jsem o něj přišla, je mi to tak líto,“ vzlykala a já neměla slova, kterými bych ji podržela.
„Mě taky, věř mi to, strašně líto,“ bylo jediné co jsem dokázala říct a pak jsem se rozplakala. Cokoli bych řekla, by bylo na nic. Je mladá, říkala jsem si. Zvládne to. Až se dá dohromady a všechno přebolí, bude mít určitě krásné, zdravé a silné děti. Ale ten plamínek najednou zhasnul. A píseň mi zní v uších. V těch čtyřech slokách je tolik bolesti a žádné tiché místo. Jen klín, o kterém zpívá Helenka Vondráčková. Vím úplně jistě, že bych to nikdy nechtěla prožít. Stačí tak málo, jen nadechnutí či oka mrknutí a všechno, úplně všechno může být vzhůru nohama.
Vždycky už budu se zvláštní úctou a zatajeným dechem vnímat o někom zmínku první a zmínku poslední…
( 15.10.2006 )
Renáta Šťastná
Jak na Nový rok …
Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.
Renáta Šťastná
Večery u nás
Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.
Renáta Šťastná
Na hradě Okoři…
Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.
Renáta Šťastná
Láska kvete v každém
Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.
Renáta Šťastná
Kniha,knížka, knížečka
Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem
Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Netflix ovládl Prahu kvůli Danovi Brownovi. Podívejte se, kde vznikal nový seriál
Praha se proměnila v kulisy nového osmidílného seriálu Netflixu podle bestselleru Dana Browna...
Podvodník slíbil ženě z Teplic, že za poplatek vyřídí postih za dopravní přestupek
Obvinění z podvodu si vyslechl padesátiletý muž, který slíbil ženě z Teplic, že jí po zaslání...
Nádrž v lounské části Brloh prošla obnovou
Louny dokončily úpravu vodní nádrže v městské části Brloh.
Na adventní trhy se lze svézt parníkem po řece Labi
Také letos mohou zájemci vyrazit na adventní plavby po Labi historickým kolesovým parníkem. Jezdit...
Ručníky zapáchají, tvrdnou nebo ztrácejí barvu? Tyhle chyby při praní možná děláte i vy
Ručníky používáme nesčetněkrát každý den a málokdy nad nimi přemýšlíme. Dokud nezačnou zapáchat po...
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 598x



















