Náš první týden

Pondělí  Na to, že jde první den do školky se choval dost suverénně. Vstal v šest a s prohlášením, že je ráno a jdeme teda konečně do té školky se nechal obléknout. Ze šatničky mi utekl dřív, než jsem si stačila vzít přezůvky a zapadl do třídy. Ani mi, pacholek, nezamával. Prý nezlobil a byl zlatíčko.

Úterý

 Vstal v šest s tím, že se těší, až půjdeme ve tmě na autobus. Ze šatničky jsem ho vedla za ruku a loučení bylo předlouhé. Když děti zpívaly, ON seděl tiše v koutku a hrál si. Prý poplakával a občas se nechal pochovat. Ale jinak je zlatíčko.

Středa

 Vstal a bez řečí se nechal obléknout. Připadalo mi, že přemýšlí o tom, co se dneska zase bude dít. U branky školky se mi pověsil na krk a plakal, že tam nechce být a ať tam zůstanu s ním. Pobyla jsem deset minut, ale stejně to k ničemu nevedlo. Pláč jsem slyšela až na zahradě. Prý nezlobil, jen ruší ostatní při společné činnosti.

Čtvrtek

 Vstal ještě dřív než měl. V autobuse mi s vážnou tváří sdělil, že do školky nechce. Plakal od autobusu a řekl, že tam fakt nepůjde. Jen když tam budu já. Když mi mával za oknem, jasně jsem viděla, že pláče, ale bez slziček. Přinesl dětem narozeninový dort, co jsem mu upekla. Dětem chutnal. ON plakal. To už prý slzy měl. Navíc ruší při zpěvu a rozházel boty po šatně. Je ho všude plno. Hezky obědval. Knedlíky a omáčku. Poznala jsem to podle vzorku na teplákách.

Pátek

 U snídaně opakoval stále dokola, že do školky nepůjde. Od autobusu šel pokorně k brance a potom mě odvedl do třídy. Sice pobrekával, ale když jsem mu mávala za oknem, usmíval se a poslal mi pusu. No sláva! Přišel mi naproti se šrámem přes oko. Prý je velmi živý, ale mezi dětmi oblíbený. Pořád dělá legraci. No to bych ráda viděla. Když mě po obědě uviděl, rozplakal se. Nic kloudného jsem se od něj nedozvěděla. Za celý týden pobytu ve školce byl schopen mi sdělit pouze to, že včera když šel čůrat, šla s ním holčička a ON jí ukazoval, jak čůrá. Tak uvidíme, co nás čeká příští týden.