Jaroslav Kuthan
Jaroslav Kuthan
Tenkrát v lese (povídka)
Mladík vešel do lesa a už v prvním stínu se začal pátravě rozhlížet po stromech. Byly to mohutné stromy, samé buky, silné větve se rozkládaly nízko nad zemí a právě to se teď zdálo velmi příhodné pro jeho záměr.
Jaroslav Kuthan
Za tetičkou (povídka)
Tohle sídliště v uvozovkách mi byl čert dlužen. Já jsem sem jet nechtěl, já ne. To žena, ta do mě hučí už od srpna, a že prý je to slušnost a jednou za čas nás neubude, a podobné řeči den co den. A tak jsme tady, trčíme uprostřed jako pár trotlů a rozhlížíme se, do všech stran se táhnou ulice a uličky, všude jmen a jmen, hledat v tomhle tetičku...už zase mě popadá zlost, jsem podrážděný.
Jaroslav Kuthan
Jak to bylo (povídka)
„To je on?“ zeptal se Fridrich. „Tak jest!“ odpověděl muž, kterému říkali Biskup.
Jaroslav Kuthan
O znameních (minipovídka)
Mně budete něco povídat o znameních! A že prý se tomu nedá věřit! Jakpak by nedalo, jakpak by ne!
Jaroslav Kuthan
All hen´s day (povídka na motivy filmu)
Je slavný den, „All hen ́s day“, finále nesmírně populárního „Hen huntingu“, kdy se utká absolutní špička o titul a čestné místo v síni slávy. Abychom se dokázali plně položit do děje, je třeba vysvětlit pravidla tohoto sportu.
Jaroslav Kuthan
Den sobce (povídka)
Ruplo takové to plastové tentonoc na mixéru a to je chyba, velká chyba! Popravdě řečeno, trochu jsem to v poslední době čekal, sehnal jsem ten přístroj hodně levně z druhé ruky, z jiné ruky nekupuju, abych ušetřil. Stál do tří stovek, tak tolik jsem byl ještě ochotný obětovat, víc ani korunu.
Jaroslav Kuthan
Lhář (povídka)
A lžu a lžu a lžu...! Pořád a kvalitně. Ať mám či nemám důvod, lžu. Nakonec jsem svou prolhaností vzbudil pozornost oněch bytostí na nebesích, které od pradávna dohlíží na hříchy lidí a jedna z nich, anděl, mi znenadání zastoupila cestu. Ač se nepředstavil, nějak jsem věděl, že není člověk a pro tentokrát jsem mlčel.
Jaroslav Kuthan
Spor (povídka)
Sousedé si řekli: „Kalendovi už se zase hádaj...,“ a tím to pro ně skončilo. U Kalendů ještě nic nekončilo, tam se křičelo a házely se různé kusy vybavení. Pro nezasvěceného diváka, který by jen tak náhodou procházel Kalendovic bytem, by hádka mohla nést patinu nesrozumitelnosti, neboť František a Libuše na sebe v jednom kuse hulákali:
Jaroslav Kuthan
Můj miláček
A ne, ne, ne, je to můj miláček, můj MUŽ, můůůůůůj MUŽ. Je přepřenádherný, nemohu se na něj vynadívat, chovám si ho jako panenské jablíčko, bavlnka mi nestačí. Přivádí mne v slastné roztoužení ty jeho dlouho nestříhané nehty na nohou se zašlou špínou, on si vůbec nemyje nohy, je tak úžasný! Cítím to...
Jaroslav Kuthan
Průšovi ukradli kolo (povídka)
Průša si po letech utrhování našetřil na kolo. Bylo neskutečně drahé, stálo ho sto deset tisíc bez pumpičky. Ale Průša byl šťastný. Pořídil si pancéřovaný zámek a jezdil trasy. Jednou si udělal zastávku v Chelčicích, že se půjde podívat na hřbitov. Byl to malý hřbitůvek, rozložený kolem kostela a obehnaný nízkou zídkou. Průša si otevřel dveře a kolo vnesl dovnitř. Hned u kraje byl hrob, klasika, deska a pomníček, u pomníčku dvě kroucené tyče, na nich svíčky.
Jaroslav Kuthan
Nenáviděn, chvalořečen (minipovídka)
Obrovská spousta lidí mi to dlouho měla za zlé. A to mluvím slušně. Ve skutečnosti mi dávali jména, při kterých v kostele začnou plakat sochy světců. Nenáviděli mne, chtěli mou smrt, proklínali mé předky do sedmadvacátého kolene, ačkoliv s koleny je to u nás jen symbolické.
Jaroslav Kuthan
Poslední slovo (minipovídka)
Všichni kolem kulatého stolu pocítili chladný závan, bylo to znamení, že ctihodné Pouzarové, médiu, se podařilo zprůchodnit tunel mezi živými a mrtvými. Karel se nadechl k proslovu, ale Pouzarová ho gestem zarazila. Ještě nebyl čas dotazovat se ducha zesnulé manželky. Pouzarová se silně soustředila, všichni cítili vibrace a víření vzduchu. Kolem se ochladilo. Konečně Pouzarová usoudila, že duch je přítomen beze zbytku a vybídla Karla: "Duch je připraven. Hovořte!"
Jaroslav Kuthan
Hvězda (povídka)
Byla to slabá chvilka, momentální výpadek pozornosti, či něco podobného, když se hvězda dopustila té chyby, že se rozhlédla kolem sebe. Rozhlížení patří k úkonům, kterých se hvězdy musí stůj co stůj vyvarovat, jinak na to nepěkně doplatí. Tato hvězda si vzápětí uvědomila, že je v černém vesmíru úplně sama, opuštěná a nemilovaná. V dálavách zářily její kolegyně, zdálo se, že jsou seskupené do družných společenství, jen naše hvězda visela v tichu a prázdnu. Samota na ni dopadla silou tisíce meteorů, hvězda pocítila vesmírný smutek, který mnohdy způsobuje zhroucení.
Jaroslav Kuthan
Ničemný Gaston (povídka)
Nejsme všichni takoví parchanti, jako Gaston. Ten je ovšem dacan první třídy, kde se objeví, poletuje ve vzduchu malér. Nemáme ho rádi, Gastona. Usilujeme o pospolitost a on nám to kazí. Lže a pomlouvá, je to zákeřný hajzlík, šíří klepy a naznačuje cosi nekalého o každém, kdo není v doslechu. Je zároveň nesmírně šikovný, má dar vnutit jednomu podezření, aniž by bylo patrné, že se v tom jakkoli angažoval. Je to perverzní génius licoměrnosti. Proto jakmile se objeví, všichni raději zmlknou a nenápadně se vytratí. Ale Gaston se po chvíli objeví na novém místě, vytrvalý, neúnavný, neporazitelný. A nakonec tak jako tak vždy slaví úspěch, když se mu podaří zasít svár. Potom zažívá triumf, kdy dává ostentativně najevo, že on jediný mezi námi je mravně intaktní a právem mu patří výsostná pozice a zvláštní privilegia. Nesnášíme ho jako kolektiv i jednotlivě. A nejsme schopni mu čelit. Ten pocit bezmoci je sžíravý jako kyselina mravenčí, které se tu všichni tak bojíme.
Jaroslav Kuthan
Malé hry (básnička)
Když slunce do trávy hází z výšky zrcátka, celá ze zlata hádej, zda jsou to pampelišky anebo žlutá housata.
Jaroslav Kuthan
Pedant (povídka)
Josef trpí, celý život až do této chvíle protrpěl. Člověk by si řekl, že zbytečně, ale každý má přeci právo zvolit si, čím se bude užírat, pravda? V případě Josefa nejde zase o úplnou malichernost, celé je to založené na tom, že Josef je pedant, exaktik, bezpříkladný puntičkář. A vše přibližné, vše, co je kvazi, ho vrhá do depresí.
Jaroslav Kuthan
Paní Clarietová (povídka)
Přišel Perchet a povídá, že si mne žádá paní Clarietová. Přitom mne poprskal drobky chleba, který žvýkal v té své hrubé, zarostlé hubě, hovado prasečí. S paní Clarietovou není radno si zahrávat, proto jsem ji šel ihned navštívit.
Jaroslav Kuthan
Muž jménem Trinity (povídka)
V baru houstl dým i atmosféra. Ostatně jako každý večer v malém, zaprášeném městečku, jménem Cedar Nest. Kol hrubých stolů a později i pod nimi se nacházela směsice všech možných obličejů, kabátů, klobouků, plnovousů, hlasů i zápachů, honáci, lovci bizonů či zločinců, hráči z povolání, věrní manželé s prostitutkou na klíně, farmáři z okolí, obchodní cestující, různí podvodníci, ti všichni poctivě přispívali k tomu, aby v Blind Man's Saloonu bylo patřičně živo.
Jaroslav Kuthan
Figurka na hraní
A dostal malý chlapec novou hračku, zvířecí figurku, nadšeně si ji prohlížel a ukazoval prstem ven: „Tam, tam...!“
Jaroslav Kuthan
Blue Velvet (povídka)
Antonín vešel do kanceláře a našel zde svého bratra, zpola sedícího oproti zaběhnutým zvykům na rožku stolu. Antonínův bratr se jmenoval Karel. Obě jména byla pro obyvatele města ke spatření na štítu domu, ovšem kolemjdoucí se k nim nejprve museli pročíst přes velký nápis: Paladium, následovaný vysvětlením – Pohřební služba –, a teprve potom byla na fasádě uvedena jména majitelů: Antonín a Karel Macákovi.
Jaroslav Kuthan
Naposmrti (povídka)
Prosákl jsem skrze hlínu směrem vzhůru a ocitl se zpátky tam, odkud mne dnes vyprovodili. Jen s tím rozdílem, že teď už byla tma. A ticho. Když jsem dnes putoval opačným směrem, tedy dolů, hrála hlasitě hudba. Aspoň myslím, protože osobně jsem u toho nebyl.
Jaroslav Kuthan
Jindra
Karel nasadil zhnusený obličej a řekl malému Jindrovi: „Jindro, zeptej se jí, proč udělala houskový knedlíky místo bramborových!“
Jaroslav Kuthan
Strom (povídka)
Starý muž otřel hrnek a postavil jej na poličku, mezi dva stejné hrnky. Ty dva hrnky navíc zde stály čistě pro potěchu prostředního, neboť muž pil vždy pouze z něj. Byl to však patrně jakýsi rozmar či úzkostlivost stáří, že muž pečlivě chránil veškeré předměty denní potřeby před samotou. Ač tedy nebylo potřeba více talířů, než jeden, přesto jich opatroval pět nebo šest, rovněž příborů měl několikero. Snad tím opravdu docílil toho, že v bytě bylo méně smutno...
Jaroslav Kuthan
Zombie
Málo nás zbylo nenakažených. Vlastně jsem už dlouho neviděl člověka, všude jen samé zombie. A kde jsou zombie, tam jde o maso a o krev. Těm zombie, pochopitelně, mně jde jen o to, dostat se z města. Vezmu si dodávku, nevím komu patřila, teď už je to stejně jedno. Naložím do ní zásoby a toť se ví, bez přestání se ohlížím, protože ti nakažení vylézají v nejnečekanější momenty, připraveni zahryznout se do živého. A to bolí. Navíc se člověk sám stane jedním z těch monster.
Jaroslav Kuthan
Já, statistik (povídka)
Cestou z práce jsem si to spočítal. Už sedm dní překračovala teplota o tři celé čtyři desetiny stupně průměrnou teplotu za posledních patnáct let. To už byl důvod uhnout z obvyklé trasy a zajít k Mrzákovi. Poručil jsem si pivo, vypil jsem ho na ex a poručil jsem si ještě jedno. To druhé jsem vypil do poloviny, díval jsem se na tu půlku a svět skrze pivo se zdál zlatý a spokojený. Denně vypije v průměru každý Čech osminku piva, jenže do toho se počítají i kojenci, a například já mám dva tříměsíční synovce a jednu měsíční neteř, kteří dnes pivo zaručeně neměli a mít nebudou. Takže když si dám ještě jedno, pořád nebudu notorik.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
